Evropská kosmická agentura (ESA) zkoumá, jak by mohla použít moč astronautů jako součást stavebního materiálu. Ten by následně sloužil ke stavbě měsíční základny, pro kterou bude použita metoda 3D tisku. Výsledky výzkumu publikoval časopis ScienceDirect. Odborníci se zabývali otázkou, jak zužitkovat odpad, který by za normálních okolností bylo nutné likvidovat.
ESA má podobné ambice jako americká NASA – obě vesmírné agentury chtějí na Měsíci vybudovat stálou základnu, sloužící k pobytu astronautů. Jednou z výzev, kterou je nutné vyřešit, je stavební materiál. Ten by v ideálním případě nemusel být nákladně dopravován ze Země.
Jak se staví lunární základna
Stávající projekty na vybudování měsíční základny staví především na metodě 3D tisku, neboť tímto způsobem lze rychle budovat různé struktury. Záměrem je použít takzvanou lunární geopolymerní směs – látku, která může být vytlačována pomocí 3D tiskárny do různých tvarů.
Jednou z nezbytných složek je plastifikátor – změkčovadlo, zvyšující plasticitu nebo tekutost materiálu. Ve hře bylo několik možností – mimo jiné naftalen či polykarboxyláty. Jejich cílem je snížit potřebné množství vody ve směsi.
Aby nebylo nutné dopravovat materiál pro stavbu ze Země, počítá se s využíváním lunárního prachu. Ten je nutné smíchat s plastifikátorem, který však na Měsíci není k dispozici. Doprava jednoho kilogramu materiálu přitom přijde v přepočtu na více než půl milionu korun.
Využití močoviny znamená nižší náklady
Lidská moč se skládá z několika složek – hlavní je voda, hned za ní je pak co do objemu močovina. Nová studie Evropské kosmické agentury ukázala, že právě tato organická sloučenina uhlíku, dusíku, kyslíku a vodíku je skvělým plastifikátorem.
Kromě toho, že močovina může rozkládat vodíkové vazby a snižovat viskozitu tekutin, mohou vápníkové minerály, které se také nacházejí v moči, zlepšit proces vytvrzování lunárního geopolymeru. Každý astronaut přitom vyprodukuje denně zhruba 1,5 litru tekutého odpadu, který má ambice stát se levným a snadno dostupným materiálem.
Odborníci zkoumali vzorky vytvořené s použitím simulované měsíční půdy, které následně ve vakuu opakovaně zmrazovali a rozmrazovali. Tímto způsobem replikovali podmínky, kterým by měl lunární beton na Měsíci čelit. Výsledky ukázaly, že tvar ani struktura se během testů nezměnila a materiál by tak mohl být vhodný pro stavbu.
Tím ale celý výzkum ještě zdaleka nekončí. Na řadě bude testování ještě extrémnějších podmínek – ESA musí například prozkoumat, jak stavební materiál odolá zásahům meteoritů a vysokým úrovním záření. Zkoumají také možnost, že by k vyztužení lunárního betonu mohla být použita čedičová vlákna nalezená na Měsíci.