Stále více studentů se spoléhá na umělou inteligenci, aby jim pomohla s psaním školních esejí. Vypadá to jako lákavé zjednodušení práce: AI napíše text rychle, bez gramatických chyb a pěkně uhlazeně. Jenže podle nové studie je pořád relativně snadné poznat, že text nevznikl v hlavě člověka. Přitom nejde o to, že by ChatGPT psal špatně. Píše „až moc dobře“. Tak dobře, že mu chybí duše.
Studie vedená Fengem (Kevinem) Jiangem z Beihang University a jeho kolegou Kenem Hylandem z University of East Anglia se zaměřila na to, jak dobře umělá inteligence, konkrétně ChatGPT, dokáže napodobit styl psaní vysokoškolských studentů. Vědci analyzovali 145 esejí od lidí a stejný počet textů vytvořených ChatGPT na stejná témata.
Umělá inteligence nemá emoce
Hlavním cílem bylo porovnat, jak oba typy autorů zapojují čtenáře pomocí jazykových prvků, které vytvářejí interakci, jako jsou například otázky, osobní vsuvky nebo oslovení čtenáře. Výsledky ukázaly, že studentské eseje obsahují více než trojnásobek těchto prvků, díky čemuž jsou jejich texty živější, přesvědčivější a více interaktivní.
AI primárně postrádá schopnost navázat skutečný dialog se čtenářem. Lidské eseje obsahují mnohem více jazykových prvků typu „engagement markers“, které čtenáře oslovují a vtahují. Patří mezi ně například otázky, osobní vsuvky, vlastní postřehy, zdůraznění nejistoty nebo přímé oslovení čtenáře, což v textech napsaných AI prakticky nenajdete ChatGPT například zcela vynechával logické apely, jako jsou argumenty typu „protože“ nebo „tudíž“.
Lidský text je plný otázek, osobních poznámek a jemných signálů, kterými autor vytváří dialog. Říká tím: „Přemýšlím spolu s vámi.“ ChatGPT předkládá informace bez jakýchkoli emocí – připomíná spíš encyklopedii než autora s vlastním názorem. Místo interakce nabízí výklad – a to je přesně to, co ho prozrazuje.
AI opakuje vzory a má slabší slovní zásobu
Dalším výrazným rozdílem je styl a variabilita psaní. Zatímco lidské texty bývají bohaté na různorodé větné struktury a slovní zásobu, AI často generuje texty s opakujícími se vzory a omezenější slovní zásobou. Lidské psaní je méně předvídatelné a střídá kratší a delší věty, což textu dodává živost a autenticitu. Výstupy AI bývají konzistentní a uhlazené, avšak působí jednotvárně a postrádají osobní styl.
Jak poznat, že text napsala umělá inteligence?
- AI texty postrádají osobní poznámky, otázky a oslovení čtenáře
- Styl umělé inteligence je příliš uhlazený a jednotvárný, bez živé variability vět
- AI často opakuje stejné fráze a větné vzory
- Texty od umělé inteligence neobsahují chyby a překlepy
- AI texty jsou neutrální, chybí jim silné názory a emoce
- AI může generovat přesvědčivě znějící, ale nepravdivé informace („halucinace“)
- Slovní zásoba umělé inteligence bývá omezenější a méně bohatá na nuance
- AI postrádá hlubší logickou argumentaci a interaktivní diskurz
- Texty napsané AI působí jako jednostranný výklad bez dialogu s čtenářem
Zásadní slabinou umělé inteligence je věcná správnost. Modely AI často generují sice přesvědčivě znějící, ale nepravdivé informace včetně vymyšlených citací – tzv. „halucinace“. To představuje vážné riziko zejména v akademickém prostředí, kde je ověřitelnost zdrojů klíčová.
Příklady zahrnují například falešná obvinění či odkazy na neexistující studie, které umělá inteligence sebevědomě prezentuje jako fakta. Tento problém vyplývá z principu fungování jazykových modelů, které „nerozumí“ obsahu, ale pouze predikují pravděpodobná slova na základě natrénovaných dat.
Čím dál obtížnější detekce
Detekce textů generovaných umělou inteligencí je stále obtížnější. Existuje sice několik nástrojů, jako Turnitin nebo GPTZero, které analyzují charakteristiky textu, ale jejich spolehlivost je omezená a často generují falešně pozitivní i negativní výsledky.
Navíc jsou tyto detektory zaujaté nebo nespravedlivé vůči určitým skupinám lidí či stylům psaní – například vůči nerodilým mluvčím, jejichž jednodušší styl může být mylně označen za vygenerovaný AI. Situaci dále komplikuje vývoj „humanizérů“ – nástrojů, které texty napsané umělou inteligencí upravují tak, aby působily lidsky.
Co z toho plyne pro pedagogy? Zákazy AI moc nezabírají. Mnohem účinnější strategií je učit studenty s těmito nástroji vědomě a kriticky pracovat. Umělá inteligence může být užitečným pomocníkem, ale rozhodně není náhradou za myšlení. Kvalitní esej totiž není jen soubor faktů – je to výsledek úvahy, stylu a snahy někoho přesvědčit. A právě v tom zůstává člověk nepřekonatelný. Využívejme tedy AI jako nástroj, ale nenechme ji myslet za nás!