Svět se v souvislosti se situací na Ukrajině naučil nové slovíčko Eutelsat. Francouzsko-britský satelitní operátor se totiž nechal slyšet, že by mohl zkoušené zemi v následujících měsících dodat až čtyřicet tisíc internetových terminálů, které by zajistily nezávislost na dosavadním Starlinku.
Eutelsat není na Ukrajině žádný nováček, v rámci evropské pomoci už totiž dodal tamním úřadům a ozbrojeným silám jednotky tisíc přijímacích stanic pro satelitní internet. Jak přesně vypadají, zůstává otázkou, Eutelsat totiž funguje trošku jinak než Starlink, jehož terminály objevíte i na nejedné české chalupě.
36 družic na geosynchronních drahách
Družicový konglomerát se sídlem v Paříži má za sebou bezmála padesátiletou historii a bohaté zkušenosti jak s poskytováním satelitního televizního příjmu prakticky na všech kontinentech, tak v posledních letech i s internetovým připojením.
Každý systém má své výhody. Družice na GEO pokryje 1/3 planety, ale trpí latencí. Družice na LEO sice může dosáhnout latence srovnatelné s LTE, ale potřebujete jich stovky a tisíce
Až do roku 2022 se nicméně specializoval pouze na družice na geosynchronních drahách ve výškách okolo 35-36 tisíc kilometrů. Posledním přírůstkem do rodiny bezmála čtyřicítky družic je vysokorychlostní Konnect VHTS s datovou propustností 75 Gb/s.
Vzdálené družice trpí latencí
Nevýhodou družic na takto vzdálených místech je pochopitelně vyšší latence. Internet sice může být rychlý pro předvídatelné datové toky (souvislé sledování Netflixu bez přeskakování), ale už se moc nehodí pro komunikaci, kde je potřeba velmi svižná reakce.
Pokrytí geosynchronní internetové družice Eutelsat Konnect VHTS
Ať už to bude nějaký herní multiplayer, anebo ruční řízení třeba… Třeba námořního sebevražedného dronu, kde pár set milisekund může rozhodnout o tom, jestli splní misi, anebo operátor na posledním snímku uvidí jen blížící se dávku z kulometu.
V tomto směru by nemohl Eutelsat Starlinku vůbec konkurovat, jeho masivní konstelace se totiž nachází na nízké oběžné dráze pár set kilometrů nad povrchem. Latence se nám tím pádem dostává na úroveň několika desítek milisekund a je srovnatelná třeba s mobilními sítěmi.
652 družic OneWebu na drahách jako Starlink
V roce 2022 nicméně Eutelsat vstoupil do skomírající londýnské společnosti OneWeb – dnes Eutelsat OneWeb –, která už v roce 2012 přišla s nápadem, že vybuduje rychlý satelitní internet na nízké oběžné dráze LEO (v tomto případě zhruba 1200 km).
Druhý stupeň rakety falkon se čtyřiceti družicemi OneWeb (červenec 2024)
Kolem firmy se motal jak Google, tak Elon Musk, který hledal know-how pro své vlastní plány se Starlinkem, britský startup si ale nakonec udržel autonomii a v roce 2019 poslal na oblohu první várku satelitů.
Dnes jich Eutelsat OneWeb provozuje 652, oproti Starlinku se 7050 funkčními družicemi k 8. březnu letošního roku je to ale opravdu trpaslík.
I s malým kašpárkem...
Jenže o absolutní čísla až tak nejde, podnikání OneWebu má totiž trošku odlišnou metu než Starlink. Zatímco síť Elona Muska cílí jak na podniky, tak masivně i na jednotlivce po celém světě, čili potřebuje nesmírnou datovou propustnost a dostupnost, OneWeb je spíše B2B dodavatel konektivity.
Síť družic Starlink (vlevo) je o řád větší než OneWeb, ten ale necílí na masové použití
To v praxi znamená, že typickým zákazníkem je třeba nákladní loď, ropná plošina, specifické zařízení kdesi v Alpách, solární elektrárna, samozřejmě vládní a komerční sektor, ale asi už ne úplně chalupa pana Omáčky z Horní Dolní. Kapacita sítě by proto měla stačit i pro Ukrajinu.
A co velikost terminálu?
Velkým otazníkem zůstává velikost přijímacího terminálu. Ty první od OneWebu byly poměrně rozměrné – v podstatě motorizované paraboly pod ochranným krytem pro stacionární montáž na střeše a už zmíněný průmysl. V polních podmínkách by to bylo složité a na palubě námořního dronu prakticky nemožné.
OneWeb má celé portfolio terminálů pro různé typy instalací. Starlinku se nejvíce podobají ty od Hughes Network Systems
Nicméně i OneWeb modernizuje a už koncem roku 2022 si objednal deset tisíc fázovaných antén od Hughes Network Systems. Phased-array antény se už podlé svého názvu skládají z pole maličkých modulů, které pomocí vzájemného fázového posunu tvarují finální a složený rádiový lalok.
Fázovaná anténa proto dokáže v určitém úhlovém rozpětí elektronicky směrovat vysílání k pohybující se družici na obloze, aniž by ji musel neustále natáčet motor. Je to základ prakticky všech satelitních internetů na LEO včetně Starlinku i plánovaného Kuiperu od Amazonu.
Malý a velký terminál s fázovanou anténou pro OneWeb od Hughes Network Systems
Abychom byli o něco konkrétnější, takový dvoupanelový a 300W model Hughes HL1120W právě pro OneWeb zvládne rychlost 195/32 Mb/s (download/upload) a venkovní řešení má rozměry 60×83×11 cm a hmotnost 24 kg.
Jistě, kapesní Starlink Mini to není, Hughes má nicméně v nabídce ještě 130W model HL1100W s jedním fázovaným panelem. Rychlost je sice poloviční: 57/10 Mb/s, ale také rozměry 60×40×6 cm a hmotnost 10,6 kg.
Šéfová Eutelu slibuje parametry jako Starlink
Vzhledem k různým konstrukcím antén od certifikovaných dodavatelů nelze jednoznačně srovnat terminály OneWebu se Starlinkem. A ještě složitější to bude v případě celého Eutelu.
Ten totiž nakonec slibuje, že může fungovat jako ucelený systém, který kombinuje jak družice na nízkých drahách, tak na těch vzdálených. Jednoduše řečeno, když bude na kvůli menšímu počtu družic na LEO zrovna okno, vykryje jej signál na GSO/GEO.
Klíčová výhoda Eutelsatu oproti Starlinku? Jeho ředitelka (moc) netweetuje
Jak to funguje v praxi, budou nejspíše vědět francouzské ozbrojené síly, no a my ostatní musíme spoléhat jen na odvážné proklamace šéfové společnosti Evy Berneke pro Bloomberg, která tvrdí, že by mohl mít jejich polní internet pro Ukrajinu přinejmenším podobné parametry jako dosavadní Starlink.
Ostatně, i to číslo čtyřiceti tisíc terminálů není jen tak vycucané z prstu, odpovídá totiž zhruba počtu jednotek, které dodal Starlink.
Základ pro IRIS², evropský institucionální Starlink
Pro Evropskou unii je nakonec nejzajímavější to, že je Eutelsat jádrem skupiny, která pro Brusel vybuduje IRIS² – malou konstelaci 290 internetových družic na LEO a MEO (nízké a střední dráhy).
Opět, IRIS² tu nebude primárně od toho, aby mohl pan Omáčka koukat na Netflix i na své chalupě, ale aby si zachovaly komunikační nezávislost samotné instituce EU a kritická infrastruktura jednotlivých zemí.
Plán konstelace IRIS² pro Evropu 30. let
IRIS² je tedy do jisté míry pokračováním toho, co před lety započal evropský GNSS systém Galileo. Kdyby zítra USA vypnuly civilní část svého GPS, Rusko GLONASS a Čína BeiDou, přinejmenším majitelé současných mobilních telefonů si toho prakticky nevšimnou.
Ostatně, můžete si vyzkoušet sami třeba v aplikaci GPSTest pro Android. Pokud v ní uvidíte dostatek družic s vlaječkou Evropské unie a stavem EU (E – máme efemeridy: dráhové parametry družice, U – používáme družici), znamená to, že její data váš telefon právě teď používá ke zjištění pozice.
Evropská technologická nezávislost v podání Galilea
V takovém případě všechny ostatní zmíněné systémy pozici jen zpřesňují, zrychlují navigaci, ale technicky vzato jsou redundantní. Teď to samé chce Evropa v menším měřítku i na poli satelitního internetu.