Ruská invaze na Ukrajinu před 18 měsíci způsobila v Evropě energetický šok. Tváří v tvář vyhlídce na mnohem nižší dodávky ruského plynu se objevily obavy, že evropská energetická infrastruktura nezvládne zimu 2022-23, což způsobí kolaps ekonomik. Mírná zima, postupné zavádění plánu na snížení spotřeby a větší nákup od alternativních dodavatelů však způsobily, že EU vyšla z krize otřesená, ale nikoli poražená.
Německo, Itálie a další země závislé na plynu se zbavily závislosti na Rusku, aniž by došlo k výraznějšímu nedostatku elektřiny. Od té doby se objevily další dobré zprávy. Ceny energií v roce 2023 postupně klesaly, zatímco zásoby plynu v Evropě dosáhly tři měsíce před listopadovým cílem 90 % kapacity a již v průběhu září by mohly dosáhnout kýžených 100 %. Podle některých politiků je nejhorší část energetické krize za námi.
Nemusí být vyhráno
Profesor Michael Bradshaw, který na University of Warwick vyučuje o globální energetice, však nevidí budoucnost v tak růžových barvách jako politici. Ve článku pro web The Conversation „Zimní energetická krize v Evropě se zdá být velmi pravděpodobná“ podrobně líčí různá úskalí, kterým bude muset Evropa čelit.
Od začátku roku 2022 do začátku roku 2023 klesl podíl dovozu plynu z Ruska z 39 % na pouhých 17 %. Aby se EU s touto změnou vyrovnala, stala se mnohem závislejší na dodávkách zkapalněného zemního plynu (LNG). Celkový podíl LNG na dovozu plynu do Evropské unie vzrostl z 19 % v roce 2021 na přibližně 39 % v roce 2022. 13 % dovozu LNG do EU přitom ve skutečnosti stále pochází z Ruska.
Tento nárůst dovozu způsobil, že jsou evropské země zranitelné vůči volatilitě na tomto trhu – zejména proto, že se 70 % nakupuje v krátkém časovém období, a nikoli na základě dlouhodobých kontraktů indexovaných na ropu. Například v posledních týdnech jsme byli svědky toho, jak referenční cena plynu v Evropě stoupala kvůli obavám ze stávek v australských závodech na výrobu LNG. Na propojeném světovém trhu přitom existuje mnoho potenciálních narušení.
Ve snaze synchronizovat poptávku zavedla Evropská komise iniciativy, jako je energetická platforma EU, která dodavatelským společnostem v členských státech usnadňuje společný nákup. Není však jisté, jakou úroveň dodávek bude možné prostřednictvím tohoto nástroje zajistit, neboť není vyzkoušený. Je také důvod k obavám, že by se tento druh státních zásahů mohl obrátit proti němu a narušit fungování trhu.
Stále se nakupuje v Rusku
Co se týče plynovodů, zde Norsko předstihlo Rusko a stalo se hlavním evropským dodavatelem, který na začátku roku 2023 pokrýval 46 % potřeby (oproti 38 % o rok dříve). Toto vytížení zatěžuje norskou plynárenskou infrastrukturu. V květnu a červnu způsobily opožděné údržbové práce snížení dodávek a následné zvýšení cen, což opět ukazuje, jak napjatý je v současné době evropský trh.
Očekává se, že EU bude muset v letošním roce nakoupit od Ruska asi 22 miliard metrů krychlových plynu. To odpovídá přibližně 11 % veškerého objemu, který je transportován prostřednictvím plynovodů. Velká část prochází přes Ukrajinu a vzhledem k tomu, že současná rusko-ukrajinská tranzitní dohoda pravděpodobně nebude po vypršení v roce 2024 obnovena, je tato dodavatelská trasa ohrožena.
V rámci odklonu od Ruska se EU podle Mezinárodní energetické agentury podařilo snížit spotřebu plynu v roce 2022 o 13 % (oproti cílové hodnotě 15 %). V následujících měsících se válkou unaveným státům EU na této frontě nemusí dařit.
Nepomůže ani to, že ceny klesly, ani to, že některé státy v minulé zimě nezvládly svou úlohu. Pouze 14 ze 27 členů Evropské unie zavedlo povinnou politiku snižování spotřeby energie, zatímco východní státy jako Polsko, Rumunsko a Bulharsko pro snížení spotřeby udělaly jen velmi málo.
Co bude dál?
Krutá realita je taková, že pokud se Evropa chce vyhnout výraznému nárůstu cen plynu, bude muset ještě nejméně dvě nebo tři zimy doufat v mírné počasí na severní polokouli bez výrazného narušení globálních dodávek LNG.
I za současného stavu zůstávají evropské ceny plynu přibližně o 50 % vyšší než jejich dlouhodobý průměr před invazí, což poškozuje domácnosti i podniky. To je zvláště důležité pro Německo s jeho energeticky náročným automobilovým a chemickým průmyslem. Rostou obavy, že by vysoké ceny energií mohly vyvolat deindustrializaci, protože se energeticky náročná odvětví přesunou jinam.
Dobrou zprávou je očekávané zahájení dodávek LNG z USA a Kataru, což pomůže s vyrovnáním nabídky a poptávky. Velkou roli by měl hrát i závazek snížit spotřebu plynu do roku 2030 o celých 40 %. Do konce desetiletí se tak teoreticky můžeme dostat do stavu, kdy bude zemního plynu přebytek. Bude to ale záviset na rychlosti zavádění obnovitelných zdrojů energie a spuštění nové generace jaderných elektráren.
Viděli jsme, čeho lze dosáhnout, v měsících po invazi, kdy Francie dodávala plyn Německu, aby pomohla snížit jeho závislost na Rusku, a později Německo dodávalo více elektřiny do francouzských měst, aby pomohlo s výpadky způsobenými údržbou jaderných reaktorů. Ačkoli se Evropě podařilo odříznout se od ruských plynovodů, bude i nadále vystavena nestálosti světových trhů s plynem, pokud v příštích letech výrazně nesníží svou poptávku.