Podpora obnovitelných zdrojů energie a decentralizace její výroby a spotřeby je v prvé řadě investicí do bezpečnosti a nezávislosti Evropy, upozorňuje v rozsáhlé zprávě organizace EASAC.
Ta sdružuje akademie věd z členských zemí EU a dále také jejich obdoby z Norska, Švýcarska a Velké Británie. Za Česko se na zprávě podílel Antonin Fejfar z Fyzikálního ústavu AV ČR.
Několik scénářů složení výroby elektřiny v Evropě do roku 2040 a 2050. Převažovat mají místní obnovitelné zdroje, které jsou odolné nejrůznějším geopolitickým rizikům
„There is no security without energy Security, “ píše v úvodu šéf pro energie EASAC William Gillett a shrnuje několik klíčových doporučení, na kterých pracovali experti organizace:
- Energetická efektivita a oběhové hospodářství snižují poptávku a zvyšují odolnost celé infrastruktury
- Odklon od fosilních paliv a nástup zeleného vodíku v průmyslu sníží nebezpečnou závislost na zdrojích ze třetích zemí
- Decentralizované energetické systémy zvyšují odolnost vůči sabotážím a zesilují místní komunity a podnikání
- Zvýšení produkce evropských udržitelných energetických technologií (solární panely, větrné turbíny, baterie aj.) opět upevňuje strategickou bezpečnost a stimuluje hospodářský růst
Náhrada ruského plynu neřeší podstatu
Bezmála devadesátistránkový dokument popisuje krok po kroku jednotlivá rizika spojená se současnou energetickou infrastrukturou v Evropě.
Jako příklad uvádí poměrně zásadní proměnu v oblasti dovozu zemního plynu. Podle EASAC nicméně neřeší změna jednoho dodavatele za druhého (třeba zvýšení dovozu amerického LNG po roce 2022) základní princip energetické soběstačnosti.
Náhrada jednoho dodavatele plynu/LNG za druhého není strategickým řešením, upozorňuje zpráva, a v mapce zmiňuje některé bezpečnostní incidenty na infrastruktuře
Zpráva si nakonec bere na paškál i atomovou energii. Ta v posledních letech sice zažívá jistou renesanci a EASAC odhaduje, že poptávka po reaktorech bude sílit, upozorňuje ale na geopolitická rizika spojená s těžbou a obohacováním uranu a s instalací reaktorů.
Atom zažívá renesanci, ale s palivem je to složité
Téměř polovina globální produkce pochází z Kazachstánu, který se nachází v potenciálně neklidném regionu. Samotnou technologii obohacování uranu pro jeho nasazení v reaktorech pak téměř z poloviny ovládá Rusko. To společně s Čínou momentálně staví také nejvíce elektráren, zatímco na západě často kvůli útlumu chybějí i někdejší expertní kapacity.
Jádro zažívá renesanci, Rusko ale stále velkou měrou ovládá trh, což se musí změnit
Zpráva upozorňuje, že i když v roce 2022 klesl import ruského jaderného paliva do Evropy na 68 %, o rok později opět vzrostl na 79 % s tím, že se země provozující reaktory rodiny VVER předzásobily pro případ zhoršování mezinárodní situace.
Země jako USA, Kanada, Velká Británie, Francie a Japonsko v roce 2023 sepsaly tzv. Statement on Civil Nuclear Fuel Cooperation, ve kterém se zavázaly, že vybudují alternativní trh s jaderným palivem.
Nejde jen o paliva, technologicky vyspělá Evropa je závislá i na vzácných kovech
Ten by měl v následujících letech omezit vliv Ruska na globální scéně a požadavek na jadernou nezávislost je součástí také evropského plánu REPowerEU z téhož roku.
Elektřinu musíme vyrábět z evropských zdrojů
Podle vědců je však potřeba, aby většinu energetického mixu tvořila elektřina, kterou dokážeme vyrobit v Evropě z místních zdrojů. A protože toho kvůli vlastním zásobám nerostných surovin dosáhneme jen pomocí OZE, je třeba investovat právě do nich.
Tabulka různých typů rizik pro fosilní, obnovitelné a atomové zdroje elektrické energie
Autoři zprávy si jsou vědomi problémů spojených s nestálostí výroby elektřiny ze Slunce a větru, reakcí má být proto vývoj co nejefektivnějších bateriových systémů a další související technologie.
A to vše ideálně opět kdesi mezi Lisabonem a pobřežím Černého moře. V opačném případě se totiž surovinová závislost promění jen v závislost technologickou – zpravidla na Číně (fotovoltaika) – a budeme se točit v kruhu.