Za dva měsíce to bude už rok od slavnostního otevření Spaceport Esrange – prvního kontinentálního evropského kosmodromu, který doplní ten velký ve Francouzské Guyaně.
Tehdy v lednu to byla velká sláva, do švédské Kiruny se sjely špičky EU včetně Ursuly von der Leyenové, švédský král Karel XVI. Gustav a všichni se plácali po ramenou s tím, že už letos z Esrange odstartuje první náklad na nízkou oběžnou dráhu (LEO) a ESA s ArianeGroup zde otestují svoji znovupoužitelnou raketu Themis.
Začalo to krásným příslibem, ale dopadlo to jako vždy
Kiruna by tak mohla jednou pro některé oběžné dráhy konkurovat dokonce i Vandenbergově vesmírné základně v Kalifornii, kterou si v posledních letech spojujeme hlavně s lety SpaceX.
Esrange a propadák číslo 1: Dosažení LEO
Výborně, takže to bychom měli obvyklou PR omáčku pro média a teď ta tvrdá realita. Za posledních deset měsíců z Esrange odstartovalo všeho všudy jen několik málo studentských a vědeckých sondážních raket, protože žádné jiné v Evropě momentálně ani nemáme.
Sondážní raketa je sice nádherný kus techniky, k falkonům Elona Muska ale mají asi tak daleko jako panorama Brna k siluetě Manhattanu. Je to vlastně taková raketová analogie stratosférického balónu.
Start sondážní rakety Black Brant V z kosmodromu Esrange
Raketa vystoupá do výšky několika desítek až stovek kilometrů, během letu její přístroje měří, co je třeba, aby po pár minutách dopadla na padáčku zpět na zemský povrch. Zkraje října tuto pouť z Kiruny naposledy absolvoval osmimetrový Black Brant V, který nesl přístroje mise HIFLIER a vystoupal do výšky 190 kilometrů.
Byla to sice hezká podívaná, ale s vystřelováním družic na skutečné oběžné dráhy to má pramálo společného.
Esrange a propadák číslo 2: Themis
A jak to dopadlo s projektem evropské znovupoužitelné rakety Themis? Podle původních plánů jsme se měli už v roce 2021 dočkat prvních testů jejího motoru Prometheus a v roce 2025 kompletního letu se vším všudy a s přistáním prvního stupně na mořské plošině po vzoru SpaceX.
Původní harmonogram vývoje rakety Themis z roku 2020 přestal platit... Hned v roce 2020
Pro kosmodrom v Kiruně byl letos vyhrazený tzv. hop – raketový skok. Už jste ho všichni mnohokrát viděli, ale bohužel zatím vždy jen v podání americké SpaceX. V posledních letech zejména v souvislosti s testováním obřího macka Super Heavy/Starship. Je to opravdu skok, takže se raketa po zažehnutí motorů vznese do výšky několika desítek až stovek metrů, načež opět bezpečně přistane na rampě.
Na první evropský hop si ale musíme ještě nějaký čas počkat, ArianeGroup se totiž letos v červnu pochlubila teprve prvním zážehem motoru. Trval úctyhodných 12 sekund a zabralo další čtyři měsíce, než jej inženýři 20. října ve francouzském Vernonu protáhli na celou půlminutu.
Říjnový test motorů Prometheus:
Letos se už tedy žádných skoků opravdu nedočkáme a pojmenování malé základny uprostřed švédských lesů honosným slovíčkem Spaceport začíná budit přinejmenším rozpaky.
Andøya Spaceport
Nicméně, proč mít v Evropě jen jeden tak trochu Potěmkinův kosmodrom, když si jich můžeme postavit hned několik, viďte? Co třeba takový Andøya Spaceport? Nachází se doslova přes kopec na norském pobřeží a minulý týden jej slavnostně otevřel korunní princ Haakon.
Norský kosmodrom sice pro suborbitální lety funguje už desetiletí, infrastruktura pro ty orbitální ale zatím existuje hlavně na vizualizacích
Stejně jako v případě kosmodromu Esrange se nejedná o žádného nováčka, z Norska se totiž sondážní a suborbitální rakety střílejí už celá desetiletí. Přejmenování na Spaceport ale dává tušit, že i zde mají ambice poměrně vysoké – orbitální.
Není divu, klíčovým partnerem je totiž tentokrát německý startup Isar Aerospace, který vyvíjí nosič na tekuté palivo Spectrum.
15 orbitálních letů ročně
Konstruktéři dvoustupňové rakety slibují, že dokáže vynést na nízkou oběžnou dráhu (operuje na ní třeba Starlink) až tunu nákladu a jejich účetní se zase dušuje, že to Isar Aerospace zvládne za cenu okolo 10-12 milionů eur za jeden start.
Raketa Spectrum na propagačním videu:
Pokud půjde vše podle plánu, Andøya Spaceport by takových letů na vyhrazené rampě zvládnul až patnáct ročně, což je na evropské poměry úctyhodné číslo. Má to jen jeden malý háček, ono to totiž podle plánu zase až tak nejde, protože raketa Spectrum se měla poprvé odlepit od země už letos. Tak snad ten příští rok.
Posmutnělým Evropanům, kteří nechtějí jen stále dokola zírat na falkony Elona Muska, proto zbývají jen hezké počítačové animace. Ty jdou ArianeGroup a kontinentálním startupům skvělé a YouTube jich je plný.
SaxaVord Spaceport
No dobrá, Evropa po červencovém ukončení programu Ariane 5 sice nemá jediný funkční raketový nosič a letitou spolupráci s Rusy přerušil válečný konflikt na Ukrajině, ale umíme slavnostně otevírat (zatím spíše poloprázdné) kosmodromy. Nenašel by se tu tedy ještě jeden?
Stavba skotského kosmodromu SaxaVord Spaceport
Ale samozřejmě, žádný problém! Jen se musíme z chladného severu přemístit na jen o něco málo teplejší britské Shetlandy, kde se pomalu rodí SaxaVord Spaceport a obsadí jej opět několik německých startupů, které hodlají Evropu navrátit zpět mezi raketové velmoci.
Raketa SL1 od spin-offu německé NASA
První z nich se jmenuje HyImpulse Technologies a i když jste o nich možná ještě nikdy neslyšeli, nejsou to žádní amatéři, ale spin-off německé federální NASA – tedy Deutsches Zentrum für Luft- und Raumfahrt (DLR). Německé centrum pro letectví a kosmonautiku operuje s ročním rozpočtem 1,3 miliard eur (2021), což je přinejmenším dobrý začátek na podobné nápady.
Schéma německého rakety SL1
HyImpulse vyvíjí třístupňový nosič SL1 na tekutý kyslík a parafín, který by měl být schopen vynést až 500 kg užitečného nákladu na nízké oběžné dráhy LEO. SaxaVord Spaceport mu už příští rok poslouží pro odpal prvního (a zatím suborbitálního) demonstrátoru.
Třicetimetrová raketa RFA One
Ve Skotsku bude příští sezónu asi opravdu rušno, kosmodrom totiž hodlá pro svůj první let použít také další německý raketový konstruktér Rocket Factory Augsburg, který vyvíjí zdaleka nejmohutnější nosič RFA One. Třístupňová a třicet metrů dlouhá raketa si troufá na vynášení až 1,3 tuny nákladu na nízké oběžné dráhy, ale s menším nákladem prý pokoří i geostacionární dráhy ve výšce okolo 35 tisíc kilometrů.
RFA One a jejích devět motorů Helix. Zatím ale jen ve vizualizaci
V závěru desetiletí chtějí v RFA dosáhnout až padesáti letů ročně při ceně 2-3 tisíc dolarů za kilogram nákladu.
Pokud neskončí jen u obrázků, bude to velké
Isar Aerospace, HyImpulse Technologies a RFA doplňují další evropské firmy – třeba španělská PLD Space – a všichni dohromady slibují téměř nemožné. A na poli, kde si v poslední době vylámali zuby i ti největší hráči včetně ArianeGroup, která už roky neustále posouvá první start Ariane 6.
Pokud se to ale podaří alespoň jednomu z těchto startupů, bude to pro starý kontinent skvělá zpráva. V Evropě totiž letos v červenci opravdu došly rakety, ani americká kapacita není bezedná a trpí tím celý kosmický byznys včetně evropského satelitního pozičního systému Galileo, jehož družice nemá doslova kdo vynášet na oběžnou dráhu, a tak musel opět pomoci Elon Musk.
Povíme si v říjnu 2024...