Bisfenol A patří k hojně vyráběným chemikáliím. Jeho světová roční produkce se pohybuje kolem sedmi milionů tun. Často se používá jako komponenta plastů, např. polykarbonátů, z kterých se vyrábí všechno možné. Najdeme ho v plastech počínaje cédéčky a konče láhvemi na pití.
Hojně se vyskytuje i ve fóliích používaných pro obaly v potravinářství. Častý je například ve fóliích, kterými jsou potaženy vnitřní stěny plechovek. Odtud může prostupovat i do potravin a nápojů.
Dlouho se ví, že bisfenol A je tzv. endokrinní disruptor. To znamená, že narušuje hormonální rovnováhu nejrůznějších organismů, od myší po člověka. Z pokusů na laboratorních zvířatech vyplývá, že bisfenol A tak přispívá k celé řadě zdravotních komplikací od obezity, přes psychické poruchy až po neplodnost.
V Evropské unii bdí nad bezpečností potravin European Food Safety Authority známá pod zkratkou EFSA. Ta ještě v roce 2015 stanovila, že denně můžeme bez úhony na zdraví konzumovat 4 mikrogramy bisfenolu A na kilogram tělesné hmotnosti. Osmdesátikilový muž by tak mohl bez problémů denně konzumovat přes 300 mikrogramů bisfenolu A.
To se zdálo mnoha expertům na otázky spojené s dopady endokrinních disruptorů na lidské zdraví příliš mnoho. Nyní se tito skeptici dočkávají satisfakce, když EFSA ve svém novém stanovisku reviduje stávající limit a snižuje ho řádově sto tisíckrát. Nový limit bude 0,04 nanogramu na kilogram živé hmotnosti a den.
Chemičtí „bílí koně“
Mohlo by se zdát, že si můžeme oddechnout. Ale to bychom nebezpečně brzy usnuli na vavřínech. Žijeme v koktejlu asi 2 500 endokrinních disruptorů. Jíme je, pijeme je, vdechujeme je, dostáváme je do těla i přes pokožku. Každý z nás má jiný koktejl těchto látek v závislosti na tom, kde žije, pracuje, jak a kudy dojíždí do práce, co jí a co pije.
Výsledný efekt těchto koktejlů je velkou neznámou. Jejich účinky se mohou navzájem sčítat, rušit nebo násobit. Tak jako stokrát nic umoří i vola, tak nemusí zůstat bez efektu ani směska desítek endokrinních disruptorů, z nichž žádný nepřekročí povolený limit. Fakt, že v ekonomicky vyspělých zemních má pětina párů problém s početím dětí, přičítají odborníci kromě jiného i účinku endokrinních disruptorů.
„Zmoudření“ v případě bisfenolu A je jen příslovečným plivnutím do oceánu. Kromě jiného i proto, že průmysl už dávno našel za bisfenol A „bílé koně“ – tedy látky, které jsou mu po chemické stránce velmi podobné, ale o kterých se toho neví zdaleka tolik jako o bisfenolu A. Pro tyto „bílé koně“ platí jakási „presumpce neviny“. Dokud není endokrinní disruptor usvědčen z vážného poškozování zdraví, díváme se na něj jako na neškodnou látku.
Bisfenol A byl nahrazen strukturně velmi podobnými molekulami, jako jsou bisfenol S, bisfenol F, bisfenol E nebo bisfenol AF. Také o jejich škodlivosti už máme celou řadu nepříjemných důkazů, ale zatím jich vědci nenanosili na jednu hromadu tolik, aby to zodpovědné úřady přesvědčilo.
