Planetek už astronomové našli opravdu hodně, ale drtivou většinu z nich byste na fotografii nočního nebe nerozeznali od hvězd. Nerozeznají je ani astronomové. Musí pořídit více snímků za sebou – pak se planetka projeví posunem vůči hvězdnému pozadí.
Některé planetky osahal radar, některé navštívily kosmické sondy. Celkově máme detailnější představu jen o hrstce z nich. Pozemská astronomie však není úplně bezzubá. Technika se zlepšuje.
Před dvěma lety jsme psali o skvělých fotografiích planetky Hygiea, na kterou se podíval přístroj SPHERE na dalekohledu VLT Evropské jižní observatoře v Chile. Ve skutečnosti se jednalo o rozsáhlejší práci, do které se zapojili i čeští vědci z Karlovy univerzity.
Mezinárodní tým vědců nyní představil snímky 42 z největších planetek hlavního pásu, který se nachází mezi Marsem a Jupiterem. Pokud si myslíte, že číslo nemůže být náhodné, tak si to myslíte správně. Tisková zpráva byla vydána v den 42. výročí vydání Adamsovy knihy Stopařův průvodce po Galaxii.
A je to číslo, které je svým způsobem průlomové. Podrobnější snímky jsme měli zatím jen u tří planetek hlavního pásu – sonda Dawn navštívila Cereru a Vestu, sonda Rosetta Lutetii.
Vědci pořídili snímky v letech 2017 až 2019. Většina ze 42 objektů v jejich vzorku je větší než 100 km – tým získal snímky 20 z 23 objektů větších než 200 km, které se v pásu pohybují.
Dvě hlavní skupiny
Dvěma největšími objekty, které zkoumal, byly Ceres a Vesta, které mají v průměru asi 940, respektive 520 kilometrů. Nejmenšími planetkami jsou Urania a Ausonia, každá o velikosti jen asi 90 kilometrů.
Rekonstrukcí tvarů objektů tým zjistil, že pozorované planetky se dělí především do dvou skupin. Některé jsou téměř dokonale kulovité, jako například Hygiea a Ceres, zatímco jiné mají zvláštnější, „protáhlý“ tvar, přičemž jejich nespornou královnou je planetka Kleopatra ve tvaru „psí kosti“.
Není to překvapivé. Čím je objekt hmotnější, tím je také kulatější. Kvůli tomu se právě „kulatost“ objektu používá pro definováni trpasličích planet. Pokud známe lépe tvar a rozměr tělesa, můžeme snadněji vypočítat jeho hustotu, což je pro studium planetek důležitý údaj.
Nejnižší hustotu má planetka Sylvie (1,3 gramu na centimetr krychlový), což je přibližně hustota uhlí. Nejvyšší hustotu mají Psyche a Kalliope – 3,9, resp. 4,4 gramu na centimetr krychlový, což je více než hustota diamantu (3,5 gramu na centimetr krychlový). Planetku Psyche se chystá navštívit stejnojmenná sonda. Je to zajímavý cíl, který se skládá z velké části z železa.
Astronomové budou moci zobrazit ještě více planetek v ještě jemnějších detailech pomocí připravovaného dalekohledu ELT, který se staví blízko (vzdušnou čarou) od VLT.
ELT nám umožní studovat objekty o průměru 35 až 80 kilometrů a na jejich povrchu uvidí krátery o velikosti přibližně 10 až 25 kilometrů.