V poslední době jsme v okolním vesmíru objevili velký počet rozmanitých exoplanet. Tyto vzdálené světy nás velice lákají a rádi bychom se o nich dozvěděli co nejvíc. Problém je v tom, že jsou menší než hvězdy a také mnohem méně zářivé, takže je obtížné je pozorovat ve větším detailu i s těmi nejvýkonnějšími astronomickými přístroji.
Vědci a inženýři Laboratoří tryskového pohonu NASA (JPL) a společnosti Aerospace Corporation proto pracují na pozoruhodné a převratné technologii pozorování vesmíru, která by nám mohla nabídnout slušný výhled na okolní exoplanety. Zatím je to jen koncept, podle odborníků je ale slibný.
Jde o takzvané solární gravitační čočky (SGL, z anglického Solar Gravity Lens), které by mohly poskytnout astronomům optické zvětšení až 100 miliard. Pokud astronomové někdy solární gravitační čočky zprovozní, tak by s nimi teoreticky mohli pozorovat na blízkých exoplanetách oblasti odpovídající velikosti města New York.
Jak to funguje?
Solární gravitační čočky fungují podle Einsteinovy obecné teorie relativity. Pokud je mezi pozorovatelem a zdrojem záření nějaký objekt s výrazným gravitačním polem, tak jeho gravitace zakřivuje paprsky ze zdroje záření. Podobně, jako to dělají optické čočky.
Ve Sluneční soustavě má nejsilnější gravitační pole právě naše Slunce. Pozorování solárními gravitačními čočkami by fungovalo to, že by vědci nejprve nalezli ohnisko, ve kterém se sbíhají paprsky záření z prostoru vybrané exoplanety, které ohnulo Slunce svou gravitací. Do tohoto místa by pak vyslali hejno malých vesmírných sond.
Dosavadní výpočty ukazují, že se takové ohnisko nachází ve vzdálenosti asi 550 AU od Slunce. 1 AU (astronomická jednotka) přitom odpovídá vzdálenosti Země od Slunce, což je asi 150 milionů kilometrů.
Aby se tam sondy dostaly, tak by je mohly pohánět výkonné solární plachty, které by jim udělily potřebnou rychlost. V tak ohromným vzdálenostech by byla komunikace sond se Zemí velmi zdlouhavá a tím pádem nepraktická.
Proto by sondy solárních gravitačních čoček musely být vybavené pokročilou umělou inteligencí, která jim zajistí bezproblémový autonomní provoz, navigaci, zpracování dat a hlavně řešení nečekaných potíží, které se mohou během letu do ohniska paprsků ohnutých Sluncem vyskytnout.
