Experiment NASA potvrdil, že cukry DNA mohou vznikat ve vesmíru

a

Názor byl 1× upraven, naposled 28. 12. 2018 16:16

Takže toto je článek pro hlupáky a blbce, nezlobte se na mě. Prostě bulvár pro laiky, kterým se nakrmí uši čímkoli, protože tomu nerozumí. Je to o to smutnější, že web tvrdí, že popularizuje vědu a tehcniku.1) Život nevznikl na DNA, ale na RNA. DNA je specializací a dalším článkem po RNA.2) Daleko dříve před DNA vznikla RNA. DNA vznikla teprve později, a to specializací úkolů. RNA, která byla dávno dávníčko před DNA, a plnila její úkoly - má jeden problém, je relativně nestabilní. To příroda vyřešila tak, že z cukru ribózy odejmula poslední hydroxylovou skupinu ze druhého uhlíku, která po připojení fosfátu a nukleové báze ještě zbyla. Vznikla deoxyribóza a DNA, která je stabilní - má poločas rozpadu 512 roků.3) Vznik velice primitivního pětiuhlíkatého cukru - ribózy (v případě RNA) nebo deoxyribózy (v případě DNA = ribóza bez jednoho kyslíku) je fakt strašný zázrak! Tento cukr opravdu není těžké vytvořit mnoha způsoby a za mnoha podmínek.4) Součástí DNA/RNA problém jsou také fosfodiesterové vazby mezi jednotlivými molekulami cukru - obsahují dost energie a tak se tak snadno vytvářet nedají.5) Podstatou informace jsou zase samotné nukleové báze, byť i ty se vytvářejí relativně snadno.

Všechny prvky ze kterých je složen člověk vznikly ve vesmíru, přesněji v jádrech hvězd. Ve vesmíru je naše galaxie, naše soustava, naše hvězda - Slunce i naše planeta. My všichni a vše co nás tvoří vzniklo ve vesmíru. Právě v tuto chvílí letí naše loď - Země vesmírem a to nejen lokálně kolem Slunce, ale také Slunce kolem galaxie a ta sama se pohybuje v rámci interakce s ostatními v místní skupině galaxií.

Můj názor osobní názor je žeJednoduchý život (řekněme výrazně pod úrovní naší vlastní inteligence) je ve vesmíru celkem běžný. To že jsme zatím nic nenašli je dáno naší nedostatečnou technologií a nepředstavitelně obrovskými vzdálenostmi. Nedivil bych se ale kdybychom našli alespoň stopy z minulosti na jedné z planet nebo měsíců naší soustavy. Mimozemský život může být klidně postavený na jiné chemii než my (ne uhlík/vodík/kyslík) a tudíž nemusí být pro nás jednoduše identifikovatelný.Inteligentní život je asi méně běžný uživatel pro to že vývoj inteligence potřebuje hodně času a určitě ideální podmínky (dostatečná stabilita prostředí zároveň s vhodným evolučním tlakem).Problém je ale asi také v tom že (jak známé naší vlastní historie) zdaleka ne každá vyspělá civilizace přežije svůj rozvoj. A ty co to dokázaly jsou o tolik před námi (klidně i jen pár milionů let ale klidně i miliard) že naše 10000 let stará moderní "civilizace" je naprosto nezajímá a nemají žádný důvod s námi navazovat kontakt (asi tak jako my ne zkoušíme vést dialog s mravenci).V neposlední řadě i kdyby snad nějaká civilizace +/- na naší úrovní měla zájem je šance že funguje a komunikuje úplně jinak než mi a tudíž je pro nás znovu špatně detekovatelná (Zemi můžou dokonce považovat za místo nevhodné pro život protože agresivní prvky jako kyslík a vysoká teplota...).
Ale co my víme, možná se ti mravenci v našich domech snaží navázat kontakt vypoustenim feromonů a hledáním naší odpovědi po celé podlaze a diví se jaktože jim nikdo neodpovídá)...

Vesmír musí být plný života. Pokud by nebyl, bylo by to hodně hodně hodně divné.
Zcela jistě existují i civilizace. Tady je ale velký otazník - kolik z nich je opravdu na vysokém stupni vývoje? Existují vůbec civilizace staré třeba několik miliónů let? Dokáže vůbec civilizace tak dlouho existovat? Kolik civilizací na nízkém vývojovém stupni přežije období, kdy již mají technologie schopné je zničit, ale společnost dosud neovládají jedinci natolik moudří a zároveň silní, aby tomu dokázali zabránit?

"Můžeme si prý ale být dost jistí, že přítomnost základních stavebních kamenů života není tím, co by rozvoji života ve vesmíru bránilo." Ehm...