Extrémní magnetary mohou vzniknout splynutím neutronových hvězd | Foto: ESO / L. Calcada

Foto: ESO / L. Calcada

Extrémní magnetary mohou vzniknout splynutím neutronových hvězd

  • Magnetary jsou fascinující objekty z nichž srší intenzivní magnetické pole
  • V některých případech vznikají splynutím neutronových hvězd
  • K tomuto závěru alespoň směruje nový výzkum čínských badatelů

Magnetary jsou stejně fascinující jako výjimečné. Jde o téměř neuvěřitelné objekty, které představují extrémní verzi už tak dost neobvyklých neutronových hvězd. Tvoří je tak zhroucená hmota, že jsou jen „kousek“ od zhroucení do černé díry, jak se na neutronové hvězdy sluší. Magnetary se ale navíc vyznačují tím, že z nich srší nesmírně intenzivní magnetická pole.

Astronomové mají silné podezření, že právě magnetary, které zběsile rotují v ultrasilných magnetických polích, zodpovídají za přinejmenším některé záhadné astrofyzikální fenomény, od gama záblesků, přes superzářivé supernovy (SLSNe) až po rychlé rádiové záblesky a rentgenové jevy jako CDF-S XT-2 (fast X-ray transient).

Některé gama záblesky z bližších galaxií jsou zřejmě ve skutečnosti mohutné a nesmírně energetické hypererupce magnetarů. Čínský tým astronomů nalezl kandidáta na takovou hypererupci, gama záblesk označený jako GRB 130310A. Při analýze dosvitu záření tohoto záblesku narazili na periodu 80 milisekund, což svědčí o tom, že jde o velice mladý magnetar.

Magnetary totiž bývají mnohem pomalejší než typické pulzary a otočí se tak jednou za 2-10 sekund. Pokud mají badatelé pravdu, tak tento magnetar vznikl sotva pár týdnů před pozorováním zmíněného gama záblesku – pochopitelně s připočtením 228 milionů let, které potřebovalo záření, aby rychlostí světla doletělo z dotyčné galaxie.

Proč magnetarů známe jen velice málo?

Výzkum čínských badatelů směřuje k závěru, že magnetary v některých případech vznikají splynutím neutronových hvězd. Nejprve intenzivně rotují, stejně jako neutronové hvězdy, ale jejich rotace rychle slábne, stejně jako jejich záření. Proto známe magnetarů jen velice málo, i když Mléčná dráha jich podle odhadů obsahuje asi 30 milionů. Prakticky všechny jsou ale mrtvé a vyhaslé. 

Dalším dokladem ve prospěch této teorie o původu některých magnetarů je podle čínského týmu skutečnost, že se nepodařilo objevit žádný objekt, který by se v daném oblasti vyskytoval před pozorováním magnetaru a mohl by být spojen s jeho vznikem, jako například superzářivou supernovu.

Určitě si přečtěte

Články odjinud