Už jsme zjistili, že ve vesmíru kolem nás jsou planetární systémy, které se velice liší od Sluneční soustavy. Přesto nás nové objevy nepřestávají udivovat. Některé soustavy jsou tak extrémní, že to odporuje našim počítačovým modelům a teoriím o vzniku hvězd i planet.
Astronom Gael Chauvin z Univerzity v Grenoble a jeho mezinárodní tým nedávno vystopovali zvláštní planetární systém, který si nepochybně zaslouží označení „extrémní“. Mají tam velkou a hodně rychle rotující hvězdu, kterou ve velké vzdálenosti obíhá docela horký a pořádně veliký plynný obr. Podle našich modelů by taková planeta vůbec neměla existovat. Jenže jí to asi někdo zapomněl říct.
Řeč je o systému hvězdy HIP 65426, známé též pod označením HD 116434, která se nalézá ve vzdálenosti 363 světelných let v souhvězdí Kentaura. Je to velká a horká modrobílá hvězda spektrální třídy A, která je o 3 tisíce kelvinů žhavější a dvakrát hmotnější než naše Slunce.
Planeta HIP 65426b ji obíhá výrazně dále, než bychom podle modelů čekali, ve vzdálenosti asi 92 AU, tj. zhruba ve trojnásobku vzdálenosti Neptunu od Slunce. Jeden oběh dokončí přibližně za 600 let. Panuje tam teplota asi 1 300 až 1 600 kelvinů, což je mnohem více, než na našem Jupiteru. Zároveň je tato planeta o polovinu větší a 6 až 12 hmotnější nežli Jupiter.
Planetární systém hvězdy HIP 65426 je velice mladý. Soustava vznikla asi před 14 miliony let. Podle toho, co pozorujeme, tam není žádný protoplanetární disk, i když by tam podle našich modelů ještě být měl. Hvězda rotuje velmi rychle, asi 150 krát rychleji než Slunce.
Planeta HIP 65426b byla objevena díky zařízení SPHERE (Spectro-Polarimetric High-Contrast Exoplanet Research) s adaptivní optikou, které je nainstalované na teleskopu UT3 „Melipal“ soustavy Very Large Telescope Evropské jižní observatoře v chilské poušti Atacama.
Je to první planeta, která byla na tomto zařízení objevena a také přímo zachycena na snímku. Badatelům se také na planetě podařilo zachytit vodní páru a oblaka červenavé barvy.
Jak mohl takový systém vzniknout? Chauvin s kolegy navrhují, že se planeta HIP 65426b zrodila mnohem blíže ke hvězdě, a že nebyla sama. Pokud spolu s touto planetou vznikla další planeta podobné velikosti, tak mohlo dojít k tomu, že se jejich gravitační síly „zkřížily“ takovým způsobem, že se planeta HIP 65426b dostala na mnohem vzdálenější oběžnou dráhu a její dvojče bylo odpáleno pryč do okolního vesmíru. Vědci teď budou muset vyzkoušet počítačové simulace a zjistit, jestli je takový průběh událostí vůbec možný.
Zdroj: Max Planck Institute for Astronomy, Foto: NASA
Podívejte se, jak se určují planety podle změny jasu hvězdy: