Před 85 lety v Praze-Ruzyni otevřelo první československé mezinárodní letiště. První letadlo přiletělo z Piešťan, první mezinárodní let byl z Vídně, následovaly tisíce dalších a všechno vypadalo růžově. Z dnešního pohledu to bude vypadat úsměvně, ale za první republiky bylo jedním z veřejných témat, že nemáme moře. Letiště jej mělo částečně nahradit, přiblížit.
Vždy tu pracovali srdcaři, kteří milovali letectví. Zaměstnanci žili v nedalekých bytovkách, jejich děti si hrály mezi hangáry, nebo si je piloti brali do letadel. Ale pak přišly krušné roky. Letiště sehrálo důležitou roli za války. V roce 1968 byl otevřen nový terminál (dnes Terminál 1) s kapacitou přes dva miliony cestujících, aby jen o pár měsíců později prošel nečekanou zatěžkávací zkouškou při ruské okupaci. Za komunistické éry byla Ruzyně jednou z mála bran ke svobodě. Někdo odcházel legálně, ale byly tu i únosy letadel, které pod nátlakem nabraly směr západ.
Přes všechny nástrahy historie letiště rostlo. Nejvíce po roce 1989. Počet cestujících rapidně stoupal, Češi a Češky začali objevovat svět. V roce 2005 otevřel Terminál 2 a letiště si užívalo léta prosperity. Až v roce 2020 přišel covid a letecký byznys byl jedním z těch, které trpěly nejvíce – počet cestujících meziročně klesl z 18 miliónů na 3,6... V nejbližší budoucnosti se počítá s přímým vlakovým spojením, metrem a rozvojem tzv. Aiport City.
Podívejte se na nádherný dokument, který dali lidé z letiště dohromady. Je plný historických záběrů, pamětníků, silných příběhů a krátce nahlédne i do budoucnosti.
