Námořní doprava, která zajišťuje pohyb většiny zboží po světě, má na svědomí asi 3 % globálních emisí oxidu uhličitého. Sílící tlak na snižování znečištění a stále přísnější regulace nutí provozovatele hledat rychlá a účinná řešení. Zatímco přechod na zelená paliva je během na dlouhou trať, nová technologie zachycování uhlíku přímo na palubě lodí umožňuje dramaticky snížit uhlíkovou stopu stávající flotily téměř okamžitě.
Zachycování CO₂ na lodích funguje na principu jeho separace z výfukových plynů lodních motorů. Nejrozšířenější je metoda chemické absorpce pomocí aminových roztoků, které pohlcují oxid uhličitý. Zkapalněný CO₂ se pak dočasně skladuje v nádržích na palubě a po přistání je z nich vyložen k dalšímu zpracování nebo trvalému uložení. Výhodou je možnost využití odpadního tepla z motorů, což zvyšuje efektivitu celého procesu.
Finové testují nový systém
Mezi průkopníky v této oblasti patří finská společnost Wärtsilä, která v Norsku provozuje testovací centrum, kde od roku 2019 zachycuje 10 tun CO₂ denně. Její modulární systém CCS lze instalovat jak na nové lodě, tak i dodatečně na stávající plavidla.
Systém zachycování CO₂ na lodích
Firma nabízí různé velikosti konfigurací pro různé typy lodí. Systém je navržen tak, aby spolupracoval s již existujícími zařízeními pro čištění výfukových plynů (tzv. scrubbery), které odstraňují oxidy síry, a je kompatibilní s rozličnými typy paliv včetně těžkého topného oleje, LNG, MGO či metanolu.
Celý systém funguje jako obří filtr, který se vejde na palubu lodi. Nejprve vyčistí výfukové plyny od sazí, oxidů síry a dusíku. Pak přichází na řadu speciální aminová kapalina, která absorbuje CO₂. Pohlcený plyn se dále odděluje, suší, stlačuje, chladí a mění na kapalinu, která se uloží do nádrží. Po připlutí do přístavu se zkapalněný CO₂ vyloží a může být uložen pod zem nebo znovu využit v průmyslu.
První plně funkční instalace systému Wärtsilä CCS proběhla na tankeru Clipper Eris norské společnosti Solvang ASA. Od letošního února zde v reálném provozu prokazuje schopnost zachytit až 70 % emisí CO₂ z motorů spalujících těžký topný olej. Systém zvládne zpracovat až 50 tun CO₂ denně. Zásadním milníkem pro celý sektor je komerční dostupnost této technologie.
Není levný, ale v budoucnu se vyplatí
Klíčovou roli hraje pochopitelně ekonomická stránka. Wärtsilä odhaduje náklady na zachycení jedné tuny CO₂ v rozmezí 50 až 70 eur, což je v kontextu očekávaných cen emisních povolenek a pokut za překročení emisních limitů atraktivní. Od roku 2028 se počítá s pokutou až 380 dolarů za každou nezachycenou tunu CO₂. Investice do CCS je zvlášť zajímavá v době, kdy ceny alternativních paliv zůstávají vysoké a jejich dostupnost omezená.
Jde primárně o přechodnou technologii
Přestože CCS přináší reálnou možnost rychlého snížení emisí, masovému rozšíření v tuto chvíli brání několik překážek. Zásadní je nedostatečná infrastruktura přístavů pro manipulaci se zkapalněným CO₂, bezpečnostní aspekty práce s chemikáliemi a prostorové nároky na palubě.
Budoucnost systému pro zachycování oxidu uhličitého na lodích tak bude záviset nejen na dalším technologickém pokroku, ale i stabilitě regulačního prostředí. Je pravděpodobné, že se CCS stane důležitým mostem na cestě k plně bezemisní lodní dopravě, dokud nebudou zelená paliva skutečně dostupná a ekonomicky konkurenceschopná. Jde tedy primárně o přechodnou technologii, která může prodloužit životnost stávajících lodí.
Wärtsilä ale není jedinou firmou, která se chce prosadit v tomto segmentu. Konkurenti jako Value Maritime nebo Mitsubishi Shipbuilding také pilně vyvíjejí své systémy. Někdo sází na kombinaci filtrů a amoniaku, jiný na špičkové solventy. Vzniká tak pestrý trh, kde bude vítězem ten, kdo nabídne kombinaci účinnosti, ceny a jednoduchosti použití.