12. dubna 1981 absolvoval raketoplán Columbia první let na oběžnou dráhu dráhu Země. Připomeňte si tuto významnou misi a celý program raketoplánů v komentované galerii.

Program Space Shuttle byl slavnostně zahájen 5. ledna 1972. Vývoj tedy trval téměř devět let. Postupně vzniklo 5 plně funkčních raketoplánů. Nebyly úplně stejné, jejich vzletové i přistávací hmotnosti se lišily.

První orbitální mise STS-1 dostala na oběžnou dráhu Země dva kosmonauty: velel John Young, druhým členem posádky byl Robert Crippen.

V rámci přípravy vznikl i simulátor, který byl věrnou kopií skutečného kokpitu raketoplánu. Young a Crippen na něm usilovně trénovali.

Kromě obou odvážlivců se samozřejmě připravoval také raketoplán a odpalovací rampa. Fotografie je z prosince 1980, do startu zbývají ještě čtyři měsíce.

Young a Crippen nacvičovali všechno možné i nemožné. Například nástup do evakuačního koše, který by je v případě evakuace startovní plošiny rychle dostal skluzem po lanech dolů.

12. dubna přišel ostrý start.

Ten byl naplánován na 12:00 UTC.

Columbia se vydala na svou první kosmickou misi. Nakonec jich bylo 28.

Columbia i s hlavními motory vážila zhruba 77 tun. K obsluze bylo zapotřebí cca 160 lidí.

Stojí za zmínku, že původně raketoplán disponoval katapultovacími sedadly (stejnými, jaká naleznete ve strategickém průzkumném letounu SR-71 Blackbird). Po misi STS-9 byly odstraněny.

Posloupností manévrů se Columbia dostala na kruhovou dráhu ve výšce 240 km, po dalších dvou manévrech se pak ocitla na eliptické dráze (výška 273 - 276 km).

Pomocné vzletové raketové stupně (SRB) se odpojily 2 minuty a 12 sekund po startu. 8 minut a 50 sekund po startu se Columbia zbavila i hlavní palivové nádrže (ET).

Posádka měla několik úkolů. Především vyzkoušet různá technická zařízení v beztížném prostoru.

Mimo jiné se testoval systém gravitační stability.

Young a Crippen se tedy rozhodně nenudili. Bylo zapotřebí zjistit, jak se technika během letů do vesmíru bude chovat - což v té době ještě nikdo netušil.

Nákladový prostor Columbie. I natolik banální úkon, jako je otevření jeho dveří, měl ve vesmíru velkou důležitost (bez něj by totiž správně nefungoval chladící systém).

Brzdící manévr při návratu Columbie z první orbitální mise započal 14. dubna 1981 v 17:22 hodin.

Přistávací dráha se nacházela na dně vyschlého solného jezera.

54 hodin, 20 minut a 52 sekund po startu se Columbia opět ocitla na zemi.

Následovaly další lety, celkem jich bylo 135, poslední přišel 8. července 2011. Proces dobývání kosmu se neobešel bez tragédií. V roce 1986 havaroval Challenger a v roce 2003 i Columbia.

Raketoplán Atlantis. Jeho stavba probíhala dvakrát rychleji, než stavba raketoplánu Columbia a po svém dokončení vážil o 3 500 kg méně. Vývoj byl znát.

Atlantis byl také prvním raketoplánem s modernizovaným kokpitem, který byl vybaven univerzálními velkými displeji namísto separátních přístrojů s menšími obrazovkami.

Dva raketoplány vedle sebe! Konkrétně Atlantis a Endeavour.

V Kennedyho vesmírné centrum na mysu Canaveral bylo totiž vybaveno hned dvěma hlavními startovními stanovišti (nejen) pro raketoplány.

Přesun od montážní haly ke startovací rampě zajišťovala ohromná transportní plošina.

Takhle vypadalo chlazení startovní platformy vodou.

Hlavní nádrž a dva postranní pomocné vzletové stupně se až do vesmíru nedostanou. Jsou přichyceny jen na několika záchytných bodech a postupně budou uvolněny.

Vnitřek hlavní externí nádrže. Ve skutečnosti jde o dvě oddělené nádrže - v jedné části se skladuje kapalný vodík (102 600 kg) a ve druhé kapalný kyslík (616 500 kg).

Odpoutaná externí nádrž Space Shuttle External Tank (ET). Její délka činí 47,0 m a průměr 8,4 m.

Pomocné vzletové raketové stupně (SRB), které bývají umístěny po stranách.

Jeden pomocný vzletový raketový stupeň při kompletaci. Tyto stupně dodávají 71% tahu pro vzlet a pracují s tuhým palivem.

Tři velké trysky hlavního motoru

Raketoplány v časech své největší slávy dopravovaly spoustu věcí na Mezinárodní vesmírnou stanici (ISS).

Zde je do nákladového prostoru napěchován nový modul pro vesmírnou laboratoř.

K vykládce nákladu sloužilo speciální rameno. Manipulace se však zpravidla neobešly bez kosmonautů přítomných ve volném prostoru.

Raketoplány připojené k Mezinárodní vesmírné stanici dočasně zvětšovaly její obytné a pracovní prostory.

Takové spojení už nikdy nenastane. V současnosti zásobování ISS zajišťují automatické nákladní kosmické lodě.

Obrázek raketoplánu se stručným popisem nejdůležitějších komponent. Místa na palivo už moc nezbylo - v zadní sekci jsou jen menší nádrže na Hydrazin a Dinitrogen, které už pro dolet a návrat stačily.

Během návratu do atmosféry musí tepelný štít raketoplánu na špici a ve spodní části čelit vysoké teplotě přes 1500 stupňů Celsia.

Raketoplány na rozdíl od letadel samozřejmě nemohou brzdit motorem. K brzdění se proto používal padák a něco málo přispěla i aerodynamická brzda na kýlové ploše.

Destičky, které tvoří izolační povrch raketoplánu, bylo nutné po každém letu důkladně zkontrolovat, případně vyměnit. Vysoký žár je totiž opaluje.

Na konci sedmdesátých let - tedy v době, kdy ještě raketoplány nelétaly na vlastní pohon - probíhaly letové zkoušky takto. Raketoplán se následně odpoutal a doplachtil.

Tentýž způsob se později používal k přepravě raketoplánů.

Columbií jsme začali a pohledem na její trosky skončíme. Raketoplán havaroval 1. února 2003 během návratu v mise STS-107 (celkově 113. mise). Příčinou byla tepelná izolace na náběžné hraně levého křídla, kterou už při startu poškodil odloupnutý kus izolace z nádrže.

Při poslední cestě Columbie zemřelo všech sedm členů posádky. Ve výšce 60 km nad zemí při rychlosti 18 machů byl tlak na tepelnou izolaci tak velký, že i drobné poškození mělo fatální následky. Nejprve bylo zničeno křídlo, záhy celý stroj.

Památník na Arlingtonském národním hřbitově. Jmény členů posádky byly pojmenovány i nově objevené planetky. | Foto: Jtesla16, CC BY 3.0

Nakonec se posádka Columbie zapsala do historie objevování vesmíru ještě jednou. Pamětní plaketa Columbie byla umístěna do přistávacího modulu robota Spirit na Marsu a jmény posádky byly na Marsu pojmenovány vrcholky pohoří Columbia Hills...