Vzducholodě kdysi slibovaly revoluci v letecké dopravě, ale po katastrofě Hindenburgu v roce 1937 téměř zmizely ze scény. Nyní se je však francouzská společnost Flying Whales (v překladu „létající velryby“) snaží vzkřísit a přizpůsobit potřebám 21. století. Návrh obří vzducholodě LCA60T může přinést revoluci v přepravě těžkých nákladů zejména do odlehlých oblastí, kam se běžná letadla a nákladní automobily nedostanou.
LCA60T má průměr 50 metrů a je dlouhá 200 metrů. Dokáže přepravit až 60 tun nákladu. Její konstrukce obsahuje neuvěřitelných 80 kilometrů kompozitních nosníků. Na rozdíl od historických vzducholodí však nepoužívá vodík, ale bezpečnější helium ve čtrnácti komorách vybavených sofistikovanými senzory pro sledování teploty, tlaku a vlhkosti.
32 elektrických motorů a 7600 koňských sil
Nejzajímavější součástí vzducholodě je její 96 metrů dlouhý nákladový prostor. Díky důmyslnému systému dvojitých posuvných dveří a speciálnímu systému lanových navijáků pro vertikální manipulaci může nakládat a vykládat zboží, aniž by musela přistát.
Video: Koncepce vzducholodě
Hlavní výhodou vzducholodí oproti letadlům je jejich energetická efektivita. LCA60T bude pohánět 32 elektrických motorů D250 od britské firmy Evolito, které poskytnou kombinovaný výkon přes 7600 koňských sil. Každý z těchto motorů váží pouhých 13 kilogramů a dokáže vyvinout výkon 240 kilowattů.
Současný návrh používá kombinaci vysokonapěťových lithium-iontových baterií a turbínových generátorů. Do budoucna je v plánu přechod na vodíkové palivové články, čímž by se vzducholoď mohla stát plně ekologickým dopravním prostředkem. Provozní náklady by přitom měly být jen pětinové ve srovnání s běžnými nákladními letadly, jako je například Airbus Beluga.
Testování začne v roce 2027
Koncept LCA60T není jen teoretickým projektem. Firma Flying Whales získala na financování vývoje více než 300 milionů dolarů. Mezi investory patří například francouzská investiční banka Bpifrance, vláda Monaka, Air Liquide a Société Générale Assurances.
Vzducholoď může nakládat a vykládat ze vzduchu
Zahájení testovacích letů je naplánováno na rok 2027. Výroba bude probíhat ve Francii, Kanadě a později i v asijsko-pacifické oblasti, což ukazuje na globální ambice tohoto projektu. Firma již zahájila testování speciálně potaženého ultralehkého polyesterového textilu Diatex, který bude tvořit vnější plášť vzducholodě.
Jedním z hlavních cílů LCA60T je doprava zboží do odlehlých oblastí, jako jsou arktické regiony Kanady nebo husté pralesy Jižní Ameriky. Vzducholodě budou moci přivážet stavební materiál pro větrné elektrárny, humanitární pomoc nebo třeba mobilní nemocnice. Díky jejich schopnosti přistávat prakticky kdekoli (případně nepřistávat vůbec) se otevírá možnost efektivního zásobování míst, kam by se jinak logisticky nebylo možné dostat.
Pomalé, ale šikovné
Přestože projekt vzbuzuje velké naděje, ozývají se i skeptické hlasy. Kritici upozorňují na vysoké náklady na výrobu i provoz a také na to, že vzducholodě mají poměrně nízkou cestovní rychlost – maximálně 100 km/h. To znamená, že jejich využití bude omezeno na specifické situace, kde není prioritou rychlost, ale půjde spíše o možnost přepravy velkých objemů na těžko dostupná místa.
Flying Whales se rozhodně nevzdává a pokračuje v testování technologií. Firma nedávno oznámila partnerství se společností EXOES, která vyvíjí baterie, a s dalšími technologickými partnery. Pokud vše půjde podle plánu, mohly by se vzducholodě LCA60T stát nejen ekologickou, ale i ekonomickou alternativou k běžným dopravním prostředkům.
Ať už projekt dopadne jakkoli, Flying Whales ukazuje, že vzducholodě nejsou jen relikvií minulosti, ale že mohou hrát klíčovou roli v budoucnosti letecké dopravy. Možná se tak brzy dočkáme návratu těchto majestátních létajících obrů na oblohu, tentokrát však v moderním a ekologickém kabátě.
Zdroje: Flying Whales, New Atlas, AFP