Francouzská agentura pro armádní zakázky právě v této době testuje tank Leclerc v jeho modernizované verzi XLR ve zkušebním centru pozemní techniky DGA v Bourges. Jak si „zabiják ruských tanků“, jak mu tankisté přezdívají, vedl?
Leclerc XLR, nově renovovaný hlavní bojový tank pro francouzskou armádu, představuje první hlavní bojový tank (MBT) čtvrté generace, který používá inovativní zbraňový systém. Je připravený k nasazení v nesouměrných konfliktech, ale i v plně rozvinutých konfliktech se stejně silným protivníkem. Má sloužit jako hlavní nástroj francouzské armády pro budoucí ofenzivní akce.
Historie vývoje
V roce 1964 byly zahájeny studie o možné náhradě hlavního bojového tanku AMX-30, projekt Engin Principal Prospectif. V roce 1971, s ohledem na horší vlastnosti tanku AMX-30 ve srovnání s novou generací sovětských tanků, která měla být brzy zavedena, nařídilo ředitelství vyzbrojování armády zahájit projekt Char Futur („Tank budoucnosti“). V roce 1975 byla vytvořena pracovní komise, která se v roce 1977 dohodla na seznamu specifikací. V únoru 1980 však bylo podepsáno memorandum o porozumění se Západním Německem zahrnující společný vývoj MBT, ve Francii nazvaného Napoléon I a v Německu Kampfpanzer III.
Zásadní neshody ohledně jeho požadované konfigurace vedly v prosinci 1982 k neúspěchu projektu a padlo oznámení, že bude vyvinut čistě francouzský bojový tank s názvem "EPC" (Engin Principal de Combat), dovoz zahraniční techniky, jako byl M1 Abrams, Leopard 2 nebo Merkava, byl prozkoumán a zamítnut.
Na rozdíl od většiny tehdejších západních programů byl kladen větší důraz na aktivní než pasivní ochranu, aby se omezila celková hmotnost vozidla. Zvláštní pozornost byla věnována mobilitě pro vyhýbání se nepřátelské palbě a systémům řízení palby. Přesto bylo deklarovaným konstrukčním cílem dosáhnout alespoň dvojnásobné ochrany proti kinetickým penetrátorům ve srovnání s tehdejšími MBT padesátitunové hmotnostní třídy, přičemž ta byla udávána na úrovni přibližně 400 mm ekvivalentu RHA. Vyšší úroveň ochrany by chránila i proti chemické HEAT munici.
Pro omezení nákladů na jednotku se hledalo partnerství se zahraničním státem, které se našlo, když Spojené arabské emiráty objednaly 436 vozidel a přidaly se tak k 426 jednotkám, které již byly plánovány pro francouzskou armádu. V roce 1986 byl projekt zahájen pod názvem „Leclerc“.
V roce 2003 se řecká armáda snažila získat nový tank a testovala T-80U, T-84, Leclerc, M1A2 Abrams, Challenger 2E a Leopard 2A5. Leclerc získal na střelnici perfektní výsledek, přičemž 20 ran bylo vystřeleno ze vzdálenosti 1500 a 2000 m. Jeho výkon v testu kooperace střelce a velitele byl slabší: 13 bodů z 20 (Leopard měl 17/20). Jak Leclerc, tak Leopard si udržely rychlost střelby devět ran za minutu, což bylo více než u ostatních tanků. Leclerc dosáhl dojezdu 500 km, což je více než u ostatních. Nakonec řecká armáda vybrala Leopard.
Leclerc XLR
Modernizovaný tank Leclerc XLR se může pochlubit řadou vylepšených schopností. Díky zesílené palebné síle, mobilitě a ochraně je tank plně vybaven pro efektivní působení v rozmanitých bojových scénářích. Navíc je integrován s nejmodernějším palubním počítačem a systémem přenosu dat. Ten poskytuje klíčové velitelské informace a upevňuje pozici tanku jako spojovacího článku v řetězci velení.
XLR v akci:
Základní výzbroj tanku tvoří 120mm kanón. Jedinečná je schopnost zasáhnout stacionární cíl vzdálený až 4 000 m za pohybu, což ukazuje na jeho dokonalou přesnost a vynikající palebnou sílu. Tank přitom dokáže udržet rychlost střelby šest ran za minutu. Doplňuje ho sekundární výzbroj, kterou tvoří 12,7mm koaxiální kulomet a 7,62mm kulomet umístěný na nástavbě. Leclerc XLR je rovněž vybaven inovativním systémem Galix. Tento systém je určen k ukrytí bojových vozidel před blížícími se hrozbami a poskytuje tolik potřebnou ochranu hlavním bojovým tankům a obrněným transportérům.
Mezi typy munice kompatibilní s vozidlem Leclerc patří APFSDS (Armour-Piercing Fin-Stabilized Discarding Sabot), tedy průbojné náboje se stopovkou, HEAT (High-Explosive Anti-Tank), chemické penetrující a standardní výbušné náboje. Na rozdíl od většiny západních tanků je stroj vybaven automatickým nabíjecím systémem a může nést až 40 nábojů, přičemž 22 z nich je připraveno k palbě v každém okamžiku. Posádku tanku Lecleerc XLR tvoří velitel, střelec a řidič. Tank měří na délku 10,6 metru (s kanónem směřujícím dopředu), na šířku 3,6 metru a na výšku 3,43 metru. Jeho hmotnost se pohybuje mezi 56 a 63 tunami v závislosti na zatížení a podmínkách.
Leclerc XLR je poháněn dieselovým motorem Wärtsilä V8X, který poskytuje úctyhodný výkon 1 500 koní. Instalována je také plynová turbína TurboMeca. Elektronika tanku umožňuje mimo jiné efektivní sledování vlastních jednotek, k čemuž používá rozšířenou realitu.
Co se týče výkonnostních ukazatelů, Leclerc XLR zaujme maximálním dojezdem 615 kilometrů. Na silnici dosahuje maximální rychlosti 65 km/h a v terénu 50 km/h, zrychlení z 0 na 30 km/h zvládne za 7 sekund. Má brodivost 1 metr bez přípravy a zvládne stoupání až 60 % a boční náklony 30 %.
Leclerc XLR je vstupem francouzských tankových vojsk do 21. století. Jak francouzští tankisté říkají, jde o „zabiják ruských tanků“.