Nic není dokonalé ani člověk. Sám nemám rád automatiku tam, kde si poradím sám*. Udržuji tak znalosti, dovednosti, zůstávám ve střehu, což považuji v životě za důležité. Nechci být po letech nemohoucí chudák, co si ani nezaváže botu, protože celý život používal jen automatické zavazování, a když vypadne automatické řízení zazmatkuje, pozabíjí všechny okolo a pak se bude u soudu omlouvat pozůstalým a smutně koukat.
* Umím si zapnout a vypnout kávovar, pračku, zregulovat svit žárovky, stáhnout roletu, nařídit budík, orientovat se bez autonavigace (číst v mapě), objednat si letenku i guláš, v obchodě a na úřadě jasně popsat co chci, co bych rád bez asistenta, omluvit se i poděkovat, zjistit si, že očkování dětem ani dospělým neškodí, žít velmi dlouho bez internetu, kdyby zmizel hned, teď, budu žít tak, jako jsem žil před ním. Klidněji, rozvážněji, mnohem lépe, déle bych promýšlel získané informace — velmi dobré pro kreativní činnost. Vše má své klady a zápory, lidem je lenost vlastní, vyvinuli se způsobem nejmenšího odporu a já jsem proti tomu podporovat ji.