Nemohu si pomoct ale vysvetleni nesedi. Pokud Vesmir vznikl podle teorie velkeho tresku, tak velky tresk je z nekonecne maleho bodu. Pokud je z maleho bodu tak ten bod nekde musi byt. Pokud neni platna teorie velkeho tresku a vesmir je tady od pocatku veku tak to zase odporuje teorii ze se rozpina az vyhasne. Neco tady hodne nesedi. Je tady nekdo, kdo dokaze tento rozpor vysvetlit?
Váš dotaz krásně ilustruje tu omezenost, když se vaší lidskou třírozměrnou zkušeností snažíte pochopit vícerozměrnou událost. To nebyl "bod", jak ho znáte. Bylo to "všude".
Názor byl 1× upraven, naposled 29. 6. 2025 11:41
Myslím si, že pro každého je kvantová fyzika a relativistická fyzika těžko uchopitelná, pochopitelná a hlavně představitelná. Mám za to, že náš mozek, nedokáže kontinuálně přemýšlet vo více rozměrech ale s tím by nám mohl pomoct třeba kvantový počítač.Nicméně, narazil jsem na moc hezkou stránku kde se člověk může něco dozvědět. Já tuto knížku zatím celou nepřečetl je to pro mě extrémně náročné čtení plné vzorců ale je to tam hezky napsané a člověku to ponadzvedne pomyslnou pokličku do světa všehomožného. Třeba taky někoho osloví.https://astronuklfyzika.cz/GravitCerneDiry.htmJinak pokud by tady byl někdo erudovaný v dané problematice moc rád bych se zeptal na spoustu věcí od gravitace přes fluktuaci vákua až po rychlost nehmotných prvků kterou označujeme jako rychlost světla.
Názor byl 1× upraven, naposled 24. 6. 2025 10:19
Fascinující kolik lidových myslitelů tohle vždycky přiláká.
Mě u čtení takovýchto článků vždy napadá to, že když si to tedy lidstvo neumí představit, proč se to pokoušíme vůbec pochopit a představit, když to z podstaty našeho mozku nejde. Jak pochopit 4 rozměrný časoprostor, když prostě vnímáme jen 3 dimenze ? Když například vezmu bod a rozprostřu ho v jednom směru, vznikne přímka (1D). Když tuto přímku rozprostřu kolmo vznikne plocha (2D). Tuto plochu opět rozprostřu kolmo a získávám prostor (3D). A tento prostor se má opět kolmo rozprostřít, aby vznikl 4D časoprostor. Mě to hlava nebere. Ale pokud tento princip obrátím, tak 3D objekt (krychle) vrhá 2D stín (čtverec). Čtverec v kolmém směru zase vrhá 1D (úsečka). No a úsečka v kolmém směru vrhá stín už pouhý bod 0D. A opět se vrátím zpět. Co tedy vrhá 3D stín (to co si neumíme představit?) Říkáme tomu hyperkrychle, nebo tesserakt, ale jak si představit kolmou osu na tři naše klasické ??
Ale dokážeme si predstaviť, a naozaj vidieť 4D nič na tom nie je. Len "trocha" cviku. A nie sme v 3D. Len sme dlhodobo skoncentrovaní na 3D!
Názor byl 1× upraven, naposled 23. 6. 2025 14:29
tohle mně fakt hlava nebere, nechce se mně věřit že i po započítání času (cesta světla od nejvzdálenějších galaxií) nelze spočítat něco jako těžiště vesmíru, oblast ze které je to ke všem (i těm vzdáleným) galaxiím stejně daleko ... 🙂 Prostě když vezmu 20 galaxií na okraji našeho vesmíru (umíme tam dohlédnout?), tak zjistíme nejenom jak daleko od nich jsme ale i jak daleko je střed?
To je celkem jednoduché. Střed je cca 14 miliard let daleko zpět na časové ose v libovolném délkovém směru. Takže to, že ten střed neexistuje je lež/zjednodušení.
Střed vesmíru je v Bratislavě.
Chybně předpokládáte, že je pouze jeden vesmír.
(Wiki), podle některých vědeckých teorií je náš "viditelný" vesmír součástí většího systému - Vesmíru - univerza - "náš" pozorovatelný vesmír je jen kapkou v moři, která vznikla pravděpodobně explozí submasivního tělesa - energie (černé díry, kde již nemůže existovat hmota, ale jen energie). ..
Názor byl 1× upraven, naposled 23. 6. 2025 13:34
Je ich viac, osobne mám skúsenosti s dvoma: svet (vesmír) hudby a svet pravdy ("satya").Vesmír hudby, je pridružený k tomu nášmu vesmíru. Ak sa pozrieme z "vonku" očami duše na náš vesmír a tie pridružené, tak sú ako jadierka granátového jablka okolo jedného (náš vesmír, kde sa všetko manifestuje spolu - kozmická scéna, "Divine Maya"), jedno tesne vedľa druhého (zaujímavé, že žiadne "dokonalé" tvary, btw.).Tu je každá "akože" galaxia živý záznam hudby vytvorený nejakou bytosťou alebo civilizáciou. Vôľou duše sa premiestnime od jedného k druhému, alebo sa rozšírime na stovku galaxií a "počúvame" všetko naraz, bez toho aby sa to miešalo.Mnohí majú takúto skúsenosť. Je to ako keď sa plne ponoríte s kvalitnými slúchadlami do hudby a nič iné nevnímate. Máte internetové rádio s "nekonečným" zdrojom muziky.Akurát v tomto vesmíre, kde je len hudba (bez extravagantnej pastvy pre "oči" - vnútorný zrak), sa s ňou stotožňujete na vnútornej úrovni celou bytosťou, "uši" tu netreba. Stotožňujete sa s podstatou autora či (skupiny)autorov. S ich vedomím, zámermi stavmi vedomia, prežitkami, smerovaním života.Takmer všetci do jedného, hudobníci za posledné storočia, ktorí upadali do tranzu alebo to čo mylne označujeme "schizofrénia" sa ocitali s rôznou úrovňou vnímavosti v tomto vesmíre hudby. A priniesli to k nám v podobe nôt. To je ich dar ľudstvu.Dnes cca. 40 týchto velikánov svetovej hudby vo vnútornom svete vidia, že ak chcú ponúknuť viac, tak musia zvýšiť svoju vnímavosť "awareness" a tak mnohí ľutujú, že sa nevenovali vnútornému, duchovnému životu, ktorý to umožňuje.Ponúkli by tak oveľa, oveľa viac.
Názor byl 2× upraven, naposled 23. 6. 2025 14:52
Naš způsob chápání čehokoliv, tedy i vesmíru, je limitovaný myšlenkovými možnostmi našich mozků. A ty jsou formovány našimi zkušenostmi.Pokud bychom model balonku přijali jako poměrně věrné přirovnání, i tak nám zbyde hodně co k řešení. Obrazek na stěně balonku je takřka dokonalý model 2D prostoru, který se šíří pouze v jedné rovině (2 směry). Ale stačí se rozhlédnout a kromě délky a šířky vidíme i hloubku. Tedy žijeme ve 3D světě. Tzv. čtvrtý rozměr-čas, teď nebereme v potaz. Takže, vrátíme-li se opět k tomu balonku, bude přesnější představa bodů ne na povrchu stěny, ale uvnitř tloušťky té stěny.Dejme tomu. Ale i tak ten balonek má svůj střed. Jenže nám je vyhrazený pouze prostor daný tloušťkou stěny toho balonku. Tu nedokážeme opustit. Leda by existovala nějaká červí díra, vedoucí kamsi na protilehlou stěnu balonku.No. Asi napíšu nějakou Sci-fi a tenhle nápad do ní zakomponuju. Z tohoto by totiž plynulo, že ne vždy by červí díra vnitřkem balonku byla nejkratší cesta 🙂.
Ja nevim ale kdyz je big bang a pak se to rozpina, tak to podle me znamena, ze nekde je okraj a tim padem je nekde i stred.Ale treba to ma na nejake teorii bez velkyho tresku, to je mozny.Jinak jedna vec je, ze stred u big bang je, uplne jina, ze ho z naseho pohpedu dost mozna nelze urcit, to beru.
Názor byl 1× upraven, naposled 22. 6. 2025 13:34
Ono hlavně "big bang theory" je mezi lidmi nesprávně vysvětlovaná.Termín "big bang" poprvé použil Fred Hoyle. A nemínil tím zrovna teorii o vzniku vesmíru za velkého třesku. Toerii o vzniku vesmíru z jednoho bodu hlásali už mnohem dříve Georges Lamaitre, nebo George Gamov.V angličtině se jako "big bang" označuje cosi, co zní jako velký nesmysl. A Hoyle teorii o vzniku vesmíru z jednoho bodu označil jako "big bang theory" jakožto velký nesmysl.To až časem začala tato teorie být přijímaná i širší vědeckou veřejností.
Takový zřejmě inteligentní člověk a řekne takovou pitomost. Vesmír není placatý a je tedy nesmysl jej přirovnávat k povrchu balonku. Čas jako čtvrtý rozměr je irelevantní, jelikož v jednom daném okamžiku je možné jej eliminovat a střed vesmíru určit i v případě, že se jeho poloha neustále mění. Vesmír LZE přirovnat k balónku, jelikož jeho tvar nemusí být rovnoměrný díky rozdílné hustotě v něm obsažených částic a temné hmoty, ALE k balónku jako tělesu, ne ploše. A takový balonek střed má a s rostoucím objemem také dochází ke změně jeho polohy. Pokud je ale tvrzeno, že se vesmír rozpíná, tak v daném okamžiku musí mít nějaké hranice (povrch balonku). Pak také lze položit otázky: co je za tou hranicí? Do jakého prostoru se ten vesmír rozpíná? Má ten další prostor nějaké hranice? Atd... Jediné co vím, že podobné otázky nakonec vedou jen k bolesti hlavy.
No, tak vesmír je jako kynoucí bocháhek, včetně toho, že počíteční stav před Velkým třeskem nebyl bodový ( singularita). Pak pojem původní středový PROSTOR vesmíru má smysl.Rozpínáním vesmíru VZNIKÁ prostoročas. Jestliže nezpochybnitelné galaxie mají tvar převážně diskovitého TĚLESA, pak není důvod se domnívat, že vesmír má charakter nafukující se plochy ( balonku).
vy to porovnání vesmíru s balonkem berete moc doslova a ne jen jako zjednodušenou analogii s redukovaným počtem rozměrů a tím redukovaným rozměrem se nemyslí čas
Většina lidí není schopna pochopit skutečné "nic", tedy absenci hmoty, energie, prostoru a tím i času. Takže mozek, jak je patrné z většiny komentářů, přirozeně hledá různé finty, jak to nějak jednoduše obejít. Pokud možno tak jednoduše, aby se to vešlo do komentáře pod článek na internetu :)
Nevidím problém... I ten "jakože dvourozmerný" povrch balónku se rozpiná od nějakého bodu... od středu balónku - a vůbec nevadí že to je o rozměr více... proč by se 2D povrch nemohl rozpinát kolem bod ve 3D? Stejně tak, proč by se náš 4D (tři rozměry + čas) nemohl, teoreticky, rozpínat kolem středu (bodu) v nějaké vyšším prostoru? Matematicky tomu nic nebrání, naopak.
Názor byl 1× upraven, naposled 22. 6. 2025 12:26
Matematicky tomu nic nebrání. Keby si to tu ukončil, bolo by to v poriadku. Ty si svoj výrok ale znegoval slovíčkom naopak.
Zkuste si představit, že vesmír kolem nás je pouze nepatrnou částí nějakého mnohem většího celku, třeba lžičky kterou si právě někdo míchá teplý čaj. A náš vesmír je pouze jedním atomem této lžičky. Viz moje úvaha: vesmír.gajdostin.com
A k tomu je spousta vesmírů v paralelních dimenzích
Je ještě více matoucí, když si máme představit, že před velkým třeskem neexistoval ani prostor, ani čas, že vznikly současně s velkým třeskem. Takže velký třesk se neuskutečnil na nějakém 'jednom" konkrétním místě, odkud by vše expandovalo, ale naopak díky němu prostor a čas vznikly. Je to "na hlavu", ale je to tak, pokud jsou vědecké předpoklady a zjištění, správné. A nejsme "stále jen opice", jen nebylo nutné k zachování a vývoji našeho druhů chápat prostor a čas tak, jak jej objevují a chápou zvídavé a chytré mozky.
Názor byl 1× upraven, naposled 22. 6. 2025 05:59
Velký třesk je právě ten okamžik, kdy byla lžička, které jsme součástí, odlita. Viz výše.
Všetko vo vesmíre je hmota/energia. Celý vesmír musí zakrivovať priestor. Nedalo by sa to zakrivenie zmerať?
Pokud vím, tak nějaké pokusy už byly a vycházelo nulové zakřivení. (!)
Na pochopení nemáme inteligenci. Jsme furt pouhé opice
Lépe než na nafukovacím balonku se to rozpínání vysvětluje na natahovací gumě. Pokud se na ni namaluji dílky a pak se začne roztahovat, z žádného místa na té gumě střed není možné najít střed, protože neexistuje. Ve 3D by to mohla být mycí houba, která po nasátí zvětšuje svůj objem. Vše se opět vzdaluje od sebe bez možnosti určit střed.
Já tedy na tadydlencto nemam zdělání, ale mi připadne že dyž definuju správňácky vztažnou soustavu ta u tych dvuch připadku tady dycky najdu misto kere se nehybe. A toš to mi připadne dosť blizko definícii "střed"...
Problém je v definici vztažné soustavy. Pokud jste na té gumě, tak vztažná soustava je vaše místo. A je jedno, kde budete, prostě se to roztahuje z každého místa stejně.Ve 3D je to libovolné místo uvnitř houby, kde s volbou vztažné soustavy žádný úkrok stranou udělat nemůžete.
Ale šak já su pozorovatelem a v obuch připadech vidim mistečko co vučivá mě stójí. To sů prostředky.
Názor byl 1× upraven, naposled 21. 6. 2025 20:05
Nesouhlasím. Houba má střed a každý, koho se na něj zeptám, ho snadno určí. Naproti tomu povrch koule střed nemá, stejně jako na zeměkouli není žádné místo ve středu.
Tak jasně, když se díváte zvenku. Tuhle možnost ale v našem vesmíru nemáme.Na tom vašem míči nevychází v důsledku zakřivení povrchu součet úhlů v trojúhelníku, což v našem vesmíru zatím nepozorujeme.
Názor byl 1× upraven, naposled 22. 6. 2025 10:00
Rozdíl je říct, že míč střed nemá a nebo že jej nelze, z místa uvnitř, určit. Pokud ten fyzik tedy tvrdí, že střed neexistuje, pak je to nesmysl. Pokud by tvrdil, že střed z naší polohy (Země) nelze určit, pak by mohl mít pravdu.
jenže ta analogie je o světě, který má o jeden fyzický rozměr méně a tento svět se nachází na ploše balonu. A dvourozměrné bytosti nevidí žádný balon, ale pouze dvourozměrnou plochu beze středu a bez hranice.
Jsem jediný, komu začínají lézt krkem ty stupidní bakelitové (AI) ilustrační obrázky pomalu v každém článku? Děs a hrůza... Doufám, že se tím brzy lidi přehltí a začnou to odmítat taky. Než tohle, tak raději nic.
Nejsi jediny. Rozleza se to vsude. Treba i na youtube uz jsou nejen obrazky, nejen videa ale cele generovane kanaly.
Pokud nema stred, tak musi byt mozne, pokud by se letelo spravnym smerem dorazit k zemi po case ze smeru opacneho. Je to stejny princip ve 3D jako na balonku ve 2D...
Názor byl 2× upraven, naposled 21. 6. 2025 16:47
Nemusi.Protipriklad je treba nekonecny vesmir
To je právě problém. Hustota hmoty ve vesmíru je velice blízko "kritické" hodnotě. Ta určuje, jestli je vesmír plochý a nekonečně velký, a nebo konečně velký a do sebe zakřivený (jako třeba povrch koule).
Vzhledem k velmi omezené rychlosti světla se tohle stejně nikdy nedozvíme...
Zkus to. A šťastnou cestu přeju.
Vesmír se zvětšuje rychleji než je rychlost světla, takže asi ne.
To nevadí. Při dostatku času jde teoreticky obletět vesmír dokola v konečném čase i pokud se rozpíná nadsvětelně a rychlost cestovního pohybu bude libovolně malá. Je to trochu neintuitivní ale je to tak, matematicky dokázáno. https://youtu.be/FHuLxXxxXZU?si...LtpTlvvqFU
Názor byl 1× upraven, naposled 23. 6. 2025 13:59
To že se galaxie vzdalují nemá s rozpínáním vesmíru nic společného... Když ve vesmíru hodíte kamínek, nikdy se nezastaví pokud do něčeho nenarazí.. to samé platí s galaxiemi.. něco jim dalo hybnost a ony prostě plují tím směrem... Galaxie Andromeda se k nám zase přibližuje, takže to taky podkopává rozpínání vesmíru ..Tady někdo operuje s tím, že galaxie něco drží a ony jsou nehybně.. statické na místě a rozpínají se s prostorem... Jenže prostor je statický a galaxie se hýbou 😉Komety a asteroidy taky nelitaji proto, že se vesmír rozpíná 😉 něco jim dalo hybnost..Vědci dost často přichází s blbostma, jelikož na ty blbosti sbírají granty a nemůžou říct, že je mají na své blbosti... Všechno vysvětlují a zdůvodňují neemandum, kteří neví vůbec nic.. tak je nikdo nemůže zdiskreditovat...Pokud přijmeme fakt, že možná temná hmota existuje, tak zcela jistě temná energie neexistuje... Všechno pohromadě drží gravitace... Černá díra taky není žádná záhada.. je to jen kovová koule, která díky velikosti a hustotě má velkou gravitaci a přitahuje vše okolo... Žádné scifi se ve vesmíru neodehrává...Horizont událostí je jen obyčejná oběžná dráha...
Názor byl 2× upraven, naposled 21. 6. 2025 16:46
horizont udalosti nieje obezna draha, je to hranica okolo hviezdy, alebo ak chces objektu, kde unikova rychlost od tohoto objektu je c, a teda nieje mozne odletiet, keze nevies ist c. Osobne si ale tiez nemyslim, ze priestor sa rozpina, priestor je nekonecny a hmota vnom niekedy na zaciatku alebo mozno neustale je pohanana nejakym neznamym mechanizmom (volajme to temna energia). Gravitacia to ale nieje, resp. ma nejakeho pomocnika, lebo na to ako sa to pohybuje, je gravitacia slaba.
Názor byl 1× upraven, naposled 21. 6. 2025 17:28
"Jenže prostor je statický a galaxie se hýbou"A to je právě ten zásadní omyl a nepochopení. Právěže prostor není statický, prostor je to, co se rozpíná. Rozpínání vesmíru není na principu konstantního prostoru a vzdalujících se těles. Takhle si to právě zjednodušují laikové, protože nejsou schopni pochopit, že se rozpíná ten samotný prostor a všechno v něm. A ano, v tom rozpínajícím se prostoru má většina těles nějakou svoji hybnost, která na krátných vzdálenostech může přebít rozpínání samotného prostoru. Tím je vysvětleno, že se některé věci můžou k sobě i přibližovat, jako např. Andromeda k Mléčné dráze. Jenže to je v kosmickém měřítku jen nepatrná vzdálenost. Ovšem na větší vzdálenosti už to tak není, tam je rozpínání prostoru rychlejší, než cokoliv jiného, takže u vzdálených galaxií platí bez výjimky, že se od nás i samy od sebe vzdalují.
> Když ve vesmíru hodíte kamínek, nikdy se nezastaví pokud do něčeho nenarazí..To prave ze neni pravda. Konzervace energie na velkých časových měřítkách neplatí. Zdroj: Derek Muller / Veritasium
Dokud nebudeme vědět mnohem víc o černých dírách, tak bych si nedovolil napsat, že to je kovová koule. Ale to by mne nenapadlo ani nyní, i když jsem jen pouhý laik a ,,nemnoho,, toho víme o černých dírách a vesmíru. Čím více toho víme, tím více zjišťujeme, co dalšího nevíme. Věda mi připomíná takový vesmír. Stále nevíme ,,kde končí,, , ale co pak je dál ... ???
Vše je jako fraktál nekonečné
To, že se galaxie vzdalují, právě souvisí s rozpínáním vesmíru – nerozpínají se ony samy, ale prostor mezi nimi. To způsobuje rudý posuv, který pozorujeme.Andromeda se sice přibližuje, ale to kvůli lokální gravitaci – to nijak nepopírá rozpínání ve větších měřítkách, kde galaxie od sebe mizí rychleji čím jsou dál.Tvrdíš, že „prostor je statický“, ale to neodpovídá pozorováním – reliktní záření a měření supernov ukazují pravý opak. Proto se mluví o temné energii – protože vidíme, že se expanze dokonce zrychluje.A černé díry rozhodně nejsou kovové koule – jsou to oblasti tak silné gravitace, že z nich neunikne ani světlo. Horizont událostí není oběžná dráha, ale bod, odkud už není návratu.
Vesmír z principu nemůže být konečný ani nekonečný, neboť před vznikem časoprostoru už vesmír existoval, kdyby neexistoval, tak by nemohl vzniknout časoprostor a naopak. Pravděpodobně, v naší části vesmíru tj. vše co vidíme jako vesmír je jen explodující submasivní černá díra, pro nás viditelný vesmír, za jejiž hranici "vidět" nemůžeme. ..
„před vznikem časoprostoru už vesmír existoval, kdyby neexistoval, tak by nemohl vzniknout časoprostor a naopak.“To odporuje samo sobě.
Přesně tak, absurdní že, pravděpodobně, a o tom to vše je; viz. níže. ..
Spíš před velkým třeskem už existoval časoprostor a to v důsledku velkého smrsku. :) V podstatě si lze vesmír představit jako srdce nějakého většího organismu. Po velkém třesku se vše začne rozpínat, až to dosáhne maximální hranice - pak dojde k zastavení a obrácenému chodu. Nakonec se všechna hmota zhroutí do jedné supermasivní černé díry, jež tu energii neudrží a dojde k opětovnému třesku - tak jak se již stalo mnohokrát.
Ano, "velký třesk" byl, ale byla to jen exploze submasivní černé díry. ..
To odporuje známým faktům. Žádná exploze žádné černé díry nikdy pozorovaná nebyla. Nicméně tento vesmír může být samotným vnitřkem supermasívní černé díry.
... že by vesmír byl starý jen 13,799 miliard let, NE, to jen naše teleskopy "nevidí" do dálky nýbrž do minulosti a přesto byly pozorovány (vývojově) velmi staré galaxie na okraji, pro nás viditelného, vesmíru, které by tam vůbec neměli být. Jelikož pro nás viditelný vesmír se rozpíná o něco vyšší rychlostí než je rychlost světla, tak nemáme šanci vidět za hranici pro nás viditelného vesmíru a navíc to co jsme schopny pozorovat - měřit, tak je pradávná minulost a s dnešním vesmírem nemá nic společného, tam kde pozorujeme galaxie, tak miliardy let nejsou a nebo jsou úplně jiné, v podstatě můžeme "vidět" jen nepatrný zlomek z celého vesmíru o kterém vůbec nic nevíme a nebudeme vědět, neboť my vidíme jen do vzdálenosti ani né 14 miliard let a nemáme technologii "vidět" do vzdálenosti třeba 999 miliard let, bohužel nyní nechápeme ani pro nás viditelný zlomek hypotetického univerza, bavíme se tu jen o nepodložených teoriích. ..
Názor byl 2× upraven, naposled 22. 6. 2025 15:26
Když zapnete 3d program, máte nekonečný prostor .. i bez velkého třesku...
Což je v přímém rozporu s tím, co tvrdí většina vědců... A ne, vesmír není explodující černá díra. Černá díra totiž má střed, ze kterého se rozletěla na všechy strany víceméně kulově. O časoprostoru to neplatí, ten nemá žádný střed. Ať by ses umístil kamkoliv ve vesmíru, tak z něj vždycky uvidíš, jak se všechno ostatní od tebe vzdaluje.
Zatím to tak vypadá, ale jisté to stále není. Čeká se na více dat z více měření.
Nic jako před časoprostorem není, protože před časoprostorem nebyl čas.
Wiki (citace): Podle dnes převládajícího vědeckého modelu vesmíru, známého jako Velký třesk, se vesmír začal rozpínat v tzv. Planckově čase z extrémně horkého a hustého bodu, v němž byla soustředěna veškerá hmota a energie pozorovatelného vesmíru. Od Planckova času se vesmír rozšířil do dnešní podoby, po velice krátkou dobu (méně než 10−32 sekundy) trvala kosmická inflace. Několik nezávislých experimentálních měření tuto teoretickou inflaci i teorii velkého třesku podpořilo. Nedávná pozorování ukazují, že rychlost rozpínání vesmíru se zvětšuje, a to díky temné energii (energii vakua), o níž první data získal v 1933 švýcarsko-americký astronom Fritz Zwicky: většina hmoty ve vesmíru se vyskytuje ve formě, kterou nelze zjistit současnými přístroji, a proto není zahrnuta v současných modelech vesmíru, což je případ temné hmoty. Nepřesnosti současných pozorování vesmíru nedovolují předpovědět konečný osud vesmíru. Současný výklad astronomických pozorování ukazuje, že stáří vesmíru je 13,799 ±0,021 miliardy let a že průměr pozorovatelného vesmíru je minimálně 93 miliard světelných let čili 8,80×1026 metrů. Podle obecné teorie relativity se prostor může rozšiřovat rychlostí větší, než je rychlost světla, a proto můžeme pozorovat jen malou část vesmíru v důsledku omezené rychlosti světla. Protože nemůžeme pozorovat prostor ve vzdálenosti větší než dokázalo uletět světlo (či jakékoli jiné elektromagnetické záření) od velkého třesku, není jisté, zda velikost vesmíru je konečná nebo nekonečná. Podle některých vědeckých teorií je tento "viditelný" vesmír součástí většího systému - Vesmíru - univerza - "náš" pozorovatelný vesmír je jen kapkou v moři, která vznikla pravděpodobně explozí submasivního tělesa - energie (černé díry, kde již nemůže být hmota, ale jen energie). ..
Názor byl 1× upraven, naposled 22. 6. 2025 15:48
Situace s temnou energií je jednoduchá,1) Je naprosto jednoduchá pokud náš vesmír není jediný.2) Pokud by byl ná vesmír jediný, je jednoduché si představit přeskupování energií do nepozorovatelného vesmíru.3) Co je na tom těžké si představit, že vesmír při nafukování přichází o soudržnost? To známe i u povrchového napětí u toho zmiňovaného balonku.
Nic z toho, co jste napsal, mi nedává žádný smysl.
Každý vesmír má svůj střed, a to přesně tam, kde vzniknul Velkým třeskem. My ale nežijem ve středu, což se projevuje dipólem v CMB, který je ve směru našeho pohybu vesmírem. Střed vesmíru je tedy zhruba v opačném směru našeho pohybu ve vesmíru. Je to zhruba, protože k počátečnímu impulzu se připočítává působení gravitace všech objektů. Směr by se dal určit i z redshiftu, ale tam se ještě markantně připočítává změna rychlosti běhu času v historii vesmíru, to je ještě méně přesné. Nejpřesnější střed je tedy z dipólu CMB.
Dříve jsem si zrod našeho Vesmíru představoval jako velkou explozi, prostě velké BUM a vše se rozlítlo od epicentra výbuchu všemi směry. Pak se zjistilo že se rozpínání našeho Vesmíru nezpomaluje ale naopak zrychluje a to už jsem s představama v koncích 😀
Použij analogii s tím rozpínáním balonku, jak je uvedeno v článku.Potom pochopíš, proč se vesmír rozpíná čímdál rychleji.
Balónek je zjednodušení na úroveň houpacího koně, to nemá s fyzikou nic společného. Vesmír vypadá že se rozpíná čím dál rychleji, ale je to klam, protože hlavní složka měřeného efektu je zpomalování běhu času, ředěním časoprostoru, a to s třetí mocninou rozměru vesmíru.
To nejste sám. Ve skutečnosti tomu nerozumí nikdo.
Názor byl 1× upraven, naposled 21. 6. 2025 18:22
A každý vědec je jen člověk. Takže to že nějací vědci něco tvrdí nelze brát za čistou pravdu. Dřív vědci tvrdili, že Země je placatá. Takže vědci tvrdí = vědci se domnívají, že by něco tak mohlo být, dokud se neprokáže, že je to jinak.
Nemá. Fór je v tom, že ať se umístíš ve vesmíru kamkoliv, vždycky se bude od tebe všechno vzdalovat a z hlediska červeného posunu to bude vypadat úplně stejně, jako odsud. Právě proto, že žádný střed toho rozpínání neexistuje.
Převažující složkou redshiftu je zpomalování rychlosti běhu času, ředěním časoprostoru, což znamená, že tato hlavní složka mění nejen vzdálenost, ale i rychlost plynutí času a tak ve skutečnosti pro cestování se vzdálenost nemění. Tyto časoprostorové korekce se započítávají automaticky do délky metru i rychlosti světla, takže při faktickém měření k žádné změně nedojde.
Tím jste nic nezodpověděl. Hypotetické zpomalování rychlosti času a zrychlování rozpínání vesmíru je ekvivalentní. Musel byste tedy vysvětlit, co způsobuje to zpomalování času. Navíc by se to jeho zpomalování muselo projevit ve všech procesech, takže byste ani nemohl naměřit zrychlování rozpínání, jelikož hodiny, kterými se to měří, by se zpomalovaly s časem.
Zpomalování času způsobuje ředění časoprostoru, způsobené rozpínáním okraje vesmíru. Zároveň se prodlužují i všechny rozměry, díky čemuž zůstává zachována konstantní rychlost světla. Proto hlavní složka redshiftu vytváří jen fiktivní rozpínání, protože se zvětšuje i váš metr i vaše oko a taky prodlužuje čas, takže je jedno jestli měříte vzdálenost v metrech nebo v LY ve světelných rocích, v měření se to neprojeví. Objem se mění s třetí mocninou poloměru, proto to vypadá na redshiftu, že se to stále zrychluje.
Pokud by se zpomaloval čas, musel byste určit vůči čemu? Pokud dáte jedny hodiny na stůl do obýváku a druhé někam na konec vesmíru, tak se nijak výrazně rozcházet nebudou.
Ředění časoprostoru se projevuje nezávisle jen na redshiftu a na rychlosti rozpadu radioaktivních látek. To znamená hodiny postavené na radioaktivním rozpadu to zaznamenají. U nás se to projevuje při výronu koronární hmoty, kdy gravitace částic slunčního větru zředí časoprostor kolem země a dojde ke zpomalení běhu času a k rychlejšímu rozpadu radioaktivních látek.
Na zemi existuje ještě několik vysoce přesných měřičů hustoty časoprostoru a to jsou detektory gravitačních vln LIGO. Ty měří jen relativní odchylku mezi dvěmi liniemi, kdy jedna je refereční a jsou několik kilometrů dlouhé. Tyto detektory jsou schopny zachytit tu rázovou vlnu - rychlou změnu.
Pokud dáte jedny hodiny na stůl do obýváku a druhé někam na konec vesmíru tak nejste schopen je nijak synchronizovat protože neexistuje současnost různých míst v prostoru. To je naprosto základní myšlenka relativity.
Ani CMB neposkytuje absolutní referenční rámec pohybu. To, že se naše galaxie pohybuje nějakým směrem vůči CMB, neznamená, že to platí pro světlo. To žádný rámec nemá a pořád se pohybuje všemi směry stejně rychle, v jakékoliv soustavě a pro libovolného pozorovatele.
Nejpřesněji lze střed vesmíru určit z dipólu CMB, kdy teplota - vlnová délka (po odfiltrování fluktuací) odpovídá stáří okraje vesmíru z pozorovacího místa. Ve směru nejvyšší energie CMB je tedy střed našeho vesmíru. (Co se týče světla, konstantní rychlost světla neznamená, že se pohybuje stejnou rychlostí, naopak každý foton má v gravitačním poli vzájemě různou rychlost.)
Ten dipól CMB určuje směr pohybu naší Galaxie, který je dán gravitačními účinky okolní hmoty. V tomto případě se jedná o tzv. Velký atraktor a s nějakým středem vesmíru to nijak nesouvisí.Váš následující odstavec v závorce fyzikálně nedává smysl.
CMB nemá vůbec žádný vliv na pohyb naší galaxie (tyto fotony mají zanedbatelnou energii aby pohnuli galaxií). Samozřejmě v době Velkého třesku galaxie dostala prvotní impulz hybnosti a ten mohl být gravitací okolí deformován, proto říkám že to není příliš přesné, ale protože i okolí dostalo stejný impuls, směr se blíží skutečnosti.(Pro pochopení toho co je v závorce, je potřeba plně pochopit Teorii Relativity, kdy rychlost světla je opravdu konstantní, ale ne stejná. Na tom že rychlost světla není stejná je založena optika - například lom světla.)
Teorie relativity říká, že rychlost světla je konstantní a stejná ve všech vztažných soustavách. Všechny pokusy mířené na vyvrácení teorie relativity selhaly a tak byla tato teorie mnohokrát potvrzena. Proto nemáte pravdu, že by byla rychlost světla ve vakuu odlišná v růrných gravitačních polích.
Nejdříve je potřeba pochopit Teorii Relativity, rychlost světla je konstantní, ale vzájemná rychlost fotonů je různá, protože každý foton (ba i část fotonu) má svoji vlastní vztažnou soustavu a to především v gravitačním poli, to znamená kdekoli je blízce přítomná hmota. Na různé rychlosti světla je založena optika, dokonce jeden foton může mít více různých rychlostí světla, díky čemuž vzniká ohyb světla, na rozhraní prostředí, tak funguje například optická čočka.
No nevím, tzv. ,,Velký třesk,, určitě byl, ale ať mi někdo vysvětlí, co to bylo za prostor, kde k němu došlo. To byl vesmír nebo pro někoho tzv. NIC, ale to svým způsobem neexistuje, protože vše má nějaké a třeba dnes ještě neměřitelné parametry ,hodnoty, vlastnosti apod.
Velký třesk vznikne anihilační explozí největší černé díry, kdy rozpínáním vesmíru se ředí časoprostor a ve chvíli kdy hustota časoprostoru poklesne tak že jeho odpudivá gravitační síla nedokáže udržet soudržnost giga masivní černé díry, dojde k explozi a veškerá hmota černé díry se přemění na hustý časoprostor, který rychle expanduje do předchozí verze vesmíru a vznikne tak nový vesmír a cylkus se opakuje.
Jak a z čeho zacalVelký třesk se neví. To, že by začal ze singularity, tedy že čas i prostor by předtím nabyly, není jediná hypotéza.
Velký třesk vznikne anihilační explozí té největší gigamasivní černé díry, kdy veškerá její hmota se přemění v hustý časoprostor expandující do předchozí verze vesmíru. Na stejném principu běží i náš fizně-anihilační antigravitační pohon, kdy anihilujeme jen jednotlivé atomy z částicového akcelerátoru a právě expandující časoprostor za lodí vytváří moment hybnosti.
Jen jednoduše k příkladu s balonkem. Nežijeme ve 2D prostoru, takže povrch balonku není výstižný. Kdežto rozpínající se balonek, naplněný galaxiemi, se rozpíná, nafukovaný. A ten tedy střed má. Mám za to, že rozpínání každého bodu Vesmíru tomu nepřekáží.Tohle ovšem se zanedbáním skutečnosti časoprostoru.
Třeba se někdo myslí že vesmír je plochý, stejně jako údajně naše planeta :)
Přirovnání k vašemu balónku nesedí, protože stejně vzdálená místa by se nevzdalovala od sebe stejně rychle. Ano, z toho by se dal určit ten střed, avšak odporuje to současným pozorováním.
A kam se rozpínání?
Do času, logicky.
Do času i prostoru. Pokud je nekonečný, tak nepotřebuje další prostor pro své rozpínání.
Bude se rozpínat pokud bude palivo pro vznik nových sluncí. Vesmír je konečný! Hmota bude opět stlačena a cyklus začne znovu.
Technické upřesnění č. 1: Až dojde palivo pro vznik nových Sluncí bude se Vesmír rozpínat dál, on se rozpíná dokonce stále rychleji 😉Technické upřesnění č. 2: Náš Vesmír je konečný, další vesmíry jsou konečné, ale to co je nad nimi je konečné? Bůh ví 😀
A i když tam bude něco konečného, jak bude vypadat hranice? To jsou pro mě furt dvě totálně nejasné věci. Dá se pohybovat někam do nekonečna je prostě fakt hustý. Kdo to nekonečno vytvořil?
Už dávní mystikové to věděli, že jsme každý z nás středem nekonečného vesmíru, ve kterém se množství našich možností a pochopení pouze zvětšuje..
Nikoli "zvětšuje" ale "ředí"!
A pojďme dále - co nemá žádný střed nemá také žádný okraj. Není žádná hranice Vesmíru 😀
Dotáhni to - nemá to střed, nemá to okraj, nemá to hranici...
Tak co je to...
Vesmír.
A kdo ten vesmír stvořil?
M31 sa vzďaľuje smerom k nám?
Rychlost rozpínání vesmíru je zhruba 71km/s na megaparsek, pokud se 2 objekty vůči sobě přibližují vyšší rychlostí tak se od sebe těžko budou vzdalovat. Používejte mozek.
Asi chtěl pán napsat jiné slovo, než vzdaluje.
Aj ja som si všimol v jednom náučnom videu, že vedec tvrdil, že sa vesmír všetkými smermi rozširuje a ďalej tvrdil, že súčasne sa galaxia Andromeda (M31) blíži k mliečnej dráhe, čo si vzájomne odporuje.
Gravitačně vázané systémy rozpínáni do určité míry vzdorují.
A možná to je stejné jako se zemí. Když jsme na povrchu připadá nám země plochá vám neumíme si představit zakřivení časoprostoru a kulatou zemí. A že oběžná dráha je v podstatě přímka zakřivená časoprostorem.Stejně tak když pozorujeme galaxii, ona už tam teď není. Ona tam byla před miliony let. Ale nevíme kde je teď. A intuice nám říká že je tam na té přímce kterou určuje světlo.A co když světlo se v tom zakřiveném prostoru také ohýbá. Co když mezi některými galaxiemi vidíme i naše odrazy z minulosti.
Celé to je ještě mnohem zajímavější.. Ve vesmíru vždycky zároveň najdete místa kde je vidět budoucnost současnost i minulost...A právě Tohle je na časoprostoru fantastické. Vpodstatě každý z nás žije ve flow.. jenomže i na nás působí zákon kvantové neurčitosti, když se nacházíme superpozici všech možností.. Abychom si mohli něco uvědomit, zjistit kde jsme nebo kdo jsme, musíme se nějakým způsobem definovat.. jenomže tanto proces definování, zároveň kvantové pole ovlivňuje, a v ten okamžik se naše superpozice mění.. z nekonečno možností jsme si vybrali právě tuto, která je nějakým způsobem omezená už ze samotné definice.. A tak vlastně náš život probíhá kvantový vývojem a kvantovými skoky, a ne spojitým postupným vývojem ( jak se nás o tom snaží přesvědčit Darvinisté) K evolučnímu kroku v podstatě dochází stále a nespojitě a je v podstatě naprosto stejně pravděpodobně Biblické Boží stvoření v sedmi dnech, jako evoluční vývoj, nebo mystické stvoření, i to, že jsme vznikli v laboratoři mimozemšťanů. Zda se vám to nelogické, že? Vtip je právě v tom omezení vnímání naši vlastní existence, nedokážeme se vnímat najednou ve všech časech a ve všech rozměrech a ve všech možných a ve všech alternativach, jenž jsou na sebe navzájem kolmé.. Tak jako vnímáme, že stůl může mít výšku, šířku a délku, tak si dokážeme představit že každý z těchto rozměrů může sám o sobě nabývat různých hodnot a zároveň s tím i rozumíme tomu, že pokud uřízneme nohy stolu, tak snížíme jeho výšku, rovinatost, ale s jeho délkou, tloušťkou desky, šířkou ani délkou se vlastně nic nestalo a nezměnilo. A podobně je tomu i s časem a dalšími rozměry, které se teprve učíme poznávat nebo rozpoznávat. A z této skládačky se tak nějak vlastně skládá celý náš život..
Slovní salát.
Problém je /už jsem to psal mnohokrát), že matematik si dovede představit cokoli, třeba i 4,5 rozměrný prostor. Ale jen matematicky. Logicky, běžnou logikou, to nejde. A dnešní fyzika je vlastně matematika.
Každý si to dokáže představit, jen ho to ještě nikdo nenaučil.
Aha, tak až si budete snažit představit třírozměrný povrch balónku, tak hodně štěstí a zábavy!
Hm, ten balónek je.minimalně čtyřrozměrný. Naprosto s přehledem.
Pro diskrétní prostor to jde snáze, pro spojitý to nelze.
Máte pro toto nějaký důkaz? Co kdyz zkusim spojitý prostor realizovat jako limitu pro stálé se zjemňující graf?
Názor byl 1× upraven, naposled 21. 6. 2025 17:56
Současné kosmologické teorie dokonce nejlépe fungují v jedenáctirozměrném časoprostoru. A to už je pro lidskou představivost úplný horor.
Každé malé dítě ví, že Země je středem vesmíru a vše kolem ní obíhá. 😝
Střed povrchu koule je bod, od kterého jsou všechny body na povrchu koule stejně daleko. Pokud vesmír vznikl velkým třeskem a ten se rozepjal (jak tvrdíte) jako povrch koule, je jeho středem onen bod třesku, i když tento leží mimo časoprostor stávajícího vesmíru. Jen je potřeba uznat, že pozorovatelný vesmír není vším, ale že může být součástí něčeho dalšího, v mnoha dalších dimenzích, vně či uvnitř našeho vesmíru.
Potíž v chápání tohoto fyzika je, že není schopen pochopit, že bublin vesmírů je nekonečně mnoho.Jedna část vesmíru se rozpíná a jiná smršťuje.Neboli každý bod má v určitém okamžiku má svou kosmologickou konstantu.Dle měření posledních 100 let na Zemi to tak je.
Můžete ty bubliny podpořit nějakým pozorováním?
Jak pozorovat nadrozměr? Z principu snad ani nelze v prostorovém 3D pozorovat 4D.
Pokud ho nedokážete pozorovat tak jak víte že existuje?
Možná přeci jen lze. Jde o analogii 3D prostupující skrze 2D, viz. kniha Plochozemí od Abbotta.
Názor byl 2× upraven, naposled 21. 6. 2025 19:35
No ty voe 😂😂
Vesmír je jeden!
To není pravda. Bubliny jsou přesně 4.
Potvrďte prosím přezdívku, kterou jsme náhodně vygenerovali, nebo si zvolte jinou. Zajistí, že váš profil bude unikátní.
Tato přezdívka je už obsazená, zvolte prosím jinou.