Do konce prázdnin můžete na brněnském výstavišti navštívit unikátní výstavu Cosmos Discovery, která mapuje dějiny kosmonautiky a nabízí stovky originálních exponátů i maket z misí SSSR i USA. Prošli jsme výstavu za vás a vy se nyní můžete podívat na to nejzajímavější. Mimochodem, na této fotografii vidíte pneumatiku raketoplánu a jednu ze spalovacích komor jeho raketových motorů. 

Ale zpět na začátek. Toto je originální sovětský klíč k odpálení rakety. Jistý důstojník jím otočil 2. prosince 1974 při startu lodě Sojuz 16. A jen tak na okraj, design klíče je shodný s německým klíčem k odpalování raket V-2.

A toto je zase přístrojová deska na sovětských lodích Vostok a Voschod z počátku 60. let

Otáčející se glóbus ukazoval polohu nad zemským povrchem a místo přistání

Komunikační čepice sovětských kosmonautů. Podobné se používaly i při amerických misích Apollo.

Ne, toto není bizarní dělo, ale stabilizační motor Vernier rakety Atlas. Sloužil pro jemné korekce v první etapě letu.

Zatímco Sověti měli svoji Lajku, Američané o pár let později šimpanze Enose. Na orbitu jej vynesla loď Mercury, uvnitř které byla tato zvláštní schránka.

Enos byl po celou dobu letu uvnitř kóje, kde dle povelů ze Země mačkal tlačítka podle toho, jaké světýlko se zrovna rozsvítilo. Američané si tím ověřili nejen jeho zdravotní stav, ale i komunikaci a funkčnost elektroniky vysoko nad zemským povrchem.

A toto je už dobová fotografie Enose a jeho schránky pro lepší představu o skutečné velikosti. Šimpanz musel v kóji vydržet let dlouhý 3 hodiny a 20 minut a k tomu ještě dlouhou dobu před samotným startem.

Poznáte, co to je? Gyroskop s velkým setrvačníkem. Zatímco dnešní digitální gyroskopy ve formě drobných čipů uvnitř vašeho mobilního telefonu nebo chytrých hodinek mají velikost několika milimetrů, tento mechanický se používal v misích Mercury a astronautům pomáhal v orientaci.

A to je ona! Maketa americké lodě Mercury Friendship 7. John Glenn v ní 20. února 1962 absolvoval tři oblety Země.

Ačkoliv má loď na délku téměř tři metry, prostor pro astronauta byl maličký. Pouhý jeden krychlový metr.

Zbytek prostoru zabrala elektronika a ovládací pult

Spalovací komora motoru F-1, který poháněl první stupeň obřího Saturnu V. Byla objevena v roce 2013 na dně Atlantiku 560 kilometrů od mysu Canaveral.

Motor dopadl v roce 1969 na mořskou hladinu společně s prvním stupněm z výšky 110 kilometrů a toto je jeho první ukázka mimo USA

Hned za motorem F-1 visí obrovská (a přesto maličká) maketa rakety Saturn V

Typické menu posádek misí Apollo

Potraviny byly upravené způsobem, aby je mohl kosmonaut vysát podobně jako dětskou přesnídávku

Tak a hurá na Měsíc. Takto vypadal lunární elektromobil LRV. Poprvé se měsíčním prachem projel během mise Apollo 15 v červenci roku 1971. Vozidlo dosáhlo rychlosti až 13 km/h a během tří misí s ním astronauti dohromady najezdili okolo 90 kilometrů.

Návratový motor lunárního modulu RS-18. Kvůli vysoce reaktivnímu palivu (oxid dusičitý a Aerozine-50) nemohl být před použitím řádně otestován, naštěstí však při odletu z Měsíce nikdy neselhal.

Zatímco Američané měli svůj elektrodžíp LRV, Sověti dálkově řízený Lunochod. První mise na Měsíci přistála v listopadu roku 1970.

Lunochod pořizoval panoramatické fotografie, měl rentgenový dalekohled a zkoumal také měsíční povrch. Všimněte si zvláštní konstrukce kol.

A toto je už další sovětská měsíční sonda Luna 16, která měla za úkol posbírat vzorky a dopravit je zpět na Zemi

Vydání The Washington Post z 21. srpna 1969. Zatímco Československo okupovala sovětská armáda, Američané se radovali z přistání na Měsíci.

Jen pro srovnání, takto vypadaly o necelých devět let později titulní stránky československého tisku. Vladimír Remek se stal prvním československým kosmonautem.

A tady ho máme! Vladimír Remek, první a doposud jediný československý kosmonaut. A první kosmonaut, který nepocházel z USA a SSSR. Pan Remek zavítal na výstavu Cosmos Discovery, kde už na něj čekal houf novinářů, a tak jim zapózoval u Lunochodu.

A ještě u Luny 16. Pote kosmonaut a plukovník ve výslužbě odkráčel na obložený chlebíček.

Ale zpět k misím Apollo. Takto vypadala velitelská kabina. Průměr základny činí necelé 4 metry, výška 3,4 metrů a hmotnost 5,5 tun.

Kabina s objemem 6,1 metrů krychlových posloužila tříčlenné posádce

Detail palubní desky velitelského modulu. Bylo zde vše pro uskutečnění mise i návrat zpět na zemský povrch.

Displej a klávesnice palubního počítače velitelského a lunárního modulu. Mimochodem, počítač vysílal data k Zemi rychlostí 800 bitů za sekundu a přijímal je rychlostí pouhých 160 bitů za sekundu. Stačilo to.

Pohlcovač CO2, který znáte z filmu Apollo 13. Filtr z plstěné tkaniny bylo třeba měnit dvakrát denně.

Přilba z jediného kusu polykarbonátu. Při výstupu na měsíční povrch se na helmu nasazovala ještě ochranná vrsta proti vysokým teplotám, UV a mikrometeoritům.

Svrchní kombinéza skafandru pro pobyt na Měsíci během mise Apollo 13. Tento let vstoupil v širokou známost díky stejnojmennému snímku v režii Rona Howarda a s Tomem Hanksem v hlavní roli.

Červené proužky měly identifikovat velitele Jamese Lovella během televizních přenosů. Lovell však nakonec namísto procházky po Měsíci bojoval s posádkou o holý život.

Měsíční rukavice z programu Apollo

Přenosný systém podpory života (PLSS) aneb obvyklý batůžek s „kyslíkovou bombou“

A opět pro srovnání, takto zase vypadaly sovětské skafandry

Vyšité emblémy napovídají éru sovětské stanice Mir (1986-2001)

Model lodi Sojuz v měřítku 1:5

Celková délka 7 metrů, největší průměr 2,72 metrů a hmotnost bezmála sedm tun

Obytný modul Sojuz-T. Využitelný objem 4 metry krychlové. O velikosti napoví pán, který okýnkem nakukuje dovnitř: 2,6 metrů na výšku a průměr 2,2 metrů.

Poklop z lodi Vostok

V další části výstavy se nad hlavami návštěvníků vznášel velký zavěšený model sovětské stanice Mir

A hned pod ním byla mnohem větší průchozí maketa, která měla napovědět o reálném prostoru pro kosmonauty. Oproti sovětským lodím to byla bez nadsázky hala.

Uvnitř makety. Pro lepší pocit byla nakloněná, takže návštěvníci ztráceli rovnováhu a orientaci.

A teď pozor, takto vypadá toaleta z lodí Sojuz. Stačí přiložit tam, kam je třeba a o vše ostatní se už postará podtlak a vaky, kde se separátně uloží pevná a tekutá část.

Toaleta umožňuje vykonat obě potřeby naráz, což nebylo vždy samozřejmostí a pro kosmonauty to byla ohromná inovace

A to se už dostáváme téměř do současnosti – do sekce misí raketoplánů. Svůj vlastní raketoplán vyvíjeli i Rusové, Buran (vlevo) však nakonec na oběžné dráze nikdy nesloužil.

Kopie kokpitu raketoplánu Columbia, který se 1. února 2003 rozpadl v atmosféře

Uvnitř raketoplánu Columbia, který se 1. února 2003 rozpadl v atmosféře

V roce 1985 se na oběžnou dráhu poprvé dostala také Coca-Cola a Pepsi a to na palubě raketoplánu Challenger v rámci mise STS-51-F

Tréninková přilba amerického skafandru EMU, který se dodnes používá k výstupům do volného prostoru na stanici iSS

Kraťasy na spaní z misí na raketoplánech Columbia a Discovery

Když dnes astronauti vystupují do volného prostoru, nasadí si tyto pleny DACT. Zpočátku byly určené pro ženy, dnes jsou však unisexové.

A takto zase vypadalo pracovní tričko, které astronauti nosili v 70. letech na stanici Skylab

A ručníky! Všimněte si standardizované barvy.

Rukavice amerického skafandru EMU, který posádka využívala při výstupu z raketoplánu a dnes ISS

Astronaut měl na sobě při výstupu z raketoplánu hromadu samostatných vrstev. Toto je například vodou chlazené spodní prádlo LCVG, které se používá i na ISS. Teplotu upravuje na sto metrů hadiček naplněných kapalinou.

Před havárií raketoplánu Challenger mohli astronauti i během startu použít jednoduchou a příjemnou letovou kombinézu. Tato pochází z mise STS-61-O z ledna 1986.

A další výbava raketoplánů – notebook, který mohla posádka používat. Těžko říci, zdali na něm byl předinstalovaný Solitaire či Miny.

Modul ovládacího panelu z raketoplánu. Tento se staral o ovládání přistávacích podvozků.

Improvizované řídící středisko NASS vHosutonu

Ale pozor, pulty pod promítacím plátnem jsou originální!

Pulty sloužily především k řízení letů misí Gemini a Apollo, ale dočkaly se i prvních letů raketoplánů

A to se už dostáváme do československého výzkumu. Prototyp amatérské nanodružice czCUBE s miniaturní kamerou z roku 2014. Na orbitu se nakonec kvůli finančním problémům nedostala.

O kousek dál narazíte na další československou legendu – prototyp družice Magion 2

Magion 2 byl vybavený třeba magnetometrem, aparaturou pro analýzu teploty a hustoty chladného plazmatu aj.

Na závěr vás výstava dovede až na Mars, prohlédnete si totiž kopii marťanského vozítka Opportunity

Na úplný závěr se můžete nechat roztočit, což ocení zejména děti. Výstava Cosmos Discovery se na brněnském výstavišti koná do 31. srpna letošního roku a dospělí zaplatí za vstup 350 korun o víkendu a 300 korun ve všední den.