Už v dubnu 2024 bude v USA k dostání petúnie Firefly. Ve dne vypadá jako obyčejná bíle kvetoucí květina. Ve tmě však vydává jemnou, nazelenalou záři, kterou její tvůrci z biotechnologické firmy Light Bio ze Sun Valley v Idahu přirovnávají k měsíčnímu svitu.
Na trh je uváděna jako „something special“ pod sloganem: „Je krásná už ve dne, ale po setmění odhaluje fascinující luminiscenci.“ Jinak si ale Firefly (čili Světluška) udržela všechny přednosti obyčejných petúnek. Je to rychle rostoucí a bohatě kvetoucí nezmar, který toho hodně vydrží. Chce jen dostatek světla. Odrůda dorůstá výšky kolem 20 centimetrů a čím líp se jí daří, tím víc v noci svítí.
Light Bio dá v první várce na trh 50 000 „světlušek“ a pěstitelé si mohli novinku rezervovat online už v únoru. Cena je „lidová“ – 29 dolarů za kus. Jde o geneticky modifikovanou květinu, kterou si budou moci lidé pěstovat a množit doma – a třeba si s ní i tak trošku svítit. Není to první geneticky modifikovaná kytka, která se dá ve světě koupit.
Už od roku 1997 jsou na trh postupně uváděny geneticky modifikované karafiáty Moonlite, Moonshade, Moonshadow a Moonvista s různě intenzivní fialovou barvou květů. V roce 2004 vytvořili genoví inženýři také „modrou“ růži a v roce 2017 „modrou“ chryzantému. Uvozovky jsou namístě, protože květy mají spíše barvu lila.
Petúniový „psanec“
Evropští odpůrci GMO se nemusí bát, Evropská unie petúnii Firefly pro pěstování zcela jistě v dohledné době neschválí. I „měsíční karafiáty“ byly schváleny k dovozu jen jako řezané květiny. Milovníci GMO si ale mohou geneticky modifikované zahradní petúnie užít i tak. Pěstovaly se (a někde možná stále nevědomky pěstují) po celém světě včetně zemí EU minimálně deset let.
A zřejmě by se pěstovaly dodnes ve velkém, kdyby finskému profesorovi Teemu Teerimu z univerzity v Helsinkách nepadly v březnu 2017 na helsinském nádraží do oka oranžové petúnie. Připomněly mu článek ve vědeckém časopise Nature z prosince 1987.
Tým vedený rostlinným genetikem Peterem Meyerem působícím tehdy na Max Planck Institute for Plant Breeding Research v Kolíně nad Rýnem v něm popsal, jak vložil gen z kukuřice do DNA petúnií a ty pak produkovaly pigment pelargonidin charakteristické oranžové barvy.
Teeri si utrhl z petúnií pár listů a ty pak v laboratoři podrobil analýzám DNA. Rázem měl jasno. Květy petúnií zářily oranžovou barvou díky cizímu genu. Šlo tedy o geneticky modifikovanou květinu a jak ukázal pohled do úředních šanonů, její pěstování v zemích EU nikdo nepovolil.
Popravdě, nikoho ani ve snu nenapadlo, že běžně prodávané a pěstované květiny pocházejí z dílny genových inženýrů a k jejich pěstování je třeba schválení Bruselem. Ale stalo se.
Odborníci se sice shodli, že petúnie se změněnou barvou květů představují pro člověka a životní prostředí zanedbatelné riziko, jenže evropským směrnicím bylo nutno učinit zadost. A tak se ničily tisíce petúnií několika desítek odrůd, které zahradnické firmy stihly z experimentálních rostlin vyšlechtit.
Mnohé firmy ani netušily, s čím pracují. Prostě si jen „vypůjčily“ krásně oranžově kvetoucí květinu od konkurence a z té pak buď křížením získaly vlastní oranžovou odrůdu, nebo se s křížením ani nenamáhaly a květinu jen přejmenovaly. Z pozdějších genetických analýz vyplynulo, že na počátku ilegálního rozmachu oranžových petúnii stála geneticky modifikovaná odrůda „African Sunset“.
Odhaduje se, že se celkem prodalo kolem jednoho milionu geneticky modifikovaných petúnií, ale není známo, že by z toho někdo onemocněl, zemřel, nebo že by došlo ke kolapsu nějakého ekosystému. Američané se honu na svítící petúnii nemusí obávat, protože tamější ministerstvo zemědělství povolilo její prodej už v září roku 2023 a prodej i pěstování petúniové „Světlušky“ je tam tedy legální.
Pokračování 2 / 2
Svítící rostliny
Ani svítící petúnie není první geneticky modifikovaná květina svého druhu. Už před čtyřiceti lety vytvořil dnešní šéf Light Bio Keith Wood svítící tabák, když do dědičné informace rostliny vnesl gen izolovaný z dědičné informace světlušky druhu Photinus pyralis.
Tehdy šlo vědcům o poznání funkce genů a nikoli o produkci rostlin, které by se pěstovaly pro potěchu oka, či se dokonce používaly na výrobu svítícího tabáku. Některým lidem to připadalo zajímavé a pokoušeli se získat přenosem genu světlušky svítící dekorativní rostliny, ale pohořeli, protože kytky svítily jen slabě, a navíc musely dostávat speciální živiny.
Petúnie Firefly svítí vydatně a navzdory tomu, že nese světlušku ve svém názvu, vyzařuje světlo díky genům z úplně jiného organismu - konkrétně ze svítící jedovaté asijské houby Neonothopanus nambi.
Také s geny z houby vědci nejprve „rozsvítili“ rostlinu tabáku, který je jakousi laboratorní myší botaniků. Do genomu tabáku vnesli dědičnou informaci zajišťující tvorbu enzymů katalyzujících proměnu kyseliny kávové na molekuly luciferinu produkující světlo.
Dalšími geny pak dodali rostlině enzymy, které recyklují použitou kyselinu kávovou. Tím dosáhli u rostliny stabilní produkce světla. Petúnie generuje vlastní světlo a vykazuje tzv. bioluminiscenci.
To je spolehlivější zdroj světla než fluorescence, která potřebuje k produkci viditelného světla budící záření. Jiné svítící geneticky modifikované organismy využívají fluorescence a jsou tedy na budícím světle závislé. Platí to třeba o světélkujících akvarijních rybkách Glofish.
[---]
Není důvod k obavám
Odborníci se shodují, že podobně jako African Sunset nepředstavuje ani petúnie Firefly riziko pro lidi, zvířata a životní prostředí.
„Neumím si představit, proč by se toho měl někdo bát,“ řekl v rozhovoru pro vědecký časopis Nature španělský biolog Diego Orzáez Calatayud z Instituto de Biología Molecular y Celular de Plantas ve Valencii. „Jako Evropan závidím zákazníkům ve Spojených státech, že budou mít tuhle rostlinu k dispozici.“
V USA se produktů genového inženýrství zjevně nebojí, jelikož se tu už začala prodávat semena geneticky modifikovaného rajčete. Jeho plody mají sytě purpurovou barvu, protože obsahují zvýšené množství antokyaninu, který působí dieteticky příznivě jako antioxidant.
S geneticky modifikovanými rostlinami se pojí obavy z patentů, kterými si na ně firmy hájí monopol. Při koupi osiva se pak musí kupující zavázat, že nebude rostlinu dál množit. Light Bio ale podle slov jednoho z jejích zakladatelů Karena Sarkisyana působícího v londýnské MRC Laboratory of Medical Science nebude své patenty nijak zvlášť hájit.
„Nejlepší způsob, jak se můžete s tímhle problémem vypořádat, je, že urychleně uvedete na trh ještě lepší produkt, který si zase zákazníci rádi koupí,“ vysvětluje Sarkisyan politiku firmy Light Bio.