Geny zesnulého člověka ukrývají informace o době jeho smrti. Plyne to z výsledků studie, kterou provedli odborníci z Center for Genomic Regulation v Barceloně.
Roderic Guigó a jeho kolegové prozkoumali 9000 vzorků tkání od 39 dárců. Dokázali z nich zjistit, kdy přibližně dotyční dárci zemřeli a kdy byly dotyčné vzorky uchovány. „Odpověď na smrt organismu je zcela tkáňově specifická,“ uvedl Guigó v rozhovoru pro Science.
Více než 600 svalových genů po smrti buď rychle zvýšilo, nebo naopak snížilo svou aktivitu. Změnila se rovněž aktivita genů v mozku či slezině – ale jen minimálně.
Vědci použili jedinečné vzorce změn v každé tkáni ke stanovení co možná nejpřesnějšího času smrti. Aby zjistili, jak kvalitní taková predikce může být, vyvinuli model strojového učení, který analyzoval vzorce aktivity genů 399 lidí.
Software (jenž v rámci testů předpovídaldobu smrti dalších 129 lidí) ukázal, že k většině zvýšení a snížení inkriminované aktivity dochází mezi 7 a 14 hodinami po úmrtí.
Tato práce krásně ukazuje, co všechno by sledování „genomických stop“ mohlo výzkumníkům v blízké budoucnosti umožnit. Možnost určit přesný čas smrti by nepochybně byla velmi užitečná z pohledu forenzní medicíny. Guigó se však domnívá, že změny v genové expresi by teoreticky mohly být využívány i k odhalení příčiny skonu.
