Mnohem větším přínosem by dle mě bylo, kdyby přišli na to, jak co nejpřesněji určit dobu, kdy zemře živý člověk, který netrpí vážnou nemocí (myslím, že to je v DNA dáno jasnými limity). Mnoho lidí by si pak uvědomilo několik věcí, že tu nebudou věčně (co je, není podstatné), možná by i přišlo více pokory a úcty (třeba ve vztahu k ostatním). Pojišťovna by také měla jasno, kdy daného vyřadí přibližně z evidence, a tak, nepopírám, že by se možná našli i tací, kteří by se zbláznili, a pokusili se dodělat vše co mají v životě rozděláno (práce není život), jiní by zase propadli apatii, že již nemá cenu nic dělat (netušíc, že děti jsou jejich budoucností). Co chci říct, život není o narození / smrti, život je o cestě, není důležitá délka, konečnost života, ale kvalita jeho prožití.
> Forenzně pro patology nic takového potřeba nebude, za několik málo chvil, bude všude tolik kamer, senzorů (i tělních), že u každého jedince se bude stačit podívat na moment, kdy přestal vysílat = zemřel.