Globální oteplování může zmírnit vypouštění milionů tun prachu z Měsíce. Rizika jsou zatím nejasná

Globální oteplování může zmírnit vypouštění milionů tun prachu z Měsíce. Rizika jsou zatím nejasná

Vypouštění milionů tun měsíčního prachu do okolí Země by mohlo snížit intenzitu slunečního záření na naší planetě o 1,8 procenta. Tím by došlo k poklesu globální teploty, ale není jasné, zda by to stálo za vynaložené prostředky a jaká rizika by taková strategie obnášela, informuje New Scientist.

Oblak prachu, který by blokoval dopad slunečního světla na Zemi, teoreticky může zmírnit globální oteplování. Než bude moci být realizován, vyžádá si tento nápad dost možná více než desetiletý výzkum. Nejasná jsou zatím s tím spojená rizika – například to, jak by zastínění ovlivnilo zemědělství, ekosystémy a kvalitu vody v různých částech světa.

Prachový slunečník

Nápad na vypuštění více než 100 milionů tun prachu mezi Zemi a Slunce s cílem částečně blokovat přístup světla k naší planetě byl již dříve zkoumán jako možný způsob boje proti změně klimatu. Prachové částice by zastínily Zemi, pohlcovaly by světelnou energii nebo by rozptylovaly světelné částice, tzv. fotony, směrem od Země.

Aby toho bylo možné dosáhnout, musel by být prach umístěn 1,5 milionu kilometrů od Země, kde se gravitační síla Slunce a naší planety vzájemně vyrovnává. Objekty zde zůstávají ve stabilní poloze známé jako první Lagrangeův bod neboli L1.

Různé vědecké skupiny zkoumaly možnost umístění prachu do Lagrangeova bodu. Jejich bádání ukázalo, že energie fotonů a nabitých částic vyvržených ze Slunce, známá jako sluneční vítr, by mohla tento prach postupně odsouvat od požadované polohy, což by snižovalo jeho účinnost.

Benjamin Bromley z University of Utah a jeho kolegové po provedení tisíců počítačových simulací zjistili, že podstatně lepším přístupem může být nepřetržité vypouštění proudu měsíčního prachu přímo ze severního pólu Měsíce směrem k L1 rychlostí 2,8 kilometrů za sekundu. Podle simulací by v tomto případě vypuštěné prachové částice blokovaly sluneční světlo asi pět dní a následně by se rozptýlily do sluneční soustavy.

Spousta otázek

Simulace, zohledňující gravitační přitažlivost Slunce, Země a ostatních planet, jakož i negravitační síly, jako je sluneční vítr, ukázaly, že udržování prachového štítu o hmotnosti 1 milionu tun v blízkosti L1 po dobu jednoho roku by mohlo snížit množství slunečního světla dopadajícího na Zemi o 1,8 %.

Pokud by se tento stav dařilo udržet po neomezenou dobu nebo dokud nebudou zavedena jiná opatření k odstranění oxidu uhličitého z atmosféry Země, mohlo by zastínění prachem vyrovnat nárůst hladiny oxidu uhličitého, ke kterému došlo od průmyslové revoluce.

„Pokud by tato metoda fungovala, byla by jistě účinná při snižování globální teploty, ale je těžké říci, zda by se to vyplatilo vzhledem k vynaloženému úsilí a prostředkům,“ říká Ben Kravitz z Indiana University v Bloomingtonu.

Podle Kravitze však bude mít zastínění celé Země v různých oblastech nestejný účinek. „Teplota, srážky, větry a mnoho dalších věcí se v důsledku této strategie změní a na různých místech se bude měnit různě,“ říká. „Tyto změny se samozřejmě promítnou do dopadů na zemědělství, ekosystémy a kvalitu vody.“

Určitě si přečtěte

Články odjinud