V globálním klimatickém systému hraje klíčovou roli Atlantická meridionální cirkulace (AMOC). Můžeme si ji představit jako obrovský podmořský dopravní pás, který pohání i Golfský proud. Ten přenáší teplo z tropů na sever a zajišťuje tak severní Evropě mírné klima. Tento mechanismus však vlivem tání ledu a oteplování oceánů slábne a jeho případný kolaps by mohl znamenat skokové ochlazení o několik stupňů.
Britští vědci Stuart Haszeldine z Edinburské univerzity a David Sevier z úpravárenské firmy Strengite proto přicházejí s plánem, který zní jako ze sci-fi románu. Navrhují použít flotilu zhruba 30 až 50 lodí, které by za sebou v klíčových oblastech Atlantského oceánu táhly obří podvodní padáky, každý o velikosti poloviny fotbalového hřiště. Cílem je mechanicky „postrčit“ povrchovou vodu a pomoci tak udržet celý systém v chodu.
Lodě tahající obrovské padáky
Každý padák by měl uprostřed otvor o průměru 12 metrů, aby jím mohli bezpečně proplout mořští živočichové. Lodě by padáky tahaly 24 hodin denně, 365 dní v roce, a tím by se – alespoň teoreticky – dal udržet potřebný tok vody. Z energetického hlediska by šlo o relativně malý zásah srovnatelný s výkonem menší větrné farmy. Kromě lodí by pro tyto účely bylo možné využít i drony či větrné draky.
Atlantická meridionální cirkulace (AMOC)
Podle autorů návrhu není kinetická energie celého proudu AMOC nijak závratně vysoká. Proto k tomu, aby se proudění nezastavilo, údajně stačí relativně malý, ale neustálý vnější impuls. Sami autoři označují svůj plán jako „Hail Mary“, tedy zoufalý pokus nebo „střelu naslepo“. Jde jim o to, jak získat čas, než se podaří snížit emise na bezpečnou úroveň. Nejedná se tedy o trvalé řešení, ale spíše o překlenovací opatření.
Přední odborníci na oceánské proudění jsou však k tomuto nápadu velmi skeptičtí. Upozorňují, že AMOC není jen horizontální proud. Jeho motorem je především klesání studené a slané vody do hloubky 2000 až 3000 metrů, ke kterému dochází ve vyšších zeměpisných šířkách, což je proces daný rozdíly v hustotě vody. Umělé posouvání povrchové vrstvy tento klíčový vertikální pohyb nijak neovlivní a problém tedy nevyřeší.
Pokud se AMOC zhroutí, bude to problém
Jeden z kritiků, profesor Meric Srokosz, to trefně přirovnal k situaci ve vaně: „Když ve vodě posunete ruku, voda se neponoří, ale jednoduše vaši ruku obteče.“ Navíc si jen těžko dokážeme představit, že pár desítek lodí ovlivní proud, který přesouvá řádově více vody, než kolik činí průtok všech řek na planetě dohromady (konkrétně jde o 17 milionů metrů krychlových vody za sekundu). Nemluvě o praktických komplikacích spojených s nasazením v extrémních podmínkách severního Atlantiku.
Pokud by AMOC skutečně zkolaboval, důsledky by byly dramatické: Evropa by se ochladila o 5 až 20 °C (v extrémních modelech až o 30 °C), změnily by se srážkové vzorce a narušily by se oceánské ekosystémy. Některé modely varují, že tento bod zlomu může nastat už v následujících 20 až 70 letech.
I přes chladné přijetí autoři doufají, že jejich nápad podnítí další výzkum a debatu o možnostech intervence do klimatického systému. Ať už je plán s padáky reálný, nebo ne, ukazuje na jednu podstatnou věc: situace je natolik vážná, že se začínáme upínat i k takto radikálním myšlenkám.