Halucinogenní látky se dostávají do popředí zájmu neurologů a psychiatrů jako léky proto nejrůznějším psychickým poruchám a onemocněním. Velké naděje se do nich vkládají třeba při léčbě depresí nebo posttraumatického stresového syndromu.
O mechanismu účinku halucinogenů na lidský mozek však víme poměrně málo. Kromě jiného i proto, že tyto látky byly ve většině zemí postaveny mimo zákon a vědci k nim dlouho neměli legální přístup.
Zajímavá studie kanadských vědců z montrealské McGill University nyní odhalila, že se silné halucinogenní účinky za vhodných podmínek dostaví i u lidí, kteří dostali placebo. Výsledky výzkumu týmu vedeného psychiatrem Samuelem Veissiérem otiskl vědecký časopis Psychopharmacology.
Hra na mejdan s drogami
Veissiére a jeho spolupracovníci získali pro experiment třiatřicet dobrovolníků z řad vysokoškolských studentů. Všem vědci řekli, že na nich odzkoušejí účinky halucinogenní látky, která je příbuzná psilocybinu z lysohlávek. Dobrovolníci se také dozvěděli, že účinek látky by se měl dostavit během čtyř hodin po požití a měl by se projevit zvýšenou kreativitou. Nikdo z účastníků pokusu netušil, že ve skutečnosti dostal neúčinnou látku čili placebo.
Vlastní pokus proběhl v podmínkách, které měly dobrovolníkům usnadnit iluzi účasti na mejdanu, kde se berou halucinogenní drogy. V místnosti osvětlené barevnými světly hrál DJ. Stěny byly pomalované pestrými obrazci.
Kromě účastníků pokusu se tu pohybovali další „účinkující“. Desítka výzkumných asistentů hrála roli psychiatrů a lékařů připravených v případě potřeby k zásahu. Další výzkumní asistenti sehráli roli členů ochranky dohlížejících na pořádek. Klíčové úlohy připadly čtveřici herců instruovaných tak, aby přesvědčivě zahráli pozvolný nástup účinků drogy. V tomto prostředí strávili dobrovolníci čtyři hodiny v očekávání nástupu účinků drog.
Příliš silné placebo
Jednašedesát procent dobrovolníků skutečně nějakou halucinaci prožilo. Aspoň to uvedli na dotaz v době, kdy se experiment chýlil ke konci. Někteří popisovali jen mírné projevy, ale jiní líčili zážitky odpovídající střední či dokonce vysoké dávce halucinogenní drogy. Rozdíly v líčení zážitků jednotlivých účastníků experimentu byly velmi výrazné.
Někteří dobrovolníci popisovali, že se jim obrazce na stěnách hýbou před očima nebo se dokonce přesouvají. Další měli pocit, že na ně silněji působí zemská gravitace. Jedna z dobrovolnic dokonce řekla, že si musela lehnout na zem, aby ji vlna „tíhy“ neporazila.
„Tento experiment dokazuje, že lidé mohou prožívat efekt halucinogenních drog, i když je sami nevzali. Stačí, když jsou svědky toho, jak si halucinogenní drogu vzal někdo v jejich blízkém okolí,“ vysvětluje Samuel Veissiére.
Podle Veissiéra je zřejmé, že při výzkumu účinku halucinogenních drog může velmi snadno dojít k silnému podcenění placebo efektu. Podle tohoto kanadského psychiatra může současný trend povzbuzovat kreativitu velmi malými dávkami halucinogenů fungovat z valné části právě díky placebo efektu.