Říká se, že co je psáno, to je dáno. Za informace z mnohých historických pramenů by ale odborníci ruku do ohně nedali. Až příliš dobře si uvědomují, že propaganda není vynálezem moderní doby.
Vylíčit nepřátele jako zrůdy patřilo, patří a bude patřit k oblíbeným způsobům, jak si vylepšit vlastní image. Proto je tak těžké se dobrat pravdivého obrazu národů, které za sebou nezanechaly vlastní písemná svědectví a k dispozici máme jen zprávy jejich nepřátel. Plnou měrou to platí o Skytech.
Tento kočovný národ se ocitl na vrcholu v době mezi 7. a 3. stoletím př. n. l., kdy ovládal rozsáhlá území od Thrákie na západě, přes stepi střední Asie až po hory mongolského Altaje na východě. Od západu na východ měřila jimi ovládaná teritoria kolem 4000 kilometrů.
Hérodotos ve svém díle Dějiny píše, že se Skytové na otevřených pláních stepí živili pastevectvím. Nebudovali města, ale kočovali se stády na koních a žili v krytých vozech. Starořecký historik je líčí jako obávané válečníky, kteří vládli širokou škálou zbraní. Prosluli střelbou z luků za jízdy na koni. Používali však i bojové sekery, palcáty, kopí a meče. Chránili se štíty, šupinovým brněním a přilbami.
Hérodotos popisuje Skyty jako „nepřemožitelné“ a dodává, že „se k nim nelze ani přiblížit“. Není divu, že Skytové patřili k vyhledávaným vojenským spojencům. V roce 490 př. n. l. pomáhali skytští lučištníci Peršanům proti Řekům v bitvě u Marathonu a v roce 479 př. n. l. si to zopakovali v bitvě u Platají. V roce 331 př. n. l. stáli po boku perského krále Darea proti Alexandru Velikému v bitvě u Gaugamél.
Podíleli se na Pompeiově vítězství nad Mithridatem VI. v roce 63 př. n. l.. V Parthské říši pomohli na trůn králi Santrúkovi I. a Parthům také vydatně přispěli při ovládnutí Arménie. Skytové tak často sehrávali roli příslovečného jazýčku na vahách a významně promlouvali do toho, kdo a kde usedne na trůn.
Sympatie jim to určitě nezískávalo, protože všichni si uvědomovali, že obávaní válečníci mohou hned zítra změnit strany konfliktu a z vítaných spojenců se proměnit v obávané nepřátele.
Trofeje a oděvy z lidské kůže
Herodot psal velmi obsáhle o způsobu života Skytů, i když měl informace jen z doslechu. Mnozí historici jsou ale přesvědčeni, že Herodot putoval po obchodních cestách do východní Asie a nasbíral tam se Skyty osobní zkušenost.
Starořecký historik se kromě jiného zmiňuje, že Skytové pili krev poražených nepřátel, shromažďovali jejich useknuté hlavy a vraceli je pozůstalým jen za tučné výkupné a v neposlední řadě sešívali skalpy nepřátel a vyráběli si z nich součásti oděvů.
Herodot také zaznamenal, že „mnozí svlékají kůži, nehty a vše z pravých rukou svých mrtvých nepřátel a potahují s ní své toulce na šípy“. Archeologové našli na skytských pohřebištích zbytky nejrůznějších kůží, ale určit jejich původ není vůbec snadné.
Kůže různých živočichů jsou si podobné a naopak, v rámci jednoho druhu existují mezi kůžemi různých jedinců významné rozdíly. Záleží na stáří, pohlaví ale i na tom, jak bylo zvíře živené. Jednoznačnou identifikaci kůží umožnila až paleoproteomika, tedy analýza proteinů z organických zbytků nalezených na archeologických lokalitách.
Toulce zdobené lidskou kůží
Mezinárodní tým vědců vedený Margaritou Glebovou působící na Universitá degli Studi di Padova tak analyzoval zbytky kůží a kožešin ze 14 skytských lokalit na jihu Ukrajiny a výsledky zveřejnil ve vědeckém časopise PLoS ONE.
Celkem tak bylo podrobeno paleoproteomickým analýzám 45 vzorků kůže a také dva kožešinové předměty získané z 18 skythských pohřbů v mohylách známých jako kurgany. Výsledky analýz potvrdily, že Skythové na dnešní Ukrajině používali kromě kůže různých druhů zvířat také kůži lidí. Kožišiny patřily liškám, divokým kočkám a veverkám.
Asi čtvrtina kůží byla v pokročilém rozkladu a nebylo možné jednoznačně určit jejich původ. Většina však zřejmě pocházela z koz. Asi pětina vzorků byla z ovčí kůže a zbytek už byl velmi různorodého původu. Dva vzorky pocházely z koně a dva byly z člověka.
Lidská kůže zřejmě lemovala horní okraj toulců a zbytek toulců byl vyroben z kůže zvířat. Ale i toulce vyrobené výhradně ze zvířecích kůží kombinovaly kůže různých druhů živočichů. Jak uvádějí autoři studie v PLoS ONE: „Každý lučištník si vyrobil svůj vlastní toulec z materiálů, které měl v dané chvíli k dispozici“.
Obraz Skytů se mění
To, že se potvrdilo aspoň částečně jedno Herodotovo tvrzení, neznamená, že se můžeme stoprocentně spolehnout i na jeho další líčení Skytů. Rozhodně nelze považovat za prokázané pověsti o oděvech ušitých z lidských skalpů. Věřit snad můžeme tvrzení, že Skytové hojně holdovali alkoholu. Na tom se totiž shodují různí doboví autoři. Nové výzkumy ale tradovaný obraz Skythů mění.
Analýzy DNA izolované z ostatků a skladba izotopů v zubní sklovině nebožtíků ze skytských hrobů rozesetých po celé Ukrajině dokazují, že Skytové byli geneticky různorodou etnickou skupinou. Vědci v nich dnes vidí „důležitý mobilní most, který spojoval různé usedlé společnosti Evropy a Asie“. Skytové šířili nové technologie a myšlenky mezi kontinenty a byli i zdatní obchodníci. Jen malá část z nich zřejmě vedla silně kočovný život.