Byly to krvavé časy a lidé proto budovali na vršcích mohutně opevněná sídla. Hradiště z doby železné Maiden Castle patřilo v jižní Anglii k největším. Většina podobných opevněných sídlišť byla v době příchodu Římanů na Britské ostrovy dávno opuštěná. O Maiden Castle ale panovalo donedávna přesvědčení, že z něj lidé neodešli a že se tím dopustili fatální chyby.
Romantické představy z předválečných dob
Tahle představa se zrodila na základě archeologického výzkumu, který tu ve 30. letech minulého století prováděl britský archeolog Mortimer Wheeler. Právě on narazil v Maiden Castle na rozsáhlé pohřebiště. Wheelerův přítel malíř a literát Paul Nash popsal vykopávky jako: „pravidelné shluky třpytivě bílých kostí odrážejících paprsky pražícího slunce“.
Mortimer Wheeler měl o dávných událostech na Maiden Castle jasno. Legie vedené budoucím římským císařem Vespasiánem na hradiště zaútočily v obrovské přesile, dobyly ho a obyvatele nemilosrdně pobily.
Letecký snímek návrší Maiden Castle na dobové letecké fotografii (30. léta 20. století)
„V oblacích kouře stoupajícího ze zuřícího požáru byly brány proraženy a hradiště obsazeno… Než ho legionáři opustili, brutálně pobili muže i ženy, mladé i staré… a ti, co přežili, pak pohřbili mrtvé do popela svých vypálených srubů,“ píše Wheeler v rekonstrukci dávného masakru.
Mrtvoly pohřbené u východní brány Maiden Castle díky tomu prosluly v učebnicích historie jako „válečný hřbitov“. Mortimer Wheeler doložil svou intepretaci historických událostí názornými příklady: „Jedna lebka nesla čtvercový otvor po zásahu čtyřúhelníkovým římským šípem vystřeleným z balisty. Jiná kostra – nejvýraznější památka ze všech nálezů – měla železný hrot šípu zaražený hluboko v obratli. Tohoto těžce zraněného bojovníka pak usmrtila sečná rána do hlavy.“
Pochyby o římském útoku
Od 80. let minulého století ale někteří archeologové upozorňují na nesrovnalosti ve Wheelerově argumentaci a spekulují o tom, že Maiden Castle zřejmě přímému ataku římských legií nečelil. Kromě jiného argumentovali tím, že sruby v hradiště lehly popelem v důsledku požáru, jenž propuknul v kovárně při zpracování železa.
Železné hroty šípů jsou podle skeptiků starší a nepocházejí z doby římské, nýbrž z doby železné. A v neposlední řadě poukazují kritici na fakt, že nebožtíci byli pochování se všemi náležitostmi a nikoli ve spěchu, jak předpokládal Mortimer Wheeler.
Do dnešních dnů se už dochovaly jen obvodové valy
Na druhé straně ale moderní výzkumy Maiden Castle odhalily podstatně větší výskyt stop po násilí, jako jsou zlomeniny, zranění šípy či stopy po sečných nebo bodných ranách. Oběťmi byli dospělí i děti, muži i ženy. Násilnou smrtí zahynuly tři čtvrtiny nebožtíků pochovaných na Maiden Castle a to nejen na „válečném hřbitově“, ale i mimo něj. Nikde jinde v jižní Anglii se archeologové nestřetli s důkazy tak rozsáhlého teroru. Zhojená zranění dokazovala, že mu lidé čelili opakovaně.
Pravda o Maiden Castle
Kolik mrtvých a zraněných můžeme připsat na vrub dobytí Maiden Castle Vespasiánovými vojáky? To zůstávalo dlouho záhadou. Nyní vnesl do celé věci jasno tým vedený Milesem Russellem z Bourenmouth University ve studii publikované vědeckým časopisem Oxford Journal of Archaeology. Vyplývá z ní, že lidé, jejichž ostatky byly nalezeny na „válečném hřbitově“, nepřišli o život při jedné jediné dramatické události a už vůbec ne při útoku římských legií.
Kosterní nálezy z Maiden Castle
Analýza ostatků i lokalit pohřbů, včetně nového datování radiouhlíkovou metodou, odhalila, že lidé pochovaní v Maiden Castle umírali v důsledku smrtícího násilí v období, jež postihlo několik generací a trvalo od konce 1. století př. n. l. do začátku 1. století n. l. Nebožtíci z hradiště se stávali obětí opakovaných krveprolití. Někteří padli v místních ozbrojených střetech, jiní byli popraveni a další se stali oběťmi dynastických bojů o nadvládu a moc. Vše se ale podle výsledků radiouhlíkového datování odehrálo celá desetiletí před vpádem Římanů na Britské ostrovy.
„Nález desítek lidských koster vykazujících stopy po smrtících zraněních způsobených zbraněmi nikdy nikdo nezpochybňoval. Systematickým radiouhlíkovým datováním jsme však zjistili, že tito lidé zemřeli v průběhu desetiletí, a nikoli při jediné hrozné události,“ říká člen výzkumného týmu antropolog Martin Smith z Bournemouth University.
Masakr, který nikdy nebyl
„Válečný hřbitov“ hradiště Maiden Castle se řadí k nejslavnějším archeologickým nálezům na území Británie a Mortimer Wheeler na tom má velké zásluhy. Když v roce 1936 objevil na kostrách stopy po závažných a často i smrtících zraněních, naznačil, že se jednalo o „pozůstatky bitvy“ při zuřivé, ale nakonec marné snaze obyvatel hradiště odrazit brutální útok římské legie. Wheelerův barvitý popis útoku na hradiště a masakru jeho obránců Římany byl přijat jako fakt a stal se ikonickou událostí v příbězích z dávné britské historie.
„Od 30. let 20. století se příběh Britů bojujících s Římany na jednom z největších hradišť v zemi stal pevnou součástí historické literatury. Schylovalo se k druhé světové válce a nikdo nebyl ochoten takový obraz obrany před uzurpátory jakkoli zpochybňovat. Příběh nevinných mužů a žen z místního keltského kmene Durotrigů, kteří byli povražděni Římany, na lidi a jejich emoce silně působil. Objevuje se v nesčetných článcích, knihách a televizních dokumentech.
Stal se určujícím momentem v britských dějinách, milníkem, kterým končí v této části světa doba železná,“ říká Miles Russell a hned dodává: „Problém tkví v tom, že se to zřejmě nestalo. Bohužel, archeologické důkazy ukazují, že v tomto případě Britové zabíjeli Brity a mrtví byli pohřbeni v dávno opuštěném hradišti. Římská armáda spáchala na Britských ostrovech mnohá zvěrstva, ale tohle mezi ně nepatří.“
Miles Russell a spol. si teď kladou otázku, jaká další tajemství ještě v Maiden Castle čekají na odhalení.
„Mortimer Wheeler sice odvedl na svou dobu vynikající práci, ale prozkoumal pouze malou část celé lokality. Je pravděpodobné, že kolem obrovských hradeb zůstává neobjeveno větší množství hrobů,“ říká Miles Russell.