Když Němci v červnu 1940 porazili Francii, získali přístup k maketám francouzských tanků (projekty FCM F1 a ARL Tracteur C). Chystaný německý tank VK 65.01 (Pz.Kpfw.VII) se najednou jevil jako zastaralý. Nedlouho poté pod stejným indexem Pz.Kpfw.VII začal vývoj ještě výkonnějšího stroje – legendy jménem Maus.
V září 1939 byla vytvořena Tanková komise (Panzerkomission), v čele stál Ferdinand Porsche a vznikly nové konglomeráty: s Porsche K.G. spolupracovaly společnosti Steyr-Daimler-Puch, Friedrich Krupp AG, Siemens-Schuckert AG, Škoda a Nibelungenwerke, které byly 22. března 1942 pověřeny vývojem 100tunového tanku VK 100.01.
Na projekt osobně dohlížel Hitler, ale v květnu 1942 nebyl spokojený s hlavní výzbrojí a schválil zvýšení hmotnostního limitu na 120 tun. Supertěžký tank byl jeden z Hitlerových oblíbených projektů, navíc německá rozvědka odhadovala, že Sovětský svaz na jaře 1943 obnovení dříve zastavenou výrobu těžkých tanků.
Ve stejné době došlo ke změně označení. Mýtus, podle kterého byl původní název projektu Mammut, vyvrací dokumenty z Bundesarchivu. Dne 18. května 1942 se v korespondenci objevuje označení Maus a od léta byl tank označován jako Mäuschen, tedy Myška.
Autor článku natočil jediný dochovaný kus v muzeu Kubinka:
Dne 4. června 1942 Porsche předložil Hitlerovi výkres K 3381 s označením „návrh těžkého tanku“, konkurenta tanku Pz.Kpfw. Löwe. Bojová hmotnost měla být asi 120 tun. Hitler souhlasil, že nový tank bude tzv. mobilní pevností. Porsche K.G. pro něj vyvinula vzduchem chlazený vznětový šestnáctiválec do V. Motor byl napojen na elektrický generátor, který přenášel energii na elektromotory v zadní části – teprve ty roztáčely pojezdová kola.
Kvůli obrovské hmotnosti měl tank těžkopádný podvozek. Byly použity dvojité torzní tyče. Ze 120 tun bojové hmotnosti tanku připadalo 23 tun na věž. Po přezkoumání návrhu Hitler souhlasil, ale navrhl zvážit další zesílení pancíře a ochranu proti nepřátelské pěchotě.
Porsche a Krupp 17. června 1942 přišli s koncepčním návrhem K.3382, na kterém už byl definitivní název „Maus“. Později bylo upuštěno od zkosených boků podvozku a trup tak vypadal spíše jako krabice se zkosenou přídí a zádí a věží na zádi.
Cesta k prototypu
Podle výkresu z 1. ledna 1943 byl tank v měřítku 1:5 s určitými úpravami vyroben, a dokonce byl i pojízdný. Ovládal se pomocí drátů a Hitlerovi byl předveden 14. května, současně se statickým modelem v měřítku 1:1. Bojová hmotnost chystaného stroje mezitím dosáhla na 179,3 tuny, což nemohlo zůstat bez povšimnutí, bylo třeba změnit podvozek.
14. května 1943 se pojízdný model tanku v měřítku 1:5 předvedl Hitlerovi. Na fotografii vedle něj v obleku stojí hlavní konstruktér Ferdinand Porsche (kolorováno palette.fm).
Nového odpružení se chopila protektorátní Škoda Plzeň. Nově byla čtyři malá pojezdová kola součástí jednoho nosníku s podpůrným prvkem a separátní vyrovnávací pružinou. Maus tak obdržel 48 pojezdových kol, které umožnily efektivněji rozložit zátěž.
Slepé cesty vývoje
Řada změn souvisela s výzbrojí. Dne 23. ledna 1943 dostala firma Hermann Köbe Feuerwehrgerätefabrik úkol vyvinout plamenomet s maximálním dostřelem 150-200 m. Firma odhadla, že skutečný dosah plamenometu bude 100 metrů při spotřebě 33 litrů plamenometné munice za sekundu. Bylo proto rozhodnuto instalovat po jednom plamenometu do levé a pravé části záďové desky. Oba plamenomety, které obsluha ovládala rádiem, měly zvýšit hmotnost tanku o dalších 5 tun. Ve skutečnosti nakonec dostaly plamenomety pouze makety, reálné podvozky s nimi již nepočítaly.
O další exotické novince se mluvilo od února 1943. V přední desce věže, vlevo od masky kanonu, bylo navrženo instalovat 20mm letecký kanon Mauser MG-151/20. Dělo mělo být zaměřováno ze speciální věže s maximálním úhlem elevace 30 stupňů. Zbraň měla mít 250 nábojů, ale později byl jejich počet snížen na 80.
Jeden MG-151/20 byl odeslán firmě Krupp, ale myšlenka protiletadlového kanonu pro supertěžký tank se nikdy nedostala dál než na rýsovací prkno. Vzhledem k tomu, že zaměřování by muselo být prováděno otáčením celé více než čtyřicetitunové věže, by byla účinnost jeho protiletadlové palby prakticky nulová.
Námořní dělo pro Maus
Přestože minimálně do 12. března 1943 byl jako hlavní zbraň pro Pz.Kpfw.Maus uváděn 149mm kanón 15 cm KwK L/38, v lednu byla zavedena alternativní zbraň: 128mm kanón s hlavní délky 55 ráží. Mírně upravená verze byla později montována například na těžkých stíhačích tanků Jagdtiger. Demonstrace však vyvolala řadu otázek u generála Guderiana. Ostřílený frontový velitel, v té době hlavní inspektor obrněných sil, se k supertěžkému tanku stavěl chladně a podrobil jej kritice.
I přesto pokračovaly přípravy na sériovou výrobu. Dodavatelem trupů a věží byla firma Krupp a pro montáž tanků byla vybrána firma Alkett. První prototyp Pz.Kpfw. Maus měl být vyroben do konce roku 1943 a sériová výroba měla začít tempem deset tanků měsíčně v roce 1944.
Maus na železnici
Současně s vývojem supertěžkého tanku se začalo pracovat na vytvoření prostředků pro jeho přepravu po železnici. Na jaře 1943 byly práce na transportéru zadány rakouské vagonářské firmě Simmering-Graz-Pauker (Simmering Werk, Vídeň), která již předtím spolupracovala s Porsche K.G. na programu stavby těžkých tanků Typ 100 a Typ 101.
Maus na speciálně vytvořené vlakové plošině.
Rakouští stavitelé vozů stáli před složitým úkolem: museli vytvořit plošinu s nosností 180 tun, na kterou bylo třeba s maximální přesností umístit obrovský stroj (kvůli limitům velikosti). Konstruktéři firmy Simmering-Graz-Pauker vyvinuli 14nápravovou přepravní plošinu Schwertransportwagen für Gerät 205 (těžká přepravní plošina pro výrobek 205).
Plošina měřila 27 metrů, vážila 72,5 tuny (tedy s tankem monstrózních 250 tun) a skládala se ze tří částí. Základem byla centrální šestinápravová plošina, k níž byly vpředu a vzadu připojeny čtyřnápravové sekce pro snadnější manévrování.
Sériová výroba začíná
7. července Krupp svařil trup prvního tanku Pz.Kpfw. Maus. Obavy z předimenzování se potvrdily: šířka trupu byla 3717 mm místo 3700 mm. Zajímavé je, že na záďové části trupu byly obdélníkové výřezy pro plamenomety, které byly přivařeny ještě před stavbou stroje. V polovině měsíce probíhaly práce na trupech dalších šesti tanků (plechy se řezaly a připravovaly k montáži) a byla vyřezána sada pancéřových desek pro první věž. Dne 17. července dostala korba Pz.Kpfw Maus V1 číslo 351451.
Do konce července 1943 Krupp vyválcoval desky pro tři desítky trupů. Dva trupy byly téměř hotové, pět v různých fázích montáže a další dva byly kompletně rozřezány a dodány do trupové dílny k montáži. Je zřejmé, že společnost Krupp měla dobré předpoklady pro splnění výrobního cíle 120 trupů. Ani Alkett neměl žádné zvláštní problémy. Plán vyrábět deset Mausů měsíčně vypadá docela reálně, aniž by to příliš zatížilo výrobní kapacity německých továren.
Bombardování ruší výrobu
Supertěžký tank měl však těžšího soupeře, než byl generál Guderian: Bombardovací velitelství RAF. Přestože královské letectvo o projektu Maus vědělo, nikdo netušil, že britské bombardéry sehrály klíčovou roli v osudu německého supertěžkého tanku. První útok na program supertěžkých tanků provedlo Bomber Command v noci z 5. na 6. března 1943. Té noci se nad Essenem objevilo 362 bombardérů. Během 40 minut ve třech vlnách zasypaly cíl vysoce explozivními a zápalnými bombami.
Město i Kruppovy závody byly vážně poškozeny. Bombardování zničilo dokumentaci k věži a výzbroji tanku i jeho maketu ve skutečné velikosti. Výroba první věže se tak opozdila o dva měsíce.
Němci urychleně obnovili dokumentaci a postavili novou maketu věže. O měsíc později byla maketa zničena novou várkou bomb. Další velký úder přišel v noci ze 3. na 4. dubna 1943, kdy se nad Essenem objevilo 348 bombardérů. To posunulo datum vydání věže o další dva měsíce.
Třetí a rozhodující rána programu Pz.Kpfw.Maus přišla v noci z 25. na 26. července 1943. Velení bombardérů se rozhodlo definitivně ukončit „bitvu o Porúří“, při níž 705 letadel po dobu 50 minut vykládalo svůj smrtící náklad na továrny Krupp a Essen. 51 továrních budov bylo v důsledku bombardování zničeno a 83 vážně poškozeno.
Následujícího dne postihla ředitele společnosti Gustava Kruppa mrtvice, ze které se již nikdy nezotavil. A vzpamatovat se nedokázal ani výrobní program supertěžkých tanků. Společnost 18. srpna informovala Ředitelství pro vyzbrojování, že kvůli náletu může být výroba trupu obnovena až o sedm měsíců později, obnovení výroby věží si mělo vyžádat ještě o měsíc více. Krupp mohl dodat pouze po 30 sadách trupů a věží.
To už však byla labutí píseň. Poškození u Essenu bylo tak vážné, že se Pz.Kpfw.Maus stal přítěží.
- Dne 27. října obdrželo Ředitelství pro vyzbrojování nařízení, aby se všechny síly přesunuly na výrobu pancéřování pro rozšířená útočná děla StuG.
- Dne 5. listopadu byla objednávka na výrobu šesti tanků snížena na dva podvozky a jednu věž.
- Když o tři týdny později zasáhlo Berlín 764 britských bombardérů, přičemž postižen byl nejen Alkett, ale už i Siemens, oficiální zrušení velkosériové výroby Pz.Kpfw.Maus se ukázalo být jen formalitou. Nebylo kde a z čeho tyto tanky montovat.
Supertěžký Maus tak zemřel ještě dříve, než se narodil.
Druhý život nejtěžšího tanku
Nyní bylo hlavním úkolem sestavit první prototyp tak, aby se mohl alespoň sám pohybovat. Vzhledem k tomu, že objednávka na věže byla již 5. listopadu snížena na jediný kus, Pz.Kpfw. Maus V1 byl vybaven masivní svařovanou maketou s masivními oky na bocích. Dne 23. prosince 1943 se Pz.Kpfw. Maus V1 vydal na první testovací jízdu továrnou Alkett. Stojí za zmínku, že tato jízda byla nelegální, ministr vyzbrojování Speer k ní neměl povolení. A přestože fotografování nového tanku bylo zakázáno, během jízdy vzniklo několik snímků.
Na začátku závodu nebyl Typ 205/I vůbec natřen, měl pouze základní šedý nátěr. Maus také dostal první označení: tovární dělník napsal na boky a záď slovo Mäuschen a nad něj nakreslil myš. První jízda se ukázala být také zkouškou terénu: Továrny Alkett byly měsíc předtím těžce bombardovány a oblast byla plná sutin. Vůz řídil testovací jezdec Porsche K.G. Karl Gensberger a sám Ferdinand Porsche sledoval jízdu telefonicky ze Stuttgartu.
Maus během jízdy v testovacím středisku Kummersdorf.
Výsledky testu se přes všechny peripetie ukázaly jako úspěšné. Tank snadno projel úzkým průchodem mezi budovou a plotem a překonal hromady trosek.
Jediným problémem bylo, že tank se mohl otočit pouze v jednom bodě. Museli z postele dostat konstruktéra převodovky Zadnika (krátce před testem onemocněl) a telefonicky mu vysvětlit závadu. Po jejím vyřešení se mohl tank otáčet ve všech režimech a test byl úspěšně dokončen.
Testy a ruská kamufláž na zmatení špiónů
Dne 10. ledna 1944 byl Pz.Kpfw. Maus V1 naložen na plošinu a převezen do Böblingenu, předměstí Stuttgartu, kde se nacházela letecká základna, továrna na letadla Klemm a vojenská základna. Společnosti Porsche K.G. a Daimler-Benz AG sídlily přímo ve Stuttgartu. Ve stejný den, kdy byl prototyp předán ke konečné montáži, se Alkett pustil do stavby modelu Typ 205/II.
Po příjezdu do Böblingenu 14. ledna Pz.Kpfw. Maus V1 putoval do dílen 7. záložního tankového praporu, kde měl být definitivně sestaven. Pět kilometrů z nádraží do dílen ujel tank bez incidentů. Druhý den se vydal na zkušební jízdu v terénu a ujel další dva kilometry. Pásy Alkett namontované na vozidle fungovaly nejlépe. Tank jel hladce a nevadilo mu ani když se zabořil půl metru do bahna.
Testování pokračovalo 31. ledna 1944, kdy tank ujel 14 kilometrů, z toho 4,6 kilometru v terénu. Během první fáze testování se opotřebovaly vnitřní pryžové vložky pojezdových kol. Tyto problémy však byly předvídány ještě před zahájením testu, proto byly ve Škodě objednány nové kolejové válečky, a než dorazí, bylo rozhodnuto pokračovat v testování na starých.
Maus V1 také dostal kamufláž: na základní barvu byly naneseny červenohnědé pruhy. Kromě toho byly po obvodu trupu nakresleny obrácený srp a kladivo (pod nimiž se nacházel nedbalý nápis G.Y.P.) a na bocích paluby se objevily obrácené červené hvězdy. Jak potvrzují průvodci muzea v ruské Kubince, kde je vystavován jediný dochovaný Maus, záměrem autorů tohoto značení bylo zmást pozorovatele.
Němci předpokládali, že testovací středisko pozorně sledují zejména západní tajné služby a chtěli u nich vyvolat dojem, že Maus je pouze nějaký ukořistěný sovětský stroj, nikoli nová německá konstrukce.
Opona
Protože se Říše dostávala do kleští z obou stran a každodenním chlebem zbrojařů se stal všeobecný nedostatek surovin, padlo rozhodnutí vývoj nákladných supertanků přerušit.
Tvrdohlavý Porsche na něm však pracoval dál na vlastní triko. A protože byl tímto svým chováním známý, byly raději oba vzorky Pz.Kpfw. Maus z Böblingenu převezen na konci roku 1944 do skladu poblíž nádraží Ruhleben na západním okraji Berlína. Zůstaly zde do konce ledna 1945, poté byli poslány na střelnici Kummersdorf 25 km jižně od Berlína. Zde byl vypracován technický popis druhého prototypu (jediného s věží a výzbrojí zároveň), poté byly tanky uloženy do hangáru, kam se k nim Porsche již nedostal.
Co se s těmito vozidly stalo mezi lednem a březnem 1945, není známo. Neexistuje žádný věrohodný důkaz, že by se podílely na jakémkoli dalším testování, jakkoli se předpokládá, že v této době mohly být provedeny střelecké zkoušky prvního prototypu s označením Typ 205/I.
Typ 205/II byl v březnu 1945 převezen do Wunsdorfu, 2,5 km jižně od Zossenu, kde sídlilo velitelství německého generálního štábu. Vozidlo bylo zařazeno mezi síly, které střežily velitelství; oblast kolem Zossenu byla zároveň vnějším obranným kruhem Berlína.
Druhý prototyp tanku Maus tak, jak jej našly sovětské jednotky, poté, co jej jeho osádka vyhodila do vzduchu.
Bojová kariéra největšího tanku všech dob byla krátká a smutná. Během manévrování se porouchal motor. Nepojízdné vozidlo skončilo na křižovatce ulic Zeppelinstraße a Zerensdorferstraße ve Wunsdorfu, nedaleko sídla policie. Bylo zaparkované tak, že jej nebylo možné použít ani jako pevné palebné stanoviště. Posádka proto neměla jinou možnost než tank vyhodit do povětří.
Trup jednoho a věž druhého prototypu se pak jako jeden stroj dostaly do tankového muzea v Kubince u Moskvy. Jak k tomu došlo, to už je úplně jiný příběh...
Unikátní záběry zevnitř tanku Maus, které autor článku natočil v muzeu v Kubince:
