Hlavním zdrojem prachových emisí prý není severní Afrika, jak tvrdí zastaralé matematické modely

Profesor Adrian Chappell z Univerzity Cardiff se ve svém výzkumu zaměřuje na erozi větrem a emise prachu. Na webu The Conversation publikoval článek „Proč je nutné přehodnotit naše znalosti o prachu?“, ve kterém mimo jiné kritizuje desítky let staré matematické modely pro simulování vlastností a množství prachu.

Výsledky práce jeho vědeckého týmu zpochybňují dlouho zažitou představu, že dominantními zdroji globálního prachu jsou severní Afrika a Blízký východ. Ze získaných poznatků vyplývá, že emise prachu nejsou konstantní, ale mění se sezónně a mezi polokoulemi.

Chappell v úvodu zdůrazňuje, že v celosvětovém měřítku hraje prach zásadní roli při regulaci klimatu, radiační rovnováhy, koloběhu živin, tvorbě půdy, kvalitě ovzduší, a dokonce i lidského zdraví. Koloběh emisí, přenosu a usazování prachu má na životní prostředí pozitivní i negativní účinky.

Téměř 30 let staré modely

Modely emisí prachu byly vyvinuty před téměř 30 lety, kdy bylo k dispozici mnohem méně údajů. Proto vycházely z určitých předpokladů – jedním z nich bylo, že zemský povrch je rovnoměrně pokryt věčně sypkým a suchým materiálem, který je všudypřítomný a způsobuje emise prachu. Klasické modely tak značně nadhodnocovaly množství prachových emisí.

Vědci proto použili nový přístup a pomocí družic vytvořili globální soubor bodů emisí prachu. To otevřelo cestu k dalšímu výzkumu. Satelitní data naznačují, že emise prachu během prachových bouří jsou vzácné a lokalizované, podobně jako údery blesku, a vyskytují se na neustále se měnících místech.

Ukázalo se, že stávající modely nadhodnocují roli severní Afriky coby hlavního zdroje globálních emisí prachu. Výzkum odhalil, že se emise prachu mění v závislosti na ročním období a mezi polokoulemi, a to z pouští ve východní Asii, na Blízkém východě a v severní Africe, stejně jako z křovinatých oblastí v Austrálii a Severní Americe.

Severní Afrika není hlavním zdrojem prachu

„Současné modely poskytují pouze zlomek informací založených na prachu v atmosféře nad severní Afrikou a Blízkým východem. Na jižní polokouli se předpokládalo jen málo emisí prachu. To je však v rozporu s terénními pozorováními a zkušenostmi lidí v těchto oblastech,“ konstatuje Chappell.

Nové poznatky mají zásadní význam pro modely ve velkém měřítku, protože vlastnosti prachu se liší například v závislosti na tom, odkud pochází. Mimo jiné bude proto nutné revidovat některé historické rekonstrukce, které vysvětlují změny klimatu v minulosti.

Výsledky vědeckého bádání byly publikovány v odborném časopise Journal of Geophysical Research: Atmospheres. Toto periodikum publikuje originální vědecké články, které rozšiřují a zlepšují pochopení atmosférických vlastností a procesů, včetně interakce atmosféry s dalšími složkami.

Diskuze (15) Další článek: Nová klávesa Copilot jde přenastavit, ale Microsoft tomu moc nepomáhá

Témata článku: , , ,