Proudění v Atlantském oceánu se může zhroutit během následujících čtyřiceti let. S tímto vážným varováním přicházejí vědci z katedry matematických věd Kodaňské univerzity a Institutu Nielse Bohra, kteří se domnívají, že do roku 2060 může v důsledku změny klimatu dojít k výraznému posunu teplot v Evropě a tropech. O nepříjemných vyhlídkách informuje web StudyFinds.
Výsledky výzkumu naznačují, že klíčové oceánské proudy, které jsou zodpovědné za rovnováhu tepla a srážek na zeměkouli mezi tropickými a severoatlantickými oblastmi, by mohly přestat fungovat, pokud budou i nadále stávajícím tempem uvolňovány emise skleníkových plynů. Sami autoři studie konstatují, že tato předpověď je v příkrém rozporu s nejnovějšími závěry Mezivládního panelu pro změnu klimatu (IPCC).
Zhroucení oceánských proudů
Dotyčné proudy, oficiálně známé jako termohalinní výměník nebo atlantická meridionální cirkulace (AMOC), jsou základním prvkem zemského klimatu od poslední doby ledové. AMOC hraje důležitou roli při rozdělování tepla a chladu mezi severním Atlantikem a tropy. Údaje vědců, kteří se zabývají záznamy teplot oceánů za posledních 150 let, však s 95% jistotou naznačují, že se tento systém zhroutí mezi lety 2025 a 2095, s největší pravděpodobností kolem roku 2057.
„Zastavení AMOC může mít velmi vážné důsledky pro zemské klima, například tím, že změní globální rozložení tepla a srážek,“ říká profesor z Institutu Nielse Bohra Peter Ditlevsen v univerzitním prohlášení.
„Zatímco ochlazení Evropy se může jevit jako méně závažné, protože se zeměkoule jako celek otepluje a vlny veder se objevují stále častěji, toto zastavení přispěje k většímu oteplení tropů, kde rostoucí teploty již nyní způsobují obtížné životní podmínky. Naše výsledky podtrhují důležitost co nejrychlejšího snížení globálních emisí skleníkových plynů.“
Pozoruhodným aspektem tohoto výzkumu je sledování „signálů včasného varování“, které oceánské proudy vykazují, když se stávají nestabilními. Tyto signály byly zaznamenány již dříve, ale teprve nyní vývoj pokročilých statistických metod umožnil předpovědět, kdy přesně dojde ke kolapsu.
Pravdu odhalily nové statistické metody
K vyvození závěrů vědci použili teploty mořské hladiny v určité oblasti severního Atlantiku, kterou sledovali od roku 1870 do současnosti. Tato data slouží jako „otisky prstů“ a vypovídají o síle AMOC, ačkoli ta se přímo měří teprve posledních 15 let. Výsledky studie byly publikovány v odborném časopise Nature Communications.
„Pomocí nových a vylepšených statistických nástrojů jsme provedli výpočty, které umožňují spolehlivěji odhadnout, kdy s největší pravděpodobností dojde ke kolapsu termohalinní cirkulace, což se nám dříve nepodařilo,“ vysvětluje Susanne Ditlevsen, která pracuje na Kodaňské univerzitě jako profesorka na katedře matematických věd.
V minulosti docházelo k náhlým změnám mezi současným stavem AMOC a jeho zhroucením během klimatických období doby ledové, což vedlo k drastickým změnám teploty o 10 až 15 stupňů Celsia během jediného desetiletí. Naproti tomu současné trendy klimatických změn ukazují nárůst o 1,5 stupně během jednoho století.
Tyto předpovědi jsou v přímém rozporu s poslední zprávou IPCC, která považuje takto drastickou změnu termohalinní cirkulace v tomto století za nepravděpodobnou. „Atlantská meridionální cirkulace se v průběhu 21. století velmi pravděpodobně sníží ve všech scénářích. Existuje střední míra jistoty, že tento pokles nebude znamenat náhlý kolaps před rokem 2100.“ tvrdí ve zprávě.