Vztahy mezi kvetoucími rostlinami a jejich hmyzími opylovači jsou výsledkem dlouhé evoluce. Některé rostliny spoléhají na hmyzí specialisty, kteří z nepřeberné nabídky flóry upřednostňují právě jejich druh. V takovém případě je celkem vysoká šance, že hmyz přiletí na květ z jiné rostliny stejného druhu a zajistí tak úspěšné opylení. | Foto: Pikist

Jiní opylovači však bývají pro takovou „vybíravou“ rostlinu bezcenní. Další rostliny nabízejí nektar a pyl širokému spektru nespecializovaných návštěvníků. | Foto: Pikist

Riskují, že hmyz přiletí s cizím a pro ně nepotřebným pylem. Na druhé straně jsou méně zranitelné než flóra opylovaná specialisty, protože mohou využít služeb z bohatší nabídky hmyzích spolupracovníků. | Foto: Pixabay

Rostliny svou nabídku nektaru a pylu inzerují tvarem květů, jejich barvami (a to třeba i v ultrafialové oblasti spektra) a v neposlední řadě lákají hmyz vůněmi. | Foto: Pxhere

Základem vůně květů jsou obvykle těkavé organické molekuly. Např. karafiátům dává typickou vůni eugenol a beta-karyofylen. Lilie voní po (E)-beta-ocimenu a linaloolu a fialky vděčí za svou jemnou vůni jononům. | Foto: Mirandatorre12, CC BY 4.0

Ozon znečišťující přízemní vrstvy ovzduší je silně reaktivní molekula, která vstupuje do interakcí s celou řadou látek a mění jejich chemickou podstatu. | Foto: Pikist

Po vdechnutí znečištěného vzduchu reaguje ozon s molekulami tvořícími membrány našich buněk a poškozuje nám tak plíce. Stejně dovede ozon zatočit i vonnými molekulami, jimiž květy lákají hmyz. | Foto: Pikist

Německo-americký tým pod vedením Markuse Knadena z Ústavu Maxe Plancka pro chemickou ekologii v Jeně nyní podrobil testům reakce lišaje tabákového na vůně jeho oblíbených rostlin narušené ozonem. Výsledky experimentů zveřejnil vědecký časopis Journal of Chemical Ecology. | Foto: Pixabay

Lišaj tabákový saje nektar z rostlin náležejících k většímu počtu různých druhů. Knaden a jeho spolupracovníci nejprve analyzovali všechny molekuly vytvářející vůni květů opylovaných lišaji. | Foto: Pxhere

Následně analyzovali tuto směs látek poté, co ji vystavili podobným koncentracím ozonu, jaké se běžně vyskytují za horkých dní v prostředí, kde žijí lišajové tabákoví. | Foto: Pxhere

Potom vědci pouštěli lišajům ve větrném tunelu buď vzduch s nenarušenou vůní květin, nebo s vůněmi oslabenými účinky ozonu. | Foto: Pxhere

Za nenarušenou vůní se lišajové hnali tunelem v domnění, že je na konci čeká sladká odměna. Na vůně poničené ozónem tito motýli k velkému překvapení vědců vůbec nereagovali. | Foto: Pixnio

To však nebyla pro Knadena a spol. konečná jejich experimentů. Zajímalo je, jestli se lišajové naučí využívat ozonem poničenou vůni jako naváděcí signál pro vyhledání květu. Lišaj by přitom musel zvládnout poměrně komplikovanou úlohu. | Foto: Pixabay

Květy vylučují do okolí typické vonné molekuly, které pak vítr odnáší dál. Přitom přicházejí tyto molekuly do kontaktu s ozónem a mění se. Lišaj se tedy potká s pozměněnými molekulami na místech, která jsou od květu daleko a kde mu z jejich rozeznání nekyne bezprostřední odměna v podobě nektaru. | Foto: Pxhere

Naopak, u květu, který odměnu nabízí, se už s narušenou vůní nepotkává a odměnu mu signalizuje normální vůně. Je lišaj s to tyhle zákonitosti pochopit a zařídit se podle nich? | Foto: Pxhere

Hmyz nevládne nijak omračující mozkovou kapacitou. A lišajové navíc nepatří v tomto ohledu mezi hmyzem k premiantům. Ve srovnání s včelami nebo mravenci jsou to troubové. | Foto: Pixabay

Přesto se naučili vyhledávat květy podle vůně narušené ozónem. Pochopili, že pozměněná vůně prozrazuje vzdálenou nektarovou odměnu, jejíž zdroj pak voní úplně jinak. | Foto: Pixnio

Podle vědců získali lišajové tuhle schopnost díky evoluci, která upřednostňuje jedince schopné lepších a rychlejších reakcí na měnící se životní podmínky. | Foto: Pixabay

Výsledky experimentů tedy nakonec vyznívají docela optimisticky. Vypadá to, že lišajové tabákoví si dokážou v prostředí narušeném člověkem docela dobře poradit. | Foto: Pixabay

Pokud jim ozon změní vůně oblíbených květů, je v jejich moznostech květy i potom najit. Tak to aspoň vychází v experimentálních podmínkách. | Foto: Pixabay

Není ale jasné, nakolik se opylovači na pozměněný pach spolehnou v reálných podmínkách. Je možné, že lišajové tabákoví narušené vůně ignorují a řídí se zrakem. | Foto: Pixabay

Většina rostlin, které tito motýli opylují, má výrazné bílé květy ostře kontrastující s okolím a nedají se proto v terénu přehlédnout. | Foto: Pixabay

Knaden a jeho spolupracovníci si také nejsou jistí, jestli a nakolik si s vůněmi narušenými ozonem poradí jiní hmyzí opylovači, např. samotářské včely zajišťující opylení širokého spektra planě rostoucích rostlin. | Foto: Pixabay