Objevy tisíců exoplanet a řady mladých hvězdných systémů, kde se právě rodí nové planety, nám ukázaly, že v poznání těchto procesů ještě máme mnoho mezer. Všechny planety vznikají z materiálu v protoplanetárních discích. V tom jsme si víceméně jistí. Ale detaily nám unikají a často máme k dispozici několik různých hypotéz.
Platí to i pro vznik plynných obrů, tedy masivních planet, které mohou být i podstatně větší než plynní obři Sluneční soustavy. V současnosti mezi odborníky převládá hypotéza, podle které plynní obři vznikají „akrecí jádra“ (anglicky core accretion).
Podle této představy se postupně nabalí jádro budoucího obra, jako sněhová koule, a toto jádro pak gravitací pozvolna přitahuje okolní plyn a vznikne plynná planeta. Této teorii konkuruje méně úhledná a drastičtější teorie „nestability disku“ (anglicky disk instability), podle které při chladnutí disku hmoty kolem nově zrozené hvězdy dochází k rozlámání tohoto disku na kusy, z nichž pak mohou vzniknout plynní obři.
Hubbleův vesmírný dalekohled nedávno pořídil snímky v soustavě nedávno zrozené hvězdy AB Aurigae v souhvězdí Vozky, kde se právě rodí veliký plynný obr AB Aurigae b. Tento planetární systém vznikl před pouhými 2 miliony let. Zmíněný zárodek plynného obra má hmotu asi jako 9 našich Jupiterů a je od své hvězdy mnohem vzdálenější. Obíhá ve více než dvojnásobku vzdáleností našeho Pluta od Slunce.
Jak se plynný obr AB Aurigae b zrodil?
Právě ze značné vzdálenosti exoplanety AB Aurigae b přitom můžeme leccos odvodit. Jak tvrdí astrofyzik Thayne Curri z výzkumného centra NASA Ames Research Center a týmu teleskopu Subaru se svými spolupracovníky, v takové vzdálenosti od hvězdy by akrecí jádra vznikal plynný obr velice dlouho, pokud by tam vůbec mohl vzniknout.
Proto Curriho tým věří, že plynný obr AB Aurigae b se musel zrodit díky nestabilitě disku. Pokud mají pravdu, tak tím teorie vzniku plynných planet nestabilitou disku získala významnou podporu.
Currie upozorňuje, že výzkum systémů jako AB Aurigae je velice náročný. Proto velmi oceňuje pomoc, kterou pro ně představovalo pozorování Hubbleovým vesmírným dalekohledem. Díky tomuto „nestárnoucímu“ vesmírnému teleskopu získali kvalitní snímky systému AB Aurigae, na nichž mohli odlišit zárodek planety AB Aurigae b.