Na kvapem se blížících zimních olympijských hrách se hudební produkce zdaleka neomezí jen na hymny hrané na počest vítězů. Hudba zní kabinami hokejistů, line se do sluchátek skateboardistů či lyžařů. Účel je jasný: dostat sportovce do pohody, maximálně ho nabudit, aby následně podal optimální výkon.
Snad nejpůsobivějším příkladem sportovní „motivační hudby“ je zpěvem provázený maorský bojový tanec haka v podání novozélandského národního ragbyového týmu. Ten má povznést bojového ducha úřadujících mistrů světa známých ve světě šišatého míče jako All Blacks a zároveň nahlodat bojovou morálku soupeře. Posiluje hudba psychiku sportovce? A pokud ano, tak jak a v čem?
Paul Elevers z Ústavu Maxe Plancka ve Frankfurtu nad Mohanem a Jochen Steffens z berlínské techniky vliv poslechu hudby na sportovní výkon otestovali experimentem. Nechali házet míčem na koš celkem 150 dobrovolníků a to ze sedmi různých vzdáleností.
Před vlastním výkonem poslouchali dobrovolníci buď hudbu podle vlastního výběru, nebo hudbu bez možnosti výběru. Třetí skupina neposlouchala před testem žádnou muziku a měla na soustředění klid. Za každou trefu dostali dobrovolníci malou peněžní odměnu. Na konci se dobrovolníci dozvěděli, jakou měli úspěšnost hodů z jednotlivých vzdáleností.
V následném kole testů si pak mohli dobrovolníci sami zvolit vzdálenost, z jaké budou na koš házet. Jejich finanční odměna závisela nejen na tom, zda se strefí. Prémie za úspěšný hod se zvyšovala, pokud se rozhodli házet z větších vzdáleností, kde se jim v prvním kole experimentů tolik nedařilo.
Tímto experimentem vědci měřili ochotu dobrovolníků riskovat. Úspěšným hodem z velké vzdálenosti mohli získat vyšší odměnu. Zároveň ale podstupovali vyšší riziko, že minou a nedostanou nic.
Výsledky pokusu publikované ve vědeckém časopise Frontiers in Psychology ukazují, že sama o sobě hudba výkon nezlepšuje, ani nezhoršuje, a to dokonce ani ta, kterou si dobrovolníci pro tento účel cíleně vybrali. Poslech však významně posiluje ochotu riskovat.
A v tom je hudba dle osobního výběru výrazně účinnější. Poslech „soukromé diskotéky“ zvyšoval sebevědomí především u těch, kdo si vedli dobře a měli vyšší úspěšnost hodů. Ti se pak nebáli riskovat. A zjevně se jim to vyplácelo, protože získali na prémiích více peněz.
O výsledcích klání na olympijských kluzištích, sjezdovkách či dráhách rozhodují často milimetry a zlomky sekundy. Sportovci a jejich týmy pasou po tom, kde by získali proti soupeřům sebemenší výhodu.
A zdá se, že není radno podceňovat ani hudbu v reproduktorech nebo ve sluchátcích, protože i ta může těm největším borcům pomoci k vítězství, i když za cenu zvýšeného rizika. Ale stará pravda říká, že kdo neriskuje, ten nevyhraje.
Zdroj: Frontiers in Psychology,