Už na začátku první vlny jsem každému říkal, že prodělání covidu nemá "binární výsledek" a neznamená to tedy "smrt nebo nic", ale že se obávám především následků po prodělání covidu.Desítky procent lidí mají po prodělání viditelný long-covid a studie ukazují, že nejspíš téměř každý, pořádně diagnostikovaný, bude mít nějaké následky.Samozřejmě, že státní orgány, zdravotní pojišťovny i mnoho lékařů to bude marginalizovat, léčba nebude hrazená jinak než plným plátcovstvím, protože zkrátka pro miliony potřebných nebudou finanční ani personální kapacity.Podobně se ze stejných důvodů marginalizuje například obezita, psychické problémy a mnoho dalšího a lidé se odkazují většinou na to, aby "si to vyřešili sami".Přitom je opravdu zajímavé, že například drogové závislosti se takto neřeší a zrovna tak nezodpovědné plození dětí, o které se pak dotyční nedokáží postarat.Opravdu je zajímavý postoj společnosti, že když ve fast-foodu někdo jí megaburger a pak přibere, tak si za to může sám, ale když v jedné jeho kabince na WC Franta valí piko do žíly, tak je mu třeba pomoct, úplně stejně jako když ve ve vedlejší Máňa právě vlítla do jináče s neznámým týpkem z vedlejšího disco clubu.Celkově mi připadá, že společnost je nastavená tím způsobem, že když někdo žije v podstatě vzorný život a jen trochu škobrtne nebo upadne a potřebuje pomoct, tak mu nikdo nepomůže a ještě se mu vysmějí.Když ale někdo žije totálně nezodpovědně, dělá úplně největší s*ačky, tak to mu pak všichni pomáhají maximálně.Přitom logicky i ekonomicky by dávalo smysl právě nejvíce pomoci těm, kteří mají největší potenciál něčeho dosáhnout, stejně jako se v medicíně zaměřit především na prevenci.Zjistil jsem, že lidská sociální psychologie funguje jako ÚV KSČ - miluje průměr a snaží se do něj zatlačit nebo vytlačit všechny, kteří z něj vybočují.