Tvrzení "matematika je jenom jedna" je axiomatická chyba. Naše matematika byla od základu vybudovaná nad teorií celých čísel, která byla rozšiřována tak, aby doplnila nedostatky (záporná, racionální, iracionální čísla) a zjednodušila výpočty (od sčítání, násobení, mocnin, logaritmů k derivacím a integrálům, vymýšlení inverzních funkcí a limitních teorií). Následné vymýšlení algebraických světů, jiných číselných soustav, to jsou jen důsledky toho základního předpokladu.
Mohou existovat i jiné matematiky založené na jiných úvahách. Zkusím to demonstrovat na řeči - naše matematika je jako řeč, která předpokládá, že sdělení se skládá z vět, věty ze slov, slova z hlásek. Víme ale, že jiné živočišné druhy mají vyvinuté své vlastní řeči, kde nic z toho neplatí, přesto mezi sebou komunikují.
Zmíněné kvantové počítače jsou dobrým příkladem - jejich hlavní odlišnost není jen v paralelním zpracování, ale i ve schopnosti škálování hodnot, což vyplývá z principu superpozice. Nepracují tak totiž v absolutních omezených hodnotách, ale s pravděpodobnostmi, jeden qubit neuchovává omezený počet hodnot (0 a 1, nebo jinak zvolenou soustavu), ale celou škálu hodnot (cokoliv mezi 0 a 1). Matematika vybudovaná nad takovými jednotkami pak vypadá trochu jinak.