Brno po roce hostilo další ročník Mezinárodního veletrhu obranné a bezpečnostní techniky IDET. Na místo jsme vyrazili i my s fotoaparátem.

První obranný val číhal na návštěvníky hned na začátku v podobě důkladné obousměrné prohlídky, která zamezila tomu, aby si nikdo na památku neodnesl třeba kus panduru nebo protipěchotní hlavici.

Odměnou za dlouhé čekání byla šňůra ukázek studentů vojenských škol.

V jedné z nich zásahový oddíl zlikvidoval teroristu v modré mikině.

Ještě zkontrolovat životní funkce a hurá za dalšími příhodami.

Tropické brněnské Slunce nás nicméně brzy zahnalo do pavilonu P, kde se vše odehrávalo. Narazili jsme tu na obrněný Zetor!

Nejedná se ovšem o traktor tradičního českého výrobce, ale o Gerlach!

Obrněné taktické vozidlo Zetor Gerlach se v Česku prezentuje veřejnosti vůbec poprvé.

S náhonem 4×4 a dnes již standardním modulárním principem jej lze vybavit jak střeleckou automatickou věží, tak nejrůznějšími senzory.

Obrněné taktické vozidlo Zetor Gerlach v terénu.

Obrněné taktické vozidlo Zetor Gerlach v terénu.

Obrněné taktické vozidlo Zetor Gerlach při testu sklonu 40°.

Palubní deska obrněného taktického vozidla Zetor Gerlach.

Zetor Gerlach pojme až šestičlenou posádku s výškou osoby do 190 cm a hmotností (s výstrojí) 120 kg.

Terénní schopnosti taktického obrněného vozidla Zetor Gerlach.

Zetor nicméně nebyl jedinou českou značkou IDETu. Na opačné straně pavilonu jsme narazili na prototyp robotického obrněného vozidla UGV TAROS (PDF) z dílny státního podniku VOP.

UGV (Unamnned Ground Vehicle) TAROS je určený především ke střežení důležitých oblastí nebo jednotlivých budov.

Vozidlo může být vybavené jak zbraňovými systémy, tak třeba robotickou rukou pro odebrání vzorků nebo odstranění lehčích překážek třeba při průzkumu nebezpečného území.

TAROS zvládne i autonomní jízdu, a to buď pomocí GPS a předem stanovené trasy, nebo skrze počítačové vidění, k čemuž mu pomáhá rozměrný laserový radar (LIDAR) Velodyne řady HDL s dosahem přes 100 metrů.

A toto je už další robot – stokilogramový a tři metry dlouhý liberecký vrtulník LIAZ SkySpotter 150 A v červeném záchranářském provedení.

Základní specifikace UAV vrtulníku z Liberce.

Robotický vrtulník může kontrolovat strategickou infrastrukturu i zasahovat během nejrůznějších živelných katastrof. Dosáhne rychlosti až 120 km/h, ve vzduchu se udrží 5 hodin a pilot jej může ovládat až ze vzdálenosti 100 km.

SkySpotter je modulární. V tomto případě je vybavený základní jednotkou LIAZ GSOS s kamerami, které automaticky detekují člověka na vzdálenost až 820 metrů a do vzdálenosti 100 m dokážou identifikovat konkrétní osobu.

Robotický vrtulník pohání Wankelův rotační motor, 2kW generátor a k dispozici má 41l palivovou nádrž. Může nést v podstatě jakoukoliv elektorniku počínaje zmíněným kamerovým systémem a konče detektorem radiace nebo třeba vysílačem, aby mohl fungovat jako dočasný mobilní hotspot/BTS v místě katastrofy.

A takto vypadá samotný velín pro UAV SkySpotter. Jedná se vlastně o přepravní kontejner pro tři lidi: pilota vrtulníku, operátora čidel a operátora dat. Kontejner lze naložit do nákladního letadla a převézt prakticky kamkoliv na světě.

Na robotické průzkumníky se specializují i tuzemské vysoké školy. Brněnské VUT na IDETu demonstrovalo třeba platformy Orpheus a Morpheus (na fotografii), která díky otáčivému podvozku zvládne v podstatě jakoukoliv překážku. Uvnitř podvozku jsou baterie a elektronika, motory jsou pak v kolech. Ve středu může být umístěná libovolná měřící technika, kamerový systém aj..

Hned naproti mělo svůj stánek i pražské ČVUT, jehož studenti také vyvíjejí roboty, kteří si poradí s jakýmkoliv terénem.

Robotický šestinohý pavouk složený z hromady servomotorů nyní ukazuje, jak se dokáže sám vyrovnávat, i když náhle silně nakloníme rovinu, na které stojí. Mimochodem, většina podobných robotů a ovládací software vznikají už v rámci bakalářských prací. Česko má skvělé studenty.

Když už není zbytí, armáda povolá do zamořeného území své chemiky. Mohou mít na sobě třeba tuto ochrannou soupravu OPCH-05.

Souprava OPCH-05 ochrání specialistu až osm hodin před bojovými plyny sarin, soman a VX a pět hodin před yperitem. Celková hmotnost soupravy včetně filtroventilační techniky, která odolá i radioaktivnímu spadu, činí 21 kilogramů a dodává se ve třech velikostech.

Robotický vrtulník LIAZ nebyl jediným UAV letounem na IDETu. Zbrojní dodavatel Glomex zde ukázal třeba vyčkávací zbraňovou platformu Warmate od WB Group, kterou má ve výzbroji třeba sousední Polsko, Ukrajina a Spojené arabské emiráty.

Na první pohled neškodné vrtulové letadélko na dálkové ovládání může být v čelní části vybavené buď pozorovací jednotkou, anebo bojovou hlavicí. Warmate se pohybuje rychlostí 80 km/h a v letu se udrží 50 minut. Dokáže pokrýt rádius 40 km.

Sebevražedný dron Warmate může nést buď protipěchotní hlavici s destrukčním účinkem do deseti metrů, anebo protitankovou hlavici s průnikem do 120 mm pancíře RHA. Hlavice má vlastní kameru, takže pilot může navigovat letoun až do úplného konce.

Letoun je skládací, takže jej může do operační oblasti donést sám pilot na zádech.

Dron startuje z vystřelovací rampy pomocí stlačeného plynu.

UAV Warmate udržuje v letu vrtulový motor v zádi.

Dron s výbušnou hlavicí během testu. Podívejte se na celé video.

A toto je už další UAV v kluzákové konstrukci CANTAS Ap s rozpětím křídel přes 3,2 metrů.

Průzkumný CANTAS Ap je vybavený kamerovým systémem, dosahuje rychlosti 180 km/h a v letu se udrží až 10 hodin.

Polský startup DronHub Innovations na IDETu představil speciální autonomní hangár pro drony s vertikálním vzletem. Po přistání dronu se opevněná základna zavře a postará se o jeho dobíjení.

Čeští inženýři z Eagle.one pak na IDETu prezentovali několik autonomních dronů, které zachytí ty nepřátelské do sítě, kterou vystřelí. Na fotografii vidíte jejich nejnovější prototyp MARK II s 3D stereoskopickou kamerou, která se stará jak o orientaci letounu v prostoru, tak o detekci cíle.

Způsob vystřelení sítě v animaci od Eagle.one. Video najdete na Vimeu.

A další prototypy dronů od studentů pražské ČVUT. Nějaký ten dron/UAV pro obranné nebo i útočné operace byl s trochou nadsázky na každém druhém stánku IDET 2019 a je to zjevně jeden z trendů vojenských technologií.

Mimochodem, drony byly na IDETu i součástí obrněnců jako jejich volitelný průzkumný doplněk. V tomto případě je přimontovaný na střechu vozidla TITUS, které je společným projektem francouzské Nexter Systems a Tatra Trucks.

Sedmimetrové obrněné vozidlo s automatickou převodovkou slouží třeba u francouzské zásahové jednotky a Tatra je jeho hlavním dodavatelem také pro české a slovenské ozbrojené složky.

Od obrněnců ale zpět k zabránění v letu nepřátelských dronů. Pokud nebudete mít k dispozici chytač dronů do sítě MARK II, pomůže tato mobilní směrová rušička MANPACK G. 70W jammer zaruší šumem jak frekvence GPS a dalších GNSS, tak třeba Wi-Fi v dosahu stovek metrů. Dron při ztrátě spojení zpravidla bezpečně přistane, anebo se zastaví.

A pokud budete chtít zarušit naprosto všechno v okolí, pomůže tento roztomilý batůžek MANPACK C – všesměrový 80W reaktivní jammer, který zaplní šumem prakticky vše od GPS po Wi-Fi, GSM, UMTS, VHF a UHF. Váží 21,5 kilogramů a na baterii vydrží 60 minut. Dosah? Dle situace v bitevním poli od desítek po nějakou tu stovku metrů – s přehledem tedy třeba celé Staroměstské náměstí v Praze.

Funkci rušičky může její operátor průběžně kontrolovat na počítači, kde vidí spektrální analýzu rušených kmitočtů.

A zde všechny rušivé batůžky na jedné hromadě. Toto na Aliexpressu (zatím) nekoupíte…

Pokud nepomohou lapače dronů do sítě, ani rušičky rádiového signálu, pak dychtiví vojáci všeho druhu, kterých byl IDET plný zejména na stáncích s ručními palnými zbraněmi.

A pokud proti nízko letícímu nepřátelskému dronu nepomůže ani útočná puška, pak…

… Pak tento ruční raketomet od SAABu možná ano, i když je samozřejmě určený pro ničení pozemních cílů.

Zbraň si mohl každý vyzkoušet a vystřelit si na fiktivní nepřátelské vozidlo, raketomet byl totiž bezdrátově spojený se simulačním softwarem.

Když už se k nám bude blížit nějaká ta střela, je dobré mít po ruce tento akustický detektor směru příchozí střely. Čtyři směrové mikrofony orientované do tetraedru neustále snímají okolní ruch.

Software poté z těchto dat vypočítá azimut letící střely. Detektor vyvinulo ČVUT ve spolupráci s brněnskou Univerzitou obrany.

Pokud se k vám bude blížit něco většího, je dobré mít na zahradě Arthura – dopplerovský pulzní radar od Ericssonu na tatrovce s výkonem až 20 kW a dosahem do 40 kilometrů. Radar dokáže v 90° výseči sledovat až 100 letících projektilů za minutu a klasifikovat, zdali se jedná o výstřel z děla, minometu nebo raketometu. Radar je součástí stejnojmenného dělostřeleckého systému

U mikrovln ještě chvíli zůstaňme, používá je totiž i detektor osob za zdí ReTWis 5 od českého výrobce radarové techniky RETIA. Detektor dokáže odhalit osoby za běžnou zděnou překážkou kancelářských budov a menších domů ze vzdálenosti až 40 metrů. Primitivní mikrovlnný detektor za dolar jsme si postavili i v našem seriálu o programování elektroniky.

Samostatnou kapitolou IDETu byly nejrůznější taktické doplňky počínaje novými generacemi nočního vidění…

…. A konče třeba malými taktickými tablety. Běží na nich Android (upravený a bez Play Storu, pochopitelně) vybavený mapovými aplikacemi a programy třeba pro zobrazení kamer z obrněného vozu.

A další optická výbava pro elektronikou prošpikovaného vojáka 21. století.

Velkým tématem IDETu byla také virtuální realita – třeba při výcviku parašutistů v trenažéru SOKOL.

Osoba si může vyzkoušet všechny fáze letu po opuštění letadla. Konstrukce se závěsem se postará o to, aby trhnutí při otevřené padáku bylo opravdu věrohodné.

A takto vypadá celý trenažér SOKOL pohromadě. Pokud máte volnou garáž a tučné bankovní konto, neváhejte.

Dost bylo drobné vojenské elektroniky. Pojďme se na závěr podívat ještě na těžkou techniku. K výbavě české armády na misích patří třeba víceúčelové obrněné vozidlo Iveco – ISR.

Na střeše má průzkumnou nástavbu LOV – ISR, která umí detekovat střelbu (GSD) nebo třeba ozáření zaměřovacím laserem (LAWAREC BRICK).

Dalším široce známým vozidlem české armády je samozřejmě Pandur – zde ve verzi II 8×8 KBV-VR, tedy jako velitelské vozidlo.

V této variantě je uvnitř místo opravdu leda pro několik důstojníků, kteří mohou na displejích sledovat veškeré dění.

A toto je už Lynx KF41 od německého Rheinmetallu, tedy pěchotní bojové vozidlo (posádka: 3+8), které je jedním ze žhavých adeptů tendru na nová vozidla pro českou armádu této kategorie.

Dovnitř nás s fotoaparátem nepustili, a tak snad ještě pohled na plně stabilizovaný a dálkově ovladatelný 30/35mm ABM kanon s kadencí 200 výstřelů za minutu. Nechybí hromada panoramatických/IR kamer pro kompletní sledování bitevního pole a další chytrá elektronika.

Poblíž se nacházelo další rozměrné německé BVP vozidlo – Puma IFV S1 s 30mm kanonem MK30-2/ABM.

Kanon je lafetovaný v dálkově ovládané otočné věži a díky stabilizaci dokáže ničit cíle za jízdy.

Mimochodem, dálkově ovládané zbraně byly na IDETu všudypřítomné. Týká se to i tohoto dalšího lehce obrněného vozu Iveco LOV-Pz.

Střelec se nemusí vystavovat nebezpečí, sedí uvnitř a střelbu na cíl vybírá joystickem jako v kdejaké počítačové hře. K přesnému útoku a stabilizaci pomáhají pokročilé optické systémy.

Platí to i o této dálkově ovládané věži TURRA 30 ze slovenského závodu EVPÚ (Elektrotechnický výskumný a projektový ústav Nová Dubnica, a.s.) s 30mm kanonem 2A42.

Pokud je pro vás TURRA 30 příliš velká, namontujte si na vůz raději tento menší kousek – jak vidno opět dálkově ovládaný.

Pult střelce, který ovládá podobnou věž/střelecký systém, pak může vypadat třeba takto. Všimněte si, že displej zrovna ukazuje živý obraz z infračervené kamery.

Obří pavilon P brněnského výstaviště toho nabízel ještě hromadu, my jej ale na úplný závěr opustíme a podíváme se ještě na venkovní atrakce. Jedním z hlavních lákadel byla třicetitunová modernizovaná samohybná kanónová houfnice Dana M2.

Dana M2 měla bezkonkurenčně nejčistší pneumatiky ze všech kolových vozidel veletrhu IDET 2019.

Kabina řidiče houfnice Dana M2. Několik analogových ukazatelů doplňuje hromada digitálních obrazovek.

Dana M2 v celé své kráse.

Aby se Dana nepřevrátila, potřebuje v zadní částí jištění.

Před palbou je třeba projít bezpečnostní manuál. Stejně jako v dopravním letadle.

Ačkoliv má Dana M2 na délku přes jedenáct metrů, kóje střelce na boku vozidla je docela maličká a dvoumetrový autor této fotogalerie by se do ní nevešel.

Detail střelecké pozice. Vypadá to docela jednoduše. Stačí nastavit směr, zmáčknout knoflík a Dana vystřelí 152,4mm projektil do vzdálenosti až 25,5 km (dle použité munice).

Pokud by projektil houfnice Dany poškodil naši vlastní techniku, s odtahem nám pomůže taktický vyprošťovací a odsunový automobil Treva 15.

S vyprošťovací sílou 441 kN si Treva 15 poradí i se zapadlým pěchotním vozidlem. Samu ji pohání motor Tatra T3C-928.90 s výkonem 300 kW.

Pokud by bylo potřeba při vyprošťování postavit most, ženistům pomůže mostní automobil AM-70 EX, který překlene 13,5m širokou překážku. Systém je ke všemu modulární, takže propojením lze sestavit až 106 metrů dlouhý most a překonat suchou i mokrou překážku.

Poblíž samohybné houfnice Dany postávala její příbuzná Eva se 155mm 52 kal. kanonem. V automatickém režimu zvládne až 13 výstřelů za 3 minuty s dostřelem až 41 kilometrů. Sama uveze 24 projektilů a k obsluze potřebuje tři lidi.

Výstavka hlavní různé ráže.

Výstavka hlavní různé ráže.

Výstavka hlavní různé ráže.

Výstavka hlavní různé ráže.

Autonomní, příruční i těžkou vojenskou techniku bychom měli, tak už zbývá jen nasednout a odletět. K tomu na IDETu posloužila výstavka několika vrtulníků pro civilní i vojenské účely. Třeba MD-500E, který hojně využívají zahraniční armády. Malý vrtulník pro pět osob zvládne rychlost až 282 km/h a dolet 429 km.

Hlavní hvězdou IDETu však byl americký UH-60A Black Hawk!

V tomto případě se jedná o první kus, který nepatří některé z armád, ale soukromému majiteli. Slouží k pilotnímu výcviku.

Bezmála pětitunový stroj vzlétne díky masivním rotorům motoru General Electric T700-GE-701 C s výkonem 1 410 kW.

Teprve při pohledu od zadního rotoru si uvědomíte, jak je Black Hawk veliký. Vždyť má na délku dobrých 19,76 metrů.

Obvyklá cestovní rychlost dosahuje 280 km/h a s přídavnými nádržemi se může pochlubit doletem až 2 220 km. Obvyklý bojový rádius pak činí 592 km.

Vrtulník vstoupil do služby v americké armádě v roce 1979, kdy nahradil neméně ikonický Bell UH-1, který se stal jedním ze symbolů války ve Vietnamu. Posádku tvoří dva piloti.

Vrtulník uveze 11 pasažérů (a 2 piloty) nebo dohromady až 5,3 tun nákladu. A to je poslední snímek fotoreportáže z obranného veletrhu IDET 2019, který patří k největším událostem tohoto druhu v regionu.