Ignác Filip Semmelweis se narodil 1. července 1818 v Budíně (dnes jde o část Budapešti). Vystudoval medicínu, přičemž jeho specializací bylo porodnictví. V roce 1844 nastoupil do vídeňské všeobecné nemocnice, kde učinil zásadní objev – všiml si totiž toho, že horečkou omladnic trpí mnohem víc rodiček na oddělení, kde působí medici. Díky tomu nakonec vyšlo najevo, že tuto nemoc šíří právě personál nemocnice.
O tři roky později proto Semmelweis zavedl mytí rukou chlorovým vápnem. Podle očekávání to vedlo k poklesu úmrtí rodiček, avšak objevil se jiný problém. Jeho kolegové totiž odmítali smířit se skutečností, že kvůli nedostatečné hygieně zavinili smrt řady pacientek. Jeden z nich – Gustaf Michaelis – kvůli výčitkám svědomí dokonce spáchal sebevraždu.
Uznání až po smrti
Semmelweisova hypotéza tak byla ostře odmítána. Nutno ovšem dodat, že k tomu výrazně přispěla i jeho silně konfliktní povaha. Semmelweis musel z Vídně odejít a v roce 1851 začal pracovat v Pešti.
Zde ovšem ve svém díle pokračoval. V letech 1851-1855 zaznamenal pouze 8 úmrtí na horečku omladnic, což byl v té době úžasný výsledek. Ani to však na postoji ostatních lékařů nic nezměnilo.
Zahořklý Semmelweis odmítl nabízené místo profesora v Curychu a začal svým oponentům psát nenávistné dopisy. Jeho chování ho nakonec dostalo až do psychiatrického ústavu, kde v roce 1865 zemřel.
Stejně jako řada jiných významných osobností, i Semmelweis se dočkal uznání až po své smrti – konkrétně po Pasteurově odhalení toho, že původcem mnoha nemocí jsou mikroorganismy.