Indiana Jones, nástroj osudu a strojek z Antikythéry | Foto:  No machine-readable author provided. Marsyas assumed (based on copyright claims)., CC BY-SA 3.0

Foto: No machine-readable author provided. Marsyas assumed (based on copyright claims)., CC BY-SA 3.0

Indiana Jones, nástroj osudu a strojek z Antikythéry

  • Poslední díl filmové pentalogie o Indianovi Jonesovi se točí kolem přístroje inspirovaného strojkem z Antikythéry
  • Ten byl objeven před více než sto lety a zůstává jedním z nejzáhadnějších archeologických nálezů
  • Kdo ho vyrobil a k čemu se používal?

Začalo to archou úmluvy a končí to „nástrojem osudu“. Ve filmové pentalogii se archeolog Indiana Jones vždycky honí za nějakým slavným artefaktem. Nejnovější a zároveň poslední díl „Indiana Jones a nástroj osudu“ svádí zestárlého hrdinu dohromady se strojem času inspirovaným slavným a stále záhadným strojkem z Antikythéry (známým také jako mechanismus z Antikythéry nebo dokonce počítač z Antikythéry).

Na rozdíl od filmového „nástroje osudu“ tento úžasný antický artefakt zcela jistě neumožňoval cestování v čase. Přesto vědce nepřestává udivovat a laiky svádí k nejedné divoké spekulaci. Někdo ho například považuje za důkaz návštěvy mimozemšťanů.

K objevu strojku z Antikythéry došlo za poměrně dramatických okolností. V roce 1900 se dostala loď řeckých lovců mořských hub do silné bouře, která ji strhla z kurzu a zanesla plavidlo ke skalnatému pobřeží pustého ostrova Antikythéra.

Lovci hub tam našli úkryt před nápory vichru a vlnobitím a když bouře utichla, vydali se pod hladinu za houbami. První potápěč se záhy vynořil a v šoku hlásil, že pod vodou narazil na mrtvoly mužů, žen a koní. Při následném ponoru se ale ukázalo, že na dně neleží mrtvoly, ale sochy z nákladu lodi, která se tu potopila v dávných dobách.

Sochy, zlato i nábytek

Lovci mořských hub sehráli během následujících deseti měsíců významnou úlohu při průzkumu vraku a vyzvedávání jeho nákladu. Akci financovala řecká vláda a zabezpečovalo ji vojenské námořnictvo.

Pod dohledem archeologů potápěči po deset měsíců vynášeli na hladinu mramorové a bronzové sochy, zlato a šperky, kusy nábytku včetně trůnu, zbraně, skleněné mísy a keramické amfory, v kterých se zřejmě vezlo víno a olivový olej. Práce v hloubce kolem pětačtyřiceti metrů byla nesmírně náročná. Jeden potápěč při ní přišel o život, další dva ochrnuli v důsledku kesonové nemoci.

Podruhé byl vrak zevrubně prozkoumán až v roce 1976, když tu řeckým archeologům pomáhala posádka lodi Calypso vedená Jacquesem-Yvesem Cousteauem. V roce 2012 prozkoumala místo expedice vedená Brendanem Foleym z Woods Hole Oceanographic Institution. 

Současná věda má zato, že loď vyplula někdy mezi rokem 70 a 60 př. n. l. z východního Středomoří od břehů Malé Asie a mířila na západ. Náklad je starší než loď a tvořily ho předměty pocházející ze 4. až 1. stol. př. n. l. Nejdříve se vědci domnívali, že jde o římské plavidlo převážející poklady naloupené v Malé Asii.

Za objednavatele dodávky byl považován Lucius Licinius Lucullus známý především díky opulentním hostinám, které pořádal a které stály u zrodu slovního spojení „lukulské hody“. Dnes se odborníci přiklánějí k názoru, že u Antikythéry ztroskotala řecká obchodní loď, která se vracela domů s luxusním nákladem. Někdy se spekuluje, že se u Antikythéry nacházejí blízko sebe dokonce dva antické vraky.

Pokračování 2 / 4

Záhadný strojek

Krátce po vyzdvižení z vraku ležel strojek z Antikythéry v Národním archeologickém muzeu v Aténách a nevzbuzoval tam velkou pozornost. Odborníci se o něj začali zajímat až v roce 1902, kdy se hrouda korodovaného kovu rozpadla a v jejím nitru se vědcům nabídl pohled na složité ozubené bronzové soukolí.

Strojek, jehož původní rozměry vědci odhadují na 34 × 18 × 9 centimetrů byl zabudován do dřevěné skříňky. Do dnešních dní se dochovalo celé zařízení jen zčásti, a navíc je zarostlé do věkovitých mořských usazenin.

Po desetiletí se vědci snažili nahlédnou do nitra „rezivé hroudy“ pomocí rentgenových paprsků, počítačové tomografie a další moderní zobrazovací techniky.  Zjistili tak nejen tvar součástek, ale třeba i nápisy na jejich povrchu. K dispozici mají 82 dochovaných fragmentů. Třicítka dochovaných ozubených koleček zřejmě představuje pouhou třetinu původního strojku.

Nelze vyloučit, že některé součástky ještě leží v usazeninách na mořském dně u Antikythéry. Dokazují to i výsledky expedice vědců z Woods Hole Oceanographic Institution. Ta objevila u vraku bronzové kolečko s rytinou býka. Vědci se domnívají, že by mohlo jít o součástku, která na strojku z Antikythéry znázorňovala polohu souhvězdí Býka ve zvěrokruhu.

Ještě zajímavější je ale teorie, že jde o součástku z jiného strojku, který byl rovněž součástí nákladu dávné lodi a jehož zbytky možná rovněž čekají na objevení. Někteří odborníci o tom ale mají vážné pochyby. Bronzová ozubená kolečka strojku z Antikythéry jsou to paradoxně jedinými ozubenými koly, která z antických dob známe. Vědci nevědí o žádném podobném zařízení až do vynálezu mechanických hodin ve středověké Evropě.

Strojek z Antikythéry byl zřejmě vyroben mezi lety 200 a 60 př. n. l. O tom, jak zařízení fungovalo, jsme si mohli udělat jasnější představu v roce 2021, když tým vedený Adamem Wojcikem z University College London provedl jeho rekonstrukci a tu pak publikoval ve vědeckém časopise Scientific Reports. Strojek je nejdokonalejší dochovanou ukázkou úrovně řeckých technologií.

Archeologové zatím nenašli nic, co by se mu složitostí vyrovnalo či jen blížilo. Dřevěná skříňka se soukolím bronzových ozubených koleček byla doslova nacpaná funkcemi. Byl to jakýsi iPad antického světa. Velký ciferník na přední straně ukazoval polohu Slunce, Měsíce a planet na obloze. Dva ciferníky na zadní straně sloužily k předpovědi zatmění Slunce a Měsíce a k předpovědi termínů olympijských her.

Pokračování 3 / 4

Kdo je autor?

Nemáme nejmenší tušení, kdo strojek z Antikythéry vyrobil. Jedna teorie, kterou se zřejmě inspirovali i tvůrci filmu „Indiana Jones a nástroj osudu“, připisuje technologii použitou v zařízení řeckému matematikovi Archimédovi. Tipy na Archimeda vycházejí z díla římského spisovatele a politika Cicera. Ten v 1. století př. n. l. popisoval bronzové stroje, glóby, které se otáčejí, ukazují pohyby nebes a připomínají strojek z Antikythéry.

Jejich vznik Cicero připisoval Archimédovi. Ten však žil ve 3. stol. př. n. l., takže strojek z Antikythéry téměř stoprocentně nebyl dílem jeho rukou. Vynikající syrakuský matematik ale mohl stát u vzniku základní koncepce přístrojů, které s využitím ozubených bronzových kol ukazovaly běh času a změny na obloze.

První strojky by byly zřejmě podstatně jednodušší než ten z Antikytéry, ale postupem času by se zdokonalovaly, jak by jejich tvůrci získávali zkušenosti z konstrukce strojků a zároveň by brali v potaz i nejnovější astronomické poznatky, které se objevily v průběhu staletí.

Cicero přisoudil jeden z přístrojů ukazujících dění na obloze filozofovi Posidoniovi z ostrova Rhodos. Na rozdíl od Archiméda však Cicero Posidonia dobře znal a označoval jej jako svého učitele a přítele. Posidonius žil v prvním století př. n. l., tedy v době, kdy strojek u ostrova Antikythéra klesl s celou lodí a její posádkou ke dnu.

Oblibě se těší teorie, že zařízení bylo vyrobeno v dílně na Rhodu, možná přímo v Posidoniově dílně. Nejspíš si ho objednal bohatý zákazník z Řecka a loď mu ho vezla. Nakolik se můžeme na Cicerovo svědectví spolehnout, není jasné. Řada historiků ho příliš vážně nebere.

K čemu sloužil strojek starým Řekům

Strojek z Antikythéry rozhodně nedokázal odhalit „trhliny v času“, jak naznačuje nejnovější dobrodružství Indiany Jonese. Je celkem jasné, že nešlo o přístroj pro námořní navigaci. Nenabízel mořeplavcům nic, co by nezjistili mnohem snáze podstatně jednoduššími navigačními pomůckami. Odborníci nejsou přesvědčeni ani o tom, že to byla pomůcka pro astrologii a sestavování horoskopů.

Strojek z Antikythéry sice dovoloval nastavení konkrétního data a zjistit, co všechno se v tu chvíli odehrávalo na obloze. Na dochovaných částech strojku jsou dokonce některé astrologické údaje. Ale i v tomto případě bylo mnohem jednodušší sestavit horoskop pomocí astronomických tabulek, jaké měli astrologové v té době k dispozici.

Většina badatelů se shoduje na tom, že strojek z Antikythéry sloužil jako malé planetárium pro zábavu a poučení o tom, co je vesmír a jak funguje. Majitel se díky strojku mohl snáze podělit o znalosti o vesmíru s ostatními lidmi. Některé nápisy mají charakter nápadně podobný popiskům, jaké vídáme v muzejních expozicích a které jsou určeny laikům.

Nejsou to návody pro profesionály. Vysvětlují, co se děje, když strojek pracuje. Tento pozoruhodný přístroj názorně prezentoval vesmír jako stroj, jako něco, co funguje podle jasně daných, člověku srozumitelných pravidel. Strojek je tak projevem zásadního posunu lidstva ve vnímání okolního světa. Lidé dlouho vnímali vesmír jako tajemné projevy vůle božstev nebo i jako hračku bohů.

Bylo to pro ně něco naprosto magického. Planety se pohybovaly po obloze nepředvídatelným způsobem a často byly ztotožňovány se samotnými bohy. Strojek z Antikythéry ale prezentuje vesmír jako něco, co se řídí matematickými principy, které lze poznat, a dokonce modelovat na strojku.

Pokračování 4 / 4

Co nám tento mechanismus říká o starých Řecích?

Strojek z Antikythéry je hmatatelným důkazem toho, že o starověku víme mnohem méně, než jsme ochotni připustit. Připomíná nám, že valná část toho, co tvořilo antický svět, byla nenávratně ztracena a my o existenci těch věcí nemáme nejmenší potuchy. Naše poznání starověkého světa se podobá velké loterii. Kdyby se strojek nedochoval ve vraku lodi a my jsme ho s velkou dávkou štěstí nenašli, neměli bychom o této starořecké technologii nejmenší tušení.

Hromádka rezavých koleček nás staví před znepokojivé otázky. Co všechno o starověkém světě ještě nevíme a co se třeba ani nikdy nedozvíme? Jak moc schopnosti starověkých lidí podceňujeme? Jak se stalo, že lidstvo na ozubená kolečka sestavená do soukolí na dlouhá staletí zapomnělo a znovu je objevilo až ve středověku?

Strojek z Antikythéry se pro filmový žánr, do kterého patří „Indiana Jones a nástroj osudu“, perfektně hodí a tvůrci filmu tuto skutečnost dokonale zužitkovali.  Strojek na jedné straně reálně existuje, ale na druhé straně je naprosto jedinečný a je spojen se spoustou záhad. A to lidi fascinuje i při sledování akcemi nabitého filmu.

Realita může být nakonec úžasnější než filmová fikce. Od roku 2012 se potápěči k vraku lodi u Antikythéry vracejí. V roce 2021 odstartoval nový pětiletý program průzkumu garantovaný univerzitou v Ženevě. Potápěči prohledávají celou lokalitu a pátrají po dalších nálezech.

Vrak zdaleka nevydal všechno. Na své objevení tu možná čekají další části strojku z Antikythéry, například části předního ciferníku, o kterém víme, že ukazoval planety, ale netušíme, jakým způsobem je znázornil. Byly tam ručičky jako na hodinách? Byly tam pohyblivé prstence? To nikdo neví.

A nelze vyloučit ani možnost, že ve vraku u Antikythéry čekají na své objevení další podobná zařízení. Ta musela existovat, protože strojek z Antikythéry je dokonale provedený a je neuvěřitelně složitý. Rozhodně nevypadá jako prototyp. Přitom je celkem malý.

K výrobě ještě menšího strojku už by potřeboval jeho tvůrce lupu, aby dobře viděl všechny součástky. Je proto téměř jisté, že šlo o výsledek vývoje trvajícího desítky let nebo celé generace. Kde jsou stroje a strojky předcházející strojku z Antikythéry a kde jsou ty, které vznikaly současně s ním nebo i po něm? Leží některý z nich na mořském dně u Antikythéry? Čekají na nás snad někde jinde?

Určitě si přečtěte

Články odjinud