Od začátku června tohoto roku zemřelo při nejhorší epidemii viru Chandipura v Indii za posledních 20 let nejméně 38 lidí, většinou dětí a dospívajících. Tyčinkovitý patogen je členem rodiny virů vztekliny, způsobuje encefalitidu – zánět a otok mozku. Šíří ho především písečné mušky, ale mohou ho přenášet i komáři a klíšťata.
Manal Mohammed je zkušenou odbornicí v oblasti lékařské mikrobiologie na Westminsterské univerzitě. Její práce se zaměřuje na výzkum patogenů a infekčních nemocí, včetně virových epidemií. Pro web The Conversation sepsala článek, ve kterém popisuje epidemii viru Chandipura v Indii.
Nejohroženější skupinou jsou děti
Počáteční příznaky jsou podobné chřipce, ale během 24 až 48 hodin mohou rychle přejít v encefalitidu, kóma a smrt. Nejohroženější skupinou jsou děti do 15 let. Přesný způsob, jakým virus proniká do centrální nervové soustavy a způsobuje zánět mozkových blan, není dostatečně znám. Předpokládá se, že když infikovaný hmyz kousne člověka, aby získal jeho krev, vylučuje při tom sliny obsahující virus.
Virus se pak šíří do krevního oběhu a infikuje imunitní buňky označované jako monocyty, kde se nepozorovaně množí. Monocyty jsou typ bílých krvinek a jde o součást imunitního systému. Vznikají v kostní dřeni a poté cirkulují v krvi. Jejich hlavní funkcí je fagocytóza, což znamená, že pohlcují a ničí patogeny, jako jsou bakterie, viry a mrtvé buňky.
Chandipura se pak přenese do centrálního nervového systému a narušením ochranné hematoencefalické bariéry (vrstva, která odděluje krevní oběh od mozkové tkáně) se dostane do mozku. Šest hodin poté, co se člověk nakazí, vylučuje virus Chandipura uvnitř mozkových buněk bílkovinu zvanou fosfoprotein, a právě to může vysvětlovat, proč způsobuje tak rychlou smrt.
Jedním z největších nebezpečí je skutečnost, že v tuto chvíli neexistují žádné účinné léky, které by umožnily léčbu nakažených osob, ani vakcíny, jež by mohly fungovat jako prevence. To znamená, že v případě nákazy je jedinou možností podpůrná péče, která se zaměřuje na zmírnění příznaků a prevenci komplikací.
Známe ho skoro šedesát let
Virus Chandipura je pojmenován podle vesnice v indickém státě Maháráštra, kde byl v roce 1965 poprvé identifikován. K první velké epidemii však došlo až v roce 2003 v Ándhrapradéši (stát na jihu Indie), kde bylo na virus pozitivně testováno 329 dětí a 183 z nich zemřelo. Znepokojivé bylo zejména rychlé šíření viru a závažnost příznaků,
V roce 2005 bylo zaznamenáno ohnisko v Gudžarátu (stát na severozápadě země) s 26 případy a vysokou úmrtností dosahující 78 %. Poslední epidemie, která v Gudžarátu postihla více než 100 lidí, si vybrala obzvláště vysokou daň u dětí mladších 15 let.
Od roku 1965 se většina případů omezuje na indický subkontinent. Geografické rozšíření viru však přesahuje hranice Indie. V letech 1991 a 1992 byl zjištěn u písečných mušek v západní Africe a v letech 1990 až 1996 u ježků v Senegalu. Protilátky proti viru Chandipura byly nalezeny také u divokých opic na Srí Lance v roce 1993.
Výskyt viru Chandipura v Indii pravděpodobně souvisí se změnou klimatu, neboť oteplování usnadňuje jeho šíření. V důsledku klimatických změn se v posledních letech prudce zvýšil výskyt celé řady nemocí šířených hmyzem. Například letos v létě Indie zaznamenala vysoký počet případů virů přenášených komáry, včetně virů Zika, horečky dengue a viru Nipah.