V laboratořích AeroAstro Massachusettského technologického institutu intenzivně vyvíjejí dron, který může létat rychlostmi až Mach 0,8, tedy téměř rychlostí zvuku.
Dronu tam přezdívají Firefly, čili světluška, a jde vlastně o mini raketu, která svým tvarem poněkud připomíná klasický zepelín. Při bojovém nasazení by měl tento dron být odpalován z bojových letounů. Po odpálení by sbíral data o bojišti nebo by mohl narušovat činnost systémů protivníka.
Parametry dronu Firefly odpovídají zadání, s nímž před časem přišlo americké letectvo. Požadují dron o velikosti maximálně 6,35 cm v průměru a 43,18 na délku, který by bylo možné vypustit z letícího bojového letounu. Rovněž chtějí, aby tento dron mohl vyvinout rychlost Mach 0,8 po dobu 2 až 5 minut.
Inženýři MIT mají za sebou úspěšný vývoj a testy hejnových dronů Perdix, které se jim podařilo vypustit z bojových letounů. Teď se už cítí na novou výzvu, jakou je právě vývoj mini raketového dronu pro U. S. Air Force.
Podle odborníka na letecké a kosmické technologie Johna Hansmana v současné době neexistuje stroj požadované velikosti a rychlosti letu, který by bylo možné vypustit z bojového letounu. Takový stroj by byl příliš malý pro pohon turbínou a příliš rychlý pro elektrický pohon. Problematické jsou v tomto případě i pulzační reaktivní motory, kvůli přílišné produkci tepla.
Jako řešení se podle inženýrů MIT nabízí raketový motor na tuhé palivo. I tak prý jde o velkou technologickou výzvu. Motory typických raket této velikosti totiž vyhoří za pár sekund a zpomalování hoření tuhého paliva by zase mohlo natolik snížit tlak, že už nebude probíhat spalování paliva.
V MIT to vyřešili tím, že použili jako palivo chloristan amonný, který smíchali se zpomalovačem, organickou látkou oxamidem. Tento zpomalovač ochlazuje plamen a mění jeho strukturu, v důsledku čehož hoří palivo dronu Firefly mnohem pomaleji. Takto postavený dron by měl mít hmotnost kolem 1 kilogramu a měl by letět na raketový pohon až 3 minuty, čímž Firefly vyhoví požadavkům amerického letectva.
Firefly je převážně z titanu a jeho výroba probíhá 3D tiskem. Tím se stává jednou z prvních 3D tištěných raket. V MIT ještě ladí konstrukci dronu, snaží se například zajistit, aby hoření motoru neovlivňovalo elektroniku. Asi tak do roka by měla přijít řada na letové testy a americké letectvo se pak může těšit na posilu, která bude napůl dronem a napůl mini raketou.
Zdroj: Popular Mechanics
