Izrael v červnu 2025 poprvé odrazil masivní íránský raketový útok s využitím střel Arrow 2 a především Arrow 3. Šlo o první rozsáhlý vesmírný souboj, při kterém byly tyto střely nasazeny v dosud nevídaném měřítku. Jde o technologický a strategický předěl v dějinách protiraketové obrany.
Celá izraelská obrana stojí na několika pilířích, které jsou navrženy tak, aby zvládly čelit širokému spektru hrozeb – od raket krátkého doletu až po mezikontinentální balistické střely. Nejnižší a nejznámější vrstvu tvoří Iron Dome (Železná kupole), chránící před raketami s krátkým doletem.
Nad ním operuje David's Sling (Davidův prak), určený pro střely středního doletu a plochou dráhou letu. Na samém vrcholu architektury stojí systém Arrow, navržený pro likvidaci balistických raket dlouhého doletu.
Arrow 3 ničí nepřátelské rakety ve vesmíru
Systém sestává ze dvou klíčových střel, obě startují z pozemních stanovišť:
- Starší Arrow 2 je určena k ničení cílů ve vyšších vrstvách atmosféry, kde protivníkovu raketu roztrhá tříštivá hlavice. K zaměření cíle využívá kombinaci pasivního infračerveného a aktivního radarového navádění. Svou bojovou premiéru si tato střela odbyla při zneškodnění rakety vypálené z Jemenu v říjnu 2023.
- Významnou inovací je střela Arrow 3. Jde o exoatmosférickou střelu, která ničí hrozby ve výškách nad 100 kilometrů, tedy de facto ve vesmíru. Místo výbušniny spoléhá na čistou fyziku a metodu „hit-to-kill“, tedy přímý zásah, kdy se obě tělesa kvůli obrovské kinetické energii srážky doslova vypaří. Arrow 3 je menší, rychlejší a má unikátní řešení vektorování tahu pomocí otočného motoru.
Raketa vynáší „sebevražedný satelit“
Fyzikální princip fungování Arrow 3 zní relativně prostě, nicméně reálné provedení je na hranici současných možností. Po detekci startu balistické střely radarovým systémem Super Green Pine vypočítá řídicí centrum Citron Tree předběžný bod záchytu (interception point).
Fáze zachycení nepřátelské rakety systémem Arrow
Z odpalovacího centra Hazelnut Tree pak odstartuje dvoustupňová raketa Arrow 3, která vynese malý „sebevražedný satelit“ (kill vehicle) do vesmíru, kde jej navede na kolizní dráhu. Zneškodnění probíhá v rychlostech přes Mach 14 a díky absenci atmosféry je kolize naprosto destruktivní.
Výhodou exoatmosférického záchytu je skutečnost, že případné zničení hlavice s jadernou, chemickou či biologickou náloží proběhne daleko od země, takže nedojde ke kontaminaci chráněného území. Arrow 3 tak řeší zásadní problém předchozích systémů, které při zásahu v atmosféře mohly rozptýlit nebezpečné látky. Navíc dokáže zasáhnout cíl ve vzdálenosti až 2400 kilometrů od místa odpálení, což znamená, že chrání Izrael už „nad hlavou“ protivníka.
Jedna střela stojí přes dva miliony dolarů
Zásadní je i ekonomická stránka: jedna střela Arrow 3 stojí přes dva miliony dolarů, což je srovnatelné s cenou íránské balistické rakety. Při masivním útoku, jaký proběhl v červnu 2025, jsou náklady na obranu astronomické. Izrael proto musí pečlivě vybírat, které cíle zničí, a které nechá dopadnout do neobydlených oblastí. To je důvod, proč není žádná obrana stoprocentní a proč je prioritou vývoj levnějších systémů.
Úspěch Arrow 3 v reálném boji znamenal vznik nové epochy: válka se přesunula do vesmíru a obranné technologie se staly klíčovým faktorem strategické rovnováhy. Izraelský systém inspiruje i další státy – například Německo už objednalo Arrow 3 jako páteř své protiraketové obrany.
Zároveň je jasné, že každý triumf obrany je jen začátkem nového závodu mezi útočnými a obrannými technologiemi. Írán bude nyní nucen urychlit vývoj zbraní, které tuto obranu dokážou překonat, jako jsou manévrující hypersonické střely. Tiché záblesky nad Tel Avivem tak nebyly tečkou, ale spíše úvodem do nové, ještě složitější éry strategického soupeření.