J1912-4410. Nudné jméno maskuje jednu z nejvzácnějších hvězd v Mléčné dráze | Foto: NOIRLab/NSF/AURA/J. da Silva Image processing: M. Zamani and M. Kosari (NSF

Foto: NOIRLab/NSF/AURA/J. da Silva Image processing: M. Zamani and M. Kosari (NSF's NOIRLab)CC BY 4.0

J1912-4410. Nudné jméno maskuje jednu z nejvzácnějších hvězd v Mléčné dráze

  • Někteří bílí kradou hmotu hvězdnému partnerovi a po čase se odpálí jako supernova typu I
  • Ale existují i zvláštní případy
  • Mezi zcela výjimečné bílé trpaslíky patří ten v binárním systému AR Scorpii v souhvězdí Štíra

Bílí trpaslíci jsou vyhasínající jádra vyhořelých hvězd, jejichž původní parametry se podobají našemu Slunci. Když taková hvězda spálí většinu svého vodíku, změní se na červeného obra, který po času odvrhne své vnější vrstvy a zůstane po něm bílý trpaslík. Jde o malé objekty velikosti planet, ale jejich hmotnost se díky velmi vysoké hustotě blíží v průměru zhruba polovině Slunce.

Vesmír je plný bílých trpaslíků, kteří obvykle jen tak září a postupně vyhasínají. Někteří kradou hmotu hvězdnému partnerovi a po čase se odpálí jako supernova typu I. Ale existují i zvláštní případy. Mezi zcela výjimečné bílé trpaslíky patří ten v binárním systému AR Scorpii v souhvězdí Štíra, objevený v roce 2016.

Je to jediný známý bílý trpaslík, který je zároveň pulzarem. Jeho pulzy mají periodu 1,97 minuty. Vznikají, když relativistický výtrysk z bílého trpaslíka zasahuje jeho hvězdného partnera, což je červený trpaslík. Mechanismus tohoto pulzaru ale není doposud úplně jasný.

Ingrid Pelisoliová z britské University of Warwick s týmem kolegů nedávno objevila teprve druhý takový pulzar, kterým je opět bílý trpaslík v binární soustavě s červeným trpaslíkem. Pulzar nese název J1912-4410, nalézá se ve vzdálenosti 773 světelných let od nás a rotuje 300krát rychleji než Země.

Silná magnetická pole

Jak říká Pelisoliová, klíčem k mechanismu pulzaru bílého trpaslíka jsou silná magnetická pole, u kterých ale není zcela zřejmé, jak vlastně vznikají. Hlavní teorií je „model dynamo,“ podle které mají tito bílí trpaslíci ve svém jádru dynamo, podobné tomu pozemskému, jen mnohem výkonnější.

J1912-4410 1.jpg

Tým Pelosiové na počátku výzkumu prohledal různé soubory dat a pátral po dalších kandidátech na bílého trpaslíka v roli pulzaru, kteří by mohli přispět k pochopení pulzaru bílého trpaslíka.

Když objevili soustavu J1912-4410, zjistili, že potvrzuje předpovědi modelu dynamo. Dotyčný bílý trpaslík, který funguje jako pulzar, je chladnější než 13 tisíc kelvinů, rotuje rychlostí jedné otáčky za 5,3 minuty a jeho gravitační pole významně ovlivňuje hvězdného společníka.

Titulní foto je pouze ilustrační.

Určitě si přečtěte

Články odjinud