Za Studené války se objevilo mnoho kuriózních zbraní, ale sedmitunovou jadernou minu „Blue Peacock“ jen tak něco nepřekoná. Britští inženýři ji navrhli, aby explodovala několik dní poté, co by britské jednotky ustoupily před invazí armád Sovětského svazu. Modrý Páv měl odpalovací mechanismus, který počítal s kuřaty žijícími uvnitř bomby.
Historický kontext
V jistém období Studené války se NATO obávalo invaze armád sovětského bloku. Počítalo s tím, že je armády Varšavské smlouvy v počátečních fázích války přečíslí – nesázely na technickou převahu ale na hrubou sílu. Zejména na severu Německa mělo dojít k intenzivnímu tlaku a k ústupu vojsk NATO.
Západní státy počítaly s tím, že odrazí masy útočníků z Východu pomocí jaderných raket a dělostřelecké munice. Ve hře ale byly i další typy zbraní, jako jsou právě miny. Britští vývojáři z organizace Royal Armament Research and Development Establishment (RARDE) proto vyvinuli podivuhodného Modrého páva.
Jeden z mála dostupných obrázků Modrého Páva. Prostoru pro drůbež není mnoho, ale na těch pár dní živoření by to patrně stačilo.
Tři spouštěče a drůbež
Záměr byl zakopat Modré pávy na kritických místech předpokládaných tras postupu armád Varšavské smlouvy. Jak by britské a další jednotky NATO ustoupily, tak by Sověti na těchto místech mohli koncentrovat vojenskou techniku nebo dokonce zřídit základny, sklady paliva a zásob, či velitelství. Když by tam po několika dnech vybuchla 10kilotunová jaderná hlavice, mohla by invazní síly významně poškodit.
Jak zařídit explozi Modrého páva s prodlevou několika dní? Britové pracovali se třemi variantami:
- Mechanický detonátor nastavený na 8 dní
- Dálkové ovládání
- „Neautorizovaná“ manipulace. Modrý páv by explodoval 10 sekund poté, co by se pohnul, pokud by jeho obal ztratil tlak, anebo kdyby se naplnil vodou.
Vývojáři chtěli bombu připravit na mráz, který mohl ve východní Evropě udeřit. Hrozilo, že prokřehlý detonátor nebude fungovat. Vymýšleli, jak mu zajistit provozní teplotu, a přišli na opravdovou kuriozitu. Spočítali, že by stačilo dovnitř hlavice umístit několik živých kuřat, která rozbušce předají své tělesné teplo.
Přesně odměřené množství zrní a vody mělo drůbež udržet při životě zmíněných 8 dní, pak by detonátor korektně zafungoval. Pokud by drůbež uhynula předčasně, klesající teplotu by zaznamenalo čidlo a vydalo impulz k explozi před uplynutím stanovené lhůty. Kuře by tak posloužilo jako patrně nejkurióznější rozbuška historie.
Objednávka a pak brzký konec
V roce 1957 Britská armáda objednala 10 Modrých pávů pro své jednotky v Německu. V roce 1958 byl ale projekt zrušen, kvůli obavám z jaderného spadu v hustě osídlených oblastech a politických dopadů použití ničivé zbraně na spřáteleném území.
Via PopularMechanics.com
