Velká Británie to s jádrem očividně myslí vážně – vláda totiž schválila investici ve výši 14,2 miliardy liber (cca 415 miliard korun) na výstavbu nové jaderné elektrárny Sizewell C na pobřeží Suffolku (viz mapa). Půjde o největší jadernou stavbu za poslední generaci s ambiciózním cílem: po dokončení bude dodávat elektřinu pro šest milionů domácností, což představuje přibližně 7 % britské poptávky.
Británie se tímto způsobem snaží vymanit z toho, co ministr energetiky Ed Miliband nazval „energetickou horskou dráhou“, tedy závislosti na nestabilních fosilních palivech. Navíc stávající flotila britských jaderných elektráren stárne a do roku 2030 má být většina reaktorů odstavena. Nový zdroj má pomoci zacelit tuto mezeru a udržet energetickou bezpečnost země. Odhady celkových nákladů se pohybují mezi 20 a 35 miliardami liber.
Klasická jaderná elektrárna
Sizewell C rozhodně nebude žádným technologickým experimentem. Půjde o téměř přesnou repliku již budované elektrárny Hinkley Point C. Projektanti sázejí na to, že se díky zkušenostem z první stavby podaří tu druhou postavit rychleji a levněji. Je třeba dodat, že Hinkley Point C čelila značným zpožděním a překročení rozpočtu, což vyvolává otázky, zda se podobné komplikace nebudou opakovat.
Animace nové elektrárny:
Srdcem elektrárny budou dva moderní evropské tlakovodní reaktory (EPR) s vysokou účinností a bezpečností, které společně nabídnou instalovaný výkon 3,2 gigawattu. Jaderná energetika má v britském energetickém mixu důležité místo – v devadesátých letech pokrývaly jaderné elektrárny čtvrtinu spotřeby elektřiny, dnes je to kolem 15 %.
Projekt slibuje vytvoření až deseti tisíc přímých pracovních míst, což bude pro region významná ekonomická vzpruha. Několik zdrojů ale zmiňuje nový a poměrně kontroverzní model financování. Jeho princip spočívá v tom, že spotřebitelé se na nákladech stavby podílejí už v jejím průběhu prostřednictvím svých účtů za elektřinu.
Samozřejmě nechybí kritika
Tento projekt má však, jako každá podobná stavba, i své kritiky. Odpůrci ze sdružení Stop Sizewell C se obávají, že vláda neprozradila celkové náklady projektu (celková cena bude oznámena až při finálním investičním rozhodnutí) a že se ze Sizewellu stane „druhé HS2“, což je narážka na nechvalně známý železniční projekt, který provázejí masivní zpoždění a překročení rozpočtu. Panují také obavy z dopadu na účty za elektřinu a negativního vlivu na místní přírodu, včetně ohrožení chráněných biotopů.
Někteří odborníci navíc na základě vědeckých studií tvrdí, že kombinace obnovitelných zdrojů, akumulace a vodíku by mohla nabídnout stejnou spolehlivost za nižší cenu. Přesto britské soudy opakovaně zamítly žaloby ekologických skupin a projekt má silnou podporu vlády i části veřejnosti.
Cesta k prvnímu spuštění reaktoru bude ještě dlouhá – odhaduje se na devět až dvanáct let. Pokud tedy vše půjde podle plánu, začnou první bloky dodávat elektřinu v polovině 30. let. Jde o klíčový krok k modernizaci britské energetiky, který má ambici ukázat, že i velké jaderné projekty lze v Evropě realizovat s rozumným rozpočtem a přínosem pro celou společnost.