Jak národy učí své děti o citlivých místech své historie? Už víte, co Němci říkají ve školách o druhé světové válce a dá se říct, že jde o promyšlenou vzdělávací strategii se smysluplnými výsledky. S USA a vytlačením Indiánů je to složitější.
Školství je decentralizované, jednotlivé státy mají vlastní normy a jednotlivé školy vlastní osnovy. Rozdíly jsou tedy obrovské. A problémy začínají, ještě než se děti dostanou do školy. Při jednom ze stěžejních svátků – na Den díkůvzdání – hrají děti divadlo o tom, jak evropští osadníci hodují společně s původními obyvateli Ameriky.
Jenže skutečnost byla jiná. Krvavější. Američané se o tom začínají dozvídat až kolem 14 – 15 let, ale také jen velmi zběžně. Do hloubky se jde až na univerzitách, kam se dostane jen část studentů. A tak řada Američanů žije v tom, že před příchodem Evropanů byl jejich kontinent plný medvědů, zato bez lidí. Jen málokdo si uvědomuje, že na 5 miliónů původních obyvatel žije v Americe dodnes.
27 z 50 států ve školní látce nejmenuje ani jednoho indiána. Drtivá většina studentů ve školách nikdy neuslyší o slavném kódu Navajo, který dal Američanům zásadní konkurenční výhodu. Vždyť 28 navažských mariňáků z bitva o Iwodžimu bylo oceněno až v roce 2001. Většinou posmrtně…
Ale naděje na změnu existuje. Snahy o zavedení širšího historického kontextu do učebních osnov se rozebíhají po celých státech. A důležitý je i přístup. „Neučíme se to, abyste se kvůli tomu cítili provinile, ale abychom tuto historii už nikdy neopakovali,“ vysvětluje svým žákům Christine Boatman, učitelka z middleschool v Oregonu.
