Jak dlouho by mimozemšťanům trvalo ovládnout naši galaxii?

K čemu bylo dobré Evropanům kolonizovat další kontinenty? Ale je fakt, že bez toho řadu problémů dneska nemáme. Alespoň tu bavlnu si mohli sklízet sami Na mezihvězdné úrovni je to stejné, jediný rozdíl je, že na kolonizaci někde jinde zatím nemáme techniku. Nicméně obydlet jinou planetu nebo jiný solární systém má smysl i pro přežití. Pokud něco zničí Zemi nebo dojde ke globální katastrofě, tak jsme skončili. A Země opravdu nebude existovat věčně, minimálně ji časem zničí Slunce. I když je větší šance, že se lidi dřív zničí sami.

A s cim bude ta zastarala technologie nekompatibilni ? Jinak asi neni moc velky problem posilat za raketou nejnovejsi poznatky z domovske planety. Informace pohybujici se rychlosti svetla kazdou raketu dozene.

Dožene, ale kdy a bude to mít kdo přijmout? Živá posádka to asi nebude, pokud nebude cestovat fakt velká loď kde bude populace umírat a obnovovat se. Ta by musela přijímat nové poznatky a učit se to. Jenže popravdě, k čemu by jim to bylo? Pokud jedete autem a někdo vám zavolá na mobil, že už ví, jak rozjet fúzi a pošle návod, tak s tím v autě asi stejně nic neuděláte. A v cíli nejspíš taky ne, pokud jste si nevezl techniku, kterou budete potřebovat.Druhá věc je, že pokud raketa uletí třeba sto světelných let daleko a budete jim posílat nejnovější poznatky, tak už jsou v cíli stejně 100 let staré. To už je možná reálnější dělat vlastní výzkum přímo na těch lodích. Což znamená poslat fakt velkou loď, což by bylo něco na úrovni malého města, tam mít vlastní zdroje obživy, dělat výzkum atd. A pořád potřebujete někde získávat energii, to v mezihvězdném prostoru moc nepůjde. Možná nějak z jádra - kdysi jsem narazil na myšlenky, kdy se počítalo s tím, že reaktor bude fungovat jako zdroj beta záření, to se odchýlí magnetickým polem a tím bude loď urychlovat.

Pořád nějak nechápete. Není jak porovnávat technologická vyspělost cestujících a těch, co zůstanou na Zemi. Jedni na druhé nevidí a není nad nimi žádný pambuch, který rozhodne, kdo je pozadu.

No to jsem psal, že výzkum by šel dělat už na lodi. Jestli ale jedni na druhé nevidí a nevyměňují si informace, tak proč chcete "posilat za raketou nejnovejsi poznatky z domovske planety."

Protože jen přeletět napříč naší Galaxií by trvalo rychlostí světla sto tisíc let. Cestování nadsvětelnými rychlostmi jsou sny fantastů nemající oporu v realitě. A i dosáhnout rychlosti blízké rychlosti světla je velmi obtížné a vyžaduje nepředstavitelně obrovské množství energie. Samozřejmě záleží na hmotnosti objektu který je urychlován, proto sázka na nanoboty či podobné mikroskopické technologie by opravdu byla dobrá volba. Nicméně ty vzdálenosti jsou opravdu obrovské, stěží si je člověk dokáže představit protože nemá srovnání.

Jen doplním, že je tu ještě aspekt brždění. Zatímco pro zrychlení je možné použít laser/stupňovité rakety a podobné externí srandy, vše potřebné pro brždění o půl galaxie dál si člověk musí vzít sebou, takže brzdit se bude déle, než se zrychlovalo. A to podstatně déle.

Čistě teoreticky se dá brzdit i velmi velmi rychle:) Otázka je, jak při takovém zabrzdění zachovat část technologie funkční.

Ne, nedá. Pro prudké brždění je potřeba spousta energie, kterou raketa musí vézt. Jenomže to dělá raketu těžší, a tudíž je potřeba vyšší energie pro brždění, což dělá raketu ještě těžší, a tak dále. Je to nekonečná spirála.
Ve vesmíru je možné leda tak strefit se do něčeho (měsíc, planeta), ovšem při rychlosti blížící se rychlosti světla to není žádná sranda. Je potřeba si uvědomit, že při rychlosti blízké rychlosti světla nejde použít většina detekčních systémů. Třeba radar nemá absolutně smysl používat. Raketa by byla odkázaná pouze na detekci odraženého záření. Zároveň pohyb vesmírných těles není tak úplně konstantní, a nejde dost dobře spočítat, kde přesně bude planeta z druhého konce galaxie za 10 000 let, takže zákonitě bude potřeba korekce směru "na poslední chvíli".

To by mohl být i dobrý důvod, proč by létající talíře mimozemšťanů na Zemi nepřistály, ale havarovaly. Že by včas nezkorigovaly směr anebo by to neubrzdily?

To pochybuji. Hlavně o mimozemských létajících strojích nejsou žádné oficiální důkazy, ne? Nicméně i kdyby to bylo možné a někdo dokázal uletět jednotky či desítky světelných let k nám, tak bude umět i brzdit, ne? Pokud by to opravdu nezvládli, tak to pro lehká tělesa ani na Zemi nedopadne a shoří už v atmosféře. A pochybuji, že by k nám letělo takhle daleko něco o velikosti stíhačky s živou posádkou. Když už, tak spíš nějaká velká loď a z ní dělat výsadky průzkumnými stroji. Pokud teda někdo nedokáže dosahovat řádově vyšších rychlostí než světlo a má k tomu dostatečný zdroj energie, což je podle našich současných znalostí fyziky utopie.

Ještě dodám, že se zapomíná na energii, a to hodně energie, která by vytvořila násobně silnější "štít", než má magnetické pole Země.
Protože při rychlostech blízkých rychlosti světla díky dopplerovu jevu se i nepatrné záření "běžných" frekvencí z kosmu a z hvězd stává "tvrdým" zářením maximální hodnoty a maximální frekvence. Světlo, které vidíme na nebi jako hvězdičky, by naráželo na mezigalaktickou kosmickou loď jako tvrdé maximálně vysokofrekvenční těžké bombardování, a to po celou dobu letu (kolik že to tisíc let?).

Názor byl 1× upraven, naposled 19. 06. 2021 00:49

Hlavně je potřeba na zabrždění cca stejné množství energie jako na urychlení. Pokud se někam nedá letět, protože nemáme dost energie, tak to třeba urychlení laserem ze Země neřeší, protože na konci nebude dost energie na brzdění. Ale existují ještě nějaké finty, třeba gravitační prak, kdy se dá nabrat rychlost obletem kolem hmotné planety. Ale to samo o sobě na nějaké delší cesty asi stačit nebude.

To není tak úplně pravda. Pokud se bavíme o letech dlouhých řádově tisíce let, tak se teoreticky dá brzdit i pomocí galaktického větru nebo energie ze solárních panelů. A tady už má smysl urychlit raketu pomocí externího laseru v průběhu prvního roku letu, pak letět 1000 let, a následně dalších 600-700 let pozvolna brzdit. Nebo letět 10 000 let maximální rychlostí a pak 7000 let brzdit.Ostatně i současné rakety spotřebují mnohem více paliva při startu než při přistání ;)

Ze solárního panelu získáte energii, ale elektřina je pro vlastní let nepoužitelná. Urychlení nebo v cíli brzdění se dá teoreticky dělat třeba solárními plachtami, ale to je dost slabé a musíte být poblíž hvězdy, to už je na brzdění pozdě. Možná tak přibrzďovat o pár hvězd dřív, než kde chcete končit.>> Nebo letět 10 000 let maximální rychlostí a pak 7000 let brzditjenže ono je asi jedno, jestli se brzdí rok nebo 1000, musíte dodat stejné množství energie, tření bude ve vesmíru zanedbatelné.>> Ostatně i současné rakety spotřebují mnohem více paliva při startu než při přistání To je ale něco jiného, energie se z větší části spotřebuje na překonání atmosféry. Pokud jedete autem na dálnici, tak stačí brzdit kousek před sjezdem. Pokud pojedete nákladním vlakem, tak musíte brzdit třeba i několik kilometrů před cílem, u tankeru to bude ještě víc. Pro mezihvězdný let se dá čekat, že se něco většího postaví až na orbitu, tam se doveze náklad a palivo a pošle se to až z orbitu, takže odpadne urychlení z povrchu. Třeba raketoplán ani neměl vlastní zásoby paliva, to bral z té velké nádrže. Po odhození už to letělo setrvačností + měli korekční motory na stlačený plyn. Při přistání se brzdilo atmosférou a měli v podstatě jenom jeden pokus. Pokud by netrefili runway, tak už dál letět nemohli.

"Ze solárního panelu získáte energii, ale elektřina je pro vlastní let nepoužitelná."V tomhle se pletete, a tím pádem jsou i další vaše úvahy špatné. Elektřina je energie jako každá jiná, a pro vlastní let stačí. NASA koketuje s mikrovlnnými motory, kterým k chodu postačuje elektřina, takže půjdou v průběhu letu dobíjet ze "solárů"."jenže ono je asi jedno, jestli se brzdí rok nebo 1000, musíte dodat stejné množství energie, tření bude ve vesmíru zanedbatelné."Jenomže při brždění za rok si musíte energii vézt sebou, čímž roste hmotnost, čímž roste potřebné množství energie, čímž roste hmotnost a tak stále dokola. Pokud brzdíte tisíc let, energii můžete průběžně dobíjet "solárem", a není potřeba ji vézt sebou.Pro mezihvězdné lety je potřeba oprostit se od limitů tryskových motorů, a začít myslet kreativně...

Jestli ten mikrovlnný motor vůbec funguje, našel jsem k tomu třeba https://www.idnes.cz/technet/veda/em-drive-mik... . A i pokud by to šlo, tak to bude stejné jako třeba s iontovým pohonem, malý výkon dobrý tak pro sondy. Pokud by ale fakt stačila pro nějaký pohon elektřina, tak už mi přijde reálnější tam dát jaderný reaktor nebo fúzní, až to někdy někdo rozjede, a vyrábět elektřinu na místě.Solární pohon ve formě FV panelu je podle mě nesmysl, to funguje v rámci solárního systému, pokud jste dostatečně blízko hvězdy. Už někde na Saturnu bude ta energie ze Slunce dost malá, sondy co letěly někam dál (třeba Voyager) mají taky vlastní zdroj energie. Co můžete získat někde v mezihvězdném prostoru, kde je nejbližší hvězda několik světelných let daleko?

Jak jaderní, tak fúzní reaktor potřebují palivo, a to palivo něco váží. Čímž se znova dostáváme do zmiňované spirály - víc paliva, větší hmotnost, víc energie pro zastavení, víc paliva, větší hmotnost..."Solár" byl v uvozovkách. Nemusí se notně jednat o energii ve viditelném spektru. Taky to můžou být články, které budou převádět kosmické záření na elektřinu.

Reaktor palivo potřebuje, ale i palivo pro štěpný reaktor je to nejkoncentrovanější co známe. Třeba Temelín za rok spotřebuje řádově několik m3. Tady by asi byl větší problém to celé uchladit, na Zemi se to řeší vodou a té se spotřebuje hodně.U kosmického záření nevěřím, že by se z toho dostalo víc než ze solárního. Z kterého taky nedostanete nic moc. Pokud se teda v budoucnu nepřijde na něco revolučního, co tu energii dokáže dostat i z vakua. O tom se myslím taky kdysi nějak spekulovalo.

S chlazením bych si hlavu nelámal. Ve vesmíru je celkem zima, takže odvádět přebytečné teplo nebude žádný problém.
Myslím si, že při mezihvězdném letu se bude řešit každý gram hmotnosti, a tak každý watt, který získám cestou se setsakra hodí.
Řádově několik m3 za rok vypadá jako prd, ale bavíme se o cestě trvající 10 000 let. Brát si sebou veškerou energii potřebnou na cestu včetně brždění je prostě nesmysl.

Chlazení se řešit musí a ve vesmíru to je prý celkem problém. Sice tam je zima, ale vakuum je zase celkem dobrý izolant. Existují asi tři způsoby, jak se předává teplo do okolí. Na Zemi se předává okolnímu vzduchu nebo zprostředkovaně přes chladicí kapalinu. To ve vesmíru není, tam funguje vyzařování. Což tak účinné není. On je nakonec i dost zásadní rozdíl, jestli třeba procesor budete chladit aktivně (foukat teplý vzduch pryč) nebo pasivně (pak ty chladiče bývají trochu monstra a stejně bude omezený výkon, pro high end to prostě nebude). A tady je jediný rozdíl v tom, že v jednom případě se vzduch pohybuje ventilátorem, ve druhém sám a rozdíl v teplotě chlazeného zařízení je dost znatelný. Pokud tam vzduch nebude vůbec, tak teplota půjde dolů ještě pomaleji. Ve vesmíru chybí to médium, které bude teplo odvádět pryč.

Mozna nasbirat po ceste nejaky studeny material, tomu predat prebytecne teplo a zase ho zahodit, pokud mozno rychle a dozadu, aby sber a odhozeni moc neovlivnil hybnost rakety.

To asi ne... při vyšších rychlostech nebude jak sbírat, i srážka s něčím malým by mohla mít velké následky. To je riziko i na orbitu a tam věci lítají max desítky km/s. V jedné scifi to řešili tak, že kolem lodě měly několikametrovou vrstvu ledu a bordel se zarazil o to.A i kdyby to šlo, tolik materiálu nebude. Vždyť reaktor má výkon řádově 1000 MW. Podle https://ceskobudejovicky.denik.cz/zpravy_region/temelin-lon... má Temelín spotřebu asi 1200 kubíků za sekundu. Což mi přijde dost. Pokud není chyba v článku a mém výpočtu, spíš bych věřil řádově ten kubík. Ale kdo ví, jak to počítají, třeba to je jenom nějaký průtok v systému a ne to, co musí doplňovat.

Reakce pod tímto příspěvkem se již nevětví

Aktuálně je chlazení problém, ale taky se lítá maličkými raketami. Mezihvězdné koráby budou rozměrově někde jinde, a tudíž i vyřazovací plocha pro odvod tepla bude někde jinde.
Teplota uvnitř slunce se odhaduje na 13 milionů stupňů, zatím co na povrchu je to pouze 5500, což mi dává celkem naději, že i sáláním se dá slušně chladit, obzvlášť pokud je objekt dost horký.
A než někdo přijde s tím, že 13 milionů stupňů je moc, kluci čínští měli v tokamaku 50 milionů stupňů ;)

To je pravda, teplo se generuje ve vrstvách kolem jádra a ten horní materiál se ohřeje. Každopádně, když málo hmotné hvězdě dojde ke konci života palivo, tak skončí jako bílý trpaslík, který časem vychladne. Ta doba, za jak dlouho vychladne, se odhaduje na desítky až stovky miliard let, což překračuje dobu existence vesmíru. Takže prakticky zatím ještě žádný vychladnout nestihl. Na druhou stranu, třeba na Měsíci se uvádí povrchová teplota mezi -170 až 120 stupni, tak nějak vychládat stačí taky...

Hypoteticky se to může řešit oblakem magneticky stabilizované plazmy daleko před lodí. Ta by nebezpečné předměty vypařila.Zatím ale na to nemáme technologie.

Samozřejmě, že rychle se zabrzdit dá. Dá se zabrzdit prakticky na místě, pokud to napálíte do planety. Proto kolega psal o tom, že je složité zachovat technologie funkční právě po takovém zabrždění. Bohužel jste jeho nadsázku zjevně nepochopil...

A já kolegovi napsal, že při rychlostech blížících se rychlostem světla je extrémně složité strefit se do planety. Letět přes půl galaxie téměř rychlostí světla k planetě, jejíž aktuální souřadnice neznám.

Ano, přesně to jste kolegovi napsal - z toho právě vyplývá, že jste jeho komentář vzal vážně. Tedy opačně než jak byl zamýšlen a proto jsem se vám pokusil vysvětlit, že šlo o vtip, o nadsázku...

Zase stačí v půli cesty udělat korekci o úhlové mikrosekundy…Ale stejně je brzdění přeměnou lodi i s posádkou na oblak kvark-gluonové plazmy poněkud neuspokojivé řešení.Ale představit si brzdění průletem řídkým oblakem mezihvězdného plynu už tak nereálné není. Pokud tedy víte, že uvnitř vás nečeká překvapení. (Ale vesmírní kolonisté mohou uvažovat stylem „nas mnogo“.)

Jak to, že radar nedává smysl. Vždyť podle teorie relativity se záření radaru stále pohybuje rychlostí světla vůči lodi?Akorát by byl problém s nutnou citlivostí, aby nám dal dostatečnou dobu na reakci.To ale platí i pro pasivní detekci.

A to se pletete. Součet rychlostí platí pouze pro nízké rychlosti. U rychlosti světla to neplatí, čili rychlost lodi + rychlost radarových vln = max. rychlost světla.

Především můžete brzdit a zrychlovat jenom tak rychle, aby to vydržela technika a posádka. Pokud budete zrychlovat 1.5G, tak na urychlení na rychlost blízkou rychlosti světla (pokud by to vůbec bylo technicky možné) je potřeba asi tak rok. A další rok před cílem brzdit.

Taky mi to přišlo zvláštní. Nejdříve řeknou, že pro nás je to nedostupné a pak počítají s tím, jiná civilizace lepší techniku nemá a dokázala by to...