Elektrickou rozvodnou síť je nutné udržovat co nejstabilnější. Jenže to není tak jednoduché. Velké elektrárny běží pořád a aby v nich byla výroba elektrické energie co nejefektivnější, jsou stavěny na stabilní odběr. Na druhé straně je ale spotřeba, která během dne značně kolísá. A máme tu ještě menší elektrárny z obnovitelných zdrojů, které v síti dělají nepořádek podle počasí. Jak to ustálit?
Grafy spotřeby a generované energie v Česku
Logickým řešením je přebytečnou energii v době slabého vytížení akumulovat a uvolnit ji v okamžiku maximálního odběru. Jenže uskladnit tak velké množství energie není jednoduché.
Silnou pákou je ekonomika, proto distributoři elektrické energie nabízejí dvoutarifní přípojky, kdy je tzv. „noční proud“ levnější. Typicky teplou vodu nebo akumulační kamna tak ohříváme přes noc a akumulovanou energii pak využíváme přes den.
Jenže to nestačí. A tak přichází ke slovu těžší kalibr, akumulace energie přímo na úrovni rozvodné sítě. Největším českým akumulátorem v tomto smyslu je přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně.
Jednou turbínou nahoru i dolu
Přečerpávací vodní elektrárnu tvoří dvě nádrže. Když je v síti přebytek energie, čerpá se voda z dolní nádrže do horní a v případě energetických špiček se pustí opačným směrem. Poté funguje jako klasická vodní elektrárna a posílá energii zpátky do sítě.
Projděte si galerii obrázků výše. Kromě zajímavých fotek z útrob elektrárny se v popiscích dozvíte i zajímavé technické detaily
Na Dlouhých stráních se využívají dvě reverzní Francisovy turbíny, které umí pracovat v čerpadlovém i turbínovém režimu. Stejné zařízení tak slouží jak k čerpání vody do horní nádrže, tak k výrobě elektřiny, když se voda pustí zpátky dolů.
V turbínovém režimu dává soustrojí každé z turbín výkon 325 MW, dohromady tedy 650 MW. Pro srovnání – tepelná elektrárna Chvaletice spalující hnědé uhlí má výkon 820 W a dva bloky v Temelínu poskytnou 2 110 MW.
Elektrárna je velmi pohotovým zdrojem energie. Na plný výkon je schopna najet za minutu a půl! Přesněji do 100 s. Provoz je přitom řízen dálkově z pražského centrálního dispečinku ČEZ.
Elektrárna je celkem citlivě zasazena do horského prostředí Jeseníků. Emoce v době výstavby budil jen „seříznuty“ kopec Dlouhé stráně, na jehož vrcholu byla vybudována horní nádrž a podle kterého dostala elektrárna název. Jinak je veškerá technika schovaná v podzemí a venku stojí jen pár budov, které připomínají spíše horský hotel.
Nepostradatelný pomocník
Umístění v horském prostředí je jasné – elektrárna potřebuje dostatečně velký spád. Výškový rozdíl mezi oběma nádržemi je na Dlouhých stráních 510,7 m. Vhodnějších lokalit v Česku moc nebylo. Kromě dostupného kopce byl potřeba i vodní tok na průběžné zásobení dolní nádrže. V osmdesátých letech se proto začalo s budováním právě v Jeseníkách.
Přečerpávací vodní elektrárna Dlouhé stráně je dnes nepostradatelným prvkem české energetické sítě. Funguje od roku 1996 a její výstavba tehdy vyšla na 6,5 miliardy korun. Investice se zaplatila už za sedm let provozu.