Americký obchodník a podnikatel Russ George již více než patnáct let budí pozornost kontroverzním plánem na zastavení klimatických změn. Chce „hnojit“ oceány železným prachem, což by mělo přispět k podpoře růstu fytoplanktonu. To by následně vedlo ke snížení hladiny oxidu uhličitého v zemské atmosféře.
George býval členem Greenpeace, dokonce byl členem posádky lodi Rainbow Warrior, nicméně dnes považuje Greenpeace za jednoho ze svých největších odpůrců. V roce 2005 založil firmu Planktos, jejímž cílem bylo „obnovovat ekosystémy a zpomalit klimatické změny“.
Začalo to fiaskem
V květnu 2007 firma oznámila své plány na vypuštění 100 tun železa na ploše 10 000 km² na volném moři poblíž Galapág. Mělo se jednat o první ze šesti rozsáhlých operací, které Planktos plánoval provést v letech 2007 až 2009 v Atlantickém a Tichém oceánu. Proti plánu se však postavilo několik neziskových organizací, zpochybňujících vědecký základ celého projektu.
Zahájení operace se kvůli dodávkám zpozdilo téměř o tři měsíce, ale nakonec 5. listopadu 2007 vyplula z Fort Lauderdale loď Weatherbird II. Organizace, jež se snažily tyto operace zastavit, netušily, že došlo ke změně plánů a místo na Galapágy loď nabrala kurz na Bermudy, kde se zastavila kvůli doplnění paliva, přičemž měla v úmyslu přeplout Atlantik a provést operaci v blízkosti Kanárských ostrovů.
K velkému překvapení se 14. listopadu 2007 plavidlo objevilo v přístavu St Georges, kde doplnilo palivo. Ukázalo se, že v tom okamžiku překvapivě nemělo na palubě žádný železný prach. Planktos se pokusil získat železo potřebné pro experiment z rozemletého kovového šrotu, což bylo v rozporu s dřívějšími tvrzeními a vedlo k obavám, zda použité železo nebude kontaminováno oleji nebo nečistotami.
O dva dny později loď vyplula na Kanárské ostrovy. V prosinci 2007 ji místní úřady odmítly vpustit do přístavu, načež loď zamířila na sever k ostrovu Madeira. O několik dní později firma oznámila ukončení své činnosti kvůli „neočekávaným událostem na Kanárských ostrovech“. 13. února 2008 ohlásila, že finanční prostředky vyschly a veškeré operace se odkládají na neurčito. Později prodala svou loď společnosti zabývající se průzkumem ložisek ropy.
Hnojení oceánu železem
Novinářka Rachel Courtland v roce 2008 označila v časopise Nature ukončení těchto aktivit za „vítanou zprávu pro mnoho členů vědecké komunity.“ Zdůraznila, že dle kritiků je zapotřebí dalšího výzkumu, aby bylo možné pochopit environmentální dopady rozsáhlého vypouštění železa, které mohou zahrnovat hypoxii a produkci dalších skleníkových plynů.
Přestože firma uváděla, že její práce pomůže tyto otázky objasnit, někteří vědci se obávali, že postupuje příliš rychle a nemá dostatečné odborné znalosti pro vyhodnocení své práce. „Nebyli v pozici, kdy by mohli vytvářet věrohodné vědecké poznatky nebo provádět experimenty.“ řekl například Ken Johnson z výzkumného ústavu Monterey Bay Aquarium v kalifornském Moss Landingu.
V roce 2012 se firma Haida Salmon Restoration Corporation rozhodla provést „experiment s obnovou oceánské zeleně“. Na velkou plochu v Tichém oceánu rozprostřela více než 100 tun látky bohaté na železo. Jako vedoucího vědce této operace si vybrala Russella George, který po skončení operace tvrdil, že vedla ke zvýšenému růstu fytoplanktonu na ploše 10 000 čtverečních mil.
Vědci však byli znepokojeni. Předchozí podobné experimenty totiž ukázaly, že hnojení oceánu železem tímto způsobem podpoří zejména růst rodu mikrořas známého jako Pseudo-nitzschia, který následně produkuje velké množství kyseliny domoové, potenciálně smrtelného neurotoxinu, který se hromadí v potravním řetězci.
Zneuznaný vědec, nebo šílený podnikatel?
Russ George se myšlenek na hnojení oceánů železem nevzdává ani po letech. V červnu 2022 je obhajoval na YouTube kanále Freethink. V úvodu svého monologu říká, že je považován za kacíře, protože chce obnovit oceány, klima planety a zachránit svět, ne vydělávat hromadu peněz. Vysvětluje, že myšlenka hnojení oceánů není jeho, ale vychází z poznatků vědce Johna Martina.
Znovu zopakoval, že pokud nasypeme do oceánů prach ze železné rudy, dojde k růstu fytoplanktonu, který následně bude pohlcovat oxid uhličitý z atmosféry. „A nebudou k tomu potřeba desítky let, bude to trvat jen několik let.“ tvrdí přesvědčivě George s tím, že místo toho, aby to stálo biliony dolarů, to bude stát pouze miliony.
Obnovený fytoplankton má dle jeho slov schopnost absorbovat 30 až 35 miliard tun CO2 ročně, zatímco lidstvo vypustí každý rok do atmosféry 45 miliard tun tohoto plynu. Své přesvědčení staví na přirozeném jevu, kdy vítr odnáší z africké Sahary 700 milionů tun prachu ročně, který následně poskytuje minerály a živiny, jež umožňují růst amazonského deštného pralesa až v Jižní Americe.
Na jedné straně je Russ George, který je přesvědčen, že myšlenka hnojení oceánů železem je zatracována mimo jiné i proto, že je příliš levná. Na straně druhé stojí část vědecké komunity, zdvihající varovný prst s tím, že podobné experimenty bez prokazatelného vědeckého základu mohou být velmi nebezpečné.
