Lidová moudrost praví, že když máme něco měnit, tak jen za lepší. Za stejné nebo dokonce horší mění jen hlupák. Ve snaze ušetřit životní prostředí se svět rozhodl upustit od plastových brček (a dalších jednorázově používaných výrobků z plastů) a nahradit je brčky z jiných materiálů. Měnili jsme za lepší?
Vážně to zpochybnili už před dvěma roky američtí vědci vedení Johnem A. Bowdenem z University of Florida, kteří podrobili analýzám brčka 43 značek (5 plastových, 29 papírových a 9 z jiných materiálů rostlinného původu). Testovali brčka na přítomnost 53 polotěkavých perfluorovaných a polyfluorovaných látek (obvykle označovaných zkráceně jako PFAS).
Jak vyplývá ze studie, kterou Američané publikovali ve vědeckém časopise Chemosphere, v plastových brčkách PFAS nenašli, v papírových brčkách a brčkách z jiných rostlinných materiálů jich bylo zjištěno jednadvacet a některé se vyskytovaly v množství skoro třicet nanogramů na kus (tj. v jednom brčku).
Chemický průmysl dnes produkuje asi dvanáct tisíc různých PFAS. Běžně se používají při výrobě mnoha předmětů denní potřeby. Najdeme je v outdoorovém oblečení nebo v nádobí s nepřilnavým povrchem. Tvoří důležitou složku hasících pěn. Mnoha výrobkům zajišťují odolnost vůči vodě, teplu nebo ušpinění. Jsou však potenciálně škodlivé pro lidské zdraví. Neprospívají ani domácím či volně žijícím zvířatům a páchají velké škody na životním prostředí.
U člověka mají na svědomí širokou škálu zdravotních problémů. Oslabují imunitní systém. Zátěž těhotných žen se projevuje nižší porodní hmotností novorozenců. PFAS stojí také v pozadí poruch funkce štítné žlázy, zvýšené hladiny cholesterolu, poškození jater a mohou vyvolávat některé typy rakoviny, např. zhoubné nádory ledvin nebo varlat.
Pro výrobce jsou PFAS lákavé svou vysokou stabilitou. Ta se ale ukazuje jako velký problém, pokud se tyto látky dostanou do životního prostředí. Rozkládají se jen velmi pomalu, a mohou proto v přírodě „přežívat“ tisíce let. Ne nadarmo se jim říká „věčné chemikálie“.
Pokračování 2 / 3
Věčné chemikálie v evropských brčkách
Situace ve Spojených státech odhalená studií týmu Johna A. Bowdena by nás nemusela tolik trápit, pokud bychom v Evropské unii k náhradě brček z plastů přistoupili o poznání zodpovědněji než Američané. Nová studie belgických vědců pod vedením Thimo Groffena z university v Antverpách zveřejněná ve vědeckém časopise Food Additives and Contaminants ale svědčí o pravém opaku.
Evropa nenašla za plastová brčka lepší náhradu. V první analýze svého druhu v Evropě a teprve druhé na světě testovali Groffen a spol. celkem 39 značek brček na přítomnost PFAS a tyto nebezpečné chemikálie našli ve většině prověřovaných výrobků.
Do testů vědci zařadili brčka vyrobená z pěti různých materiálů – z papíru, bambusu, skla, nerezové oceli a plastu. Brčka byla získána v obchodech, supermarketech a restauracích rychlého občerstvení. Většina brček (27 z 39 testovaných, tj. 69 %) obsahovala PFAS, přičemž celkem vědci odhalili osmnáct různých PFAS.
Nejvíce PFAS obsahovala papírová brčka, kde byly tyto chemické látky zjištěny u 18 z 20 testovaných brček. PFAS byly zjištěny také u čtyřech z pěti značek bambusových brček, u tří ze čtyř značek plastových brček a u dvou z pěti značek skleněných brček. Nebyly zjištěny v žádném z pěti testovaných druhů ocelových brček.
Nejčastěji nalézaným typem PFAS byla kyselina perfluoroktanová, jejíž používání je od roku 2020 celosvětově zakázáno. Její nález neznamenal nějak výrazné překvapení, protože patří k typickým „věčným chemikáliím“ a bude se tudíž v životním prostředí vyskytovat ještě dlouhá staletí poté, co její zákaz vstoupil v platnost.
Nelze však vyloučit, že ji někteří výrobci v rozporu se zákonem stále používají. V brčkách byly odhaleny také kyseliny trifluoroctová a trifluormetansulfonová. Ty řadí chemici k PFAS s „ultrakrátkým řetězcem". Jsou to velmi malé molekuly dobře rozpustné ve vodě, a tak by se mohly z brček vyluhovat do nápojů.
Pokračování 3 / 3
Musíme pít brčkem?
V zemích, kde byla zakázána výroba a prodej plastových výrobků na jedno použití včetně brček na pití, se oblíbenými náhražkami staly právě výrobky z materiálů rostlinného původu, jako je papír či bambus.
„Brčka vyrobená z rostlinných materiálů, jako je papír a bambus, jsou často inzerována jako udržitelnější a ekologičtější než brčka vyrobená z plastu," říká Thimo Groffen. „Přítomnost PFAS v těchto brčkách však znamená, že to nemusí být nutně pravda."
Zjištěné koncentrace PFAS v brčkách byly nízké. Navíc většina lidí používá brčka jen příležitostně, takže možné dopady na lidské zdraví nemusí představovat závažné riziko. PFAS se však mohou v těle akumulovat po mnoho let a jejich koncentrace mohou časem vyšplhat na hodnoty, které už nejsou zanedbatelné. Navíc se mohou jejich nežádoucí účinky kombinovat s dopady jiných škodlivých látek.
"Malá množství PFAS sice sama o sobě nejsou škodlivá, ale mohou se přidat k chemické zátěži, která je již v těle přítomna," říká Groffen.
Vědci z týmu Thimo Groffena nezkoumali, jestli se PFAS z brček vyluhují do tekutin, což je pro dopady na zdraví lidí rozhodující. To bude předmětem následných studií.
Zatím není jasné, zda výrobci do brček PFAS přidávali cíleně, např. aby dodali materiálu na vodoodpudivosti, nebo zda se PFAS do materiálu na výrobu brček dostaly nedopatřením. Zdrojem kontaminace může být půda, ve které vyrostly rostliny zpracované na výchozí surovinu.
Pouštět ze zřetele ale nelze ani kontaminaci s vodou použitou ve výrobním procesu. Vzhledem k tomu, že byly PFAS detekovány téměř v každé značce papírových brček, považuje Groffen se svými spolupracovníky za vysoce pravděpodobné, že PFAS byly pro jejich vodoodpudivé vlastnosti použity zcela cíleně, aby ochránily brčka před rozmáčením.
A co doporučuje Timo Groffen? „V brčkách z nerezové oceli jsme žádné PFAS nezjistili, takže bych spotřebitelům doporučil, aby používali tento typ brček, anebo se používání brček úplně vyhnuli," říká belgický analytický chemik. Jeho doporučení se zcela jistě nebude líbit ochráncům životního prostředí, protože výroba oceli má docela výraznou uhlíkovou stopu.
Stará lidová moudrost praví, abychom dvakrát měřili, než jednou řízneme. Když se tedy rozhodneme zakázat některé jednorázové výrobky z plastů, měli bychom je nahradit něčím, co je skutečně lepší - tedy šetrnější k životnímu prostředí i lidskému zdraví.
A ještě spíš bychom se měli zamyslet nad tím, zda některé plastové výrobky musíme vůbec něčím nahrazovat a jestli se bez nich úplně neobejdeme. Brčka do této naprosto zbytné kategorie výrobků zcela jistě patří, ať už jsou vyrobena z čehokoli.